9 Cmo 94/2022-245 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 2. 8. 2010 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 47 451 Kč s příslušenstvím (nezaplacené příspěvky žalovaného jako vlastníka bytové jednotky do fondu údržby za období od července 2007 do června 2010) a částky 1 050 Kč jako nákladů na zpracování přehledu o výši dluhů žalovaného externí účetní.2. Okresní soud v Litoměřicích poté, co žalobu na dvou ústních jednáních za přítomnosti obecného zmocněnce žalovaného projednal, rozsudkem ze dne 8. 8. 2011, č. j. 30 C 1167/2010-119, zastavil řízení o zaplacení částky 4 671 Kč s příslušenstvím (pro zpětvzetí žaloby - výrok I.), uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci 42 780 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a náklady řízení (výrok III.).3. Usnesením ze dne 26. 1. 2012, č. j. 30 C 1167/2010-136, přiznal Okresní soud v Litoměřicích žalovanému osvobození od soudních poplatků z odvolání v plném rozsahu.4. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 5. 2014, č. j. 10 Co 239/2012-156, rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích zrušil a věc postoupil Krajskému soud v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému (dále jen „soud prvního stupně“).5. Usnesením ze dne 11. 12. 2018, č. j. 61 Cm 275/2014-166, zastavil soud prvního stupně řízení o zaplacení částky 4 671 Kč s příslušenstvím pro zpětvzetí žaloby.6. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2019, č. j. 61 Cm 275/2014-180, bylo řízení přerušeno, neboť k nařízenému jednání se nedostavil žádný z účastníků. Na návrh žalobce z 25. 9. 2019 soud v řízení pokračoval.7. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení o zaplacení částky 1 050 Kč pro částečné zpětvzetí žaloby (výrok I.), uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci 42 750 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a náklady řízení (výrok III.). Rozhodl rozsudkem pro zmeškání s odůvodněním, že se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil k prvnímu jednání, které se ve věci konalo u věcně příslušného soudu.8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a navrhl také jeho zrušení s odůvodněním, že se k soudu nedostavil z důvodu nutného lékařského vyšetření v cizině.9. Návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání soud prvního stupně zamítl usnesením ze dne 12. 10. 2020, č. j. 61 Cm 275/2014-214, které žalovaný napadl odvoláním.10. Obě odvolání žalovaný doplnil podáním z 30. 4. 2021 (č.l. 226 spisu), ve kterém uvedl, že z obsahu spisu bylo patrné, že žalobce rozporoval žalobu jako celek, bylo potřeba rozsáhlé dokazování. Žalovaný nebyl poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání a nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Žalovaný navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.11. Usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 130/2021-229, potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání.12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že žalovaný není osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku, odvolání proti výrokům II. a III. je naproti tomu důvodné.13. S ohledem na čl. II odst. 2 zákona č. 293/2013 Sb. postupoval odvolací soud podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř.).14. Podle ustálené judikatury „z povahy odvolání jakožto opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/99).15. V projednávané věci soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení pro částečné zpětvzetí žaloby. Zastavení řízení je nutným důsledkem zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o. s. ř. s výjimkou situace, kdy žalovaný z vážných důvodů se zpětvzetím žaloby nesouhlasí (§ 96 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný v projednávané věci neuvádí žádné důvody, pro které by se zpětvzetím žaloby nesouhlasil. Částečným zastavením řízení mu tak nevznikla žádná, byť i nepatrná újma, kterou by bylo možné odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Odvolací soud proto jeho odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku odmítl jako podané osobou neoprávněnou (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).16. Naproti tomu je žalovaný podle uvedených kritérií zjevně oprávněn podat odvolání proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku, které mají charakter rozsudku pro zmeškání.17. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhneli to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.18. Podle ustálené judikatury „při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, by měl soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu či úmyslně soudní řízení protahuje. To proto, že rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Ustanovení čl. 90 Ústavy stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 a 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě“ (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12, a mnohé další).19. V projednávané věci předně jednání dne 27. 2. 2020 nebylo prvním jednáním, které se ve věci konalo, neboť u Okresního soudu v Litoměřicích proběhla ve dne 27. 4. 2011 a 2. 8. 2011 dvě jednání, u kterých byly ve věci prováděny důkazy, a uvedený soud na základě těchto důkazů ve věci rozhodl. Žalovaný se k žalobě aktivně písemně vyjadřoval a navrhoval důkazy a obou jednání se účastnil jeho obecný zmocněnec. S ohledem na shora citovanou judikaturu, s níž se odvolací soud ztotožňuje, proto nezbývá než uzavřít, že k vydání rozsudku pro zmeškání nebyly v projednávané věci splněny podmínky.20. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v odvolacím řízení nemůže být zjednána náprava. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).21. Nyní bude na soudu prvního stupně, aby (s ohledem na mimořádnou délku řízení vzhledem k jeho předmětu a dosavadním dlouhým obdobím nečinnosti soudu) vedl řízení bez dalších průtahů k rozhodnutí ve věci samé.22. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).