12 Cmo 188/2022-648 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal vůči žalovanému č. 1 v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. 9. 2014, č. j. 47 Cm 133/2014-33 ve výroku a) co do směnečného peníze ve výši 861 652,38 Kč s 6 % úrokem ode dne 3. 5. 2014 do zaplacení, ve výroku b) co do směnečné odměny ve výši 2 882,79 Kč a ve výroku c), v bodě II. výroku uložil žalovanému č. 1 povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 207 491 Kč.2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že soud k návrhu žalobce rozhodl směnečným platebním rozkazem na základě směnky vystavené žalovaným č. 1 dne 14. 8. 2012 nikoliv na řad společnosti , právnická osoba, na částku 1 180 000 Kč, splatné dne 18. 4. 2014. Žalovaní č. 2 a č. 3 směnku podepsali jako avalové. Žalobce dne 2. 5. 2014 remitentovi směnečnou sumu uhradil a dne 15. 5. 2014 od něho obdržel originál směnky.3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali všichni žalovaní včasné námitky. Žalovaný č. 1 uvedl, že směnka byla vyplněna v rozporu s ujednáním i v rozsahu, v jakém již dluh zanikl. Sankční příslušenství bylo ve výši 570 520,62 Kč a dne 31. 1. 2013 byla zaplacena jeho část ve výši 252 173 Kč. Ke dni 18. 4. 2014 měl žalovaný č. 1 vůči společnosti , právnická osoba, dluh ve výši 318 347,62 Kč. Neoprávněně je požadován 6 % úrok ode dne 19. 4. 2014. Pokud by došlo k úhradě směnečné sumy dne 2. 5. 2014, pak by mohl žalobce úroky vymáhat ode dne, kdy zaplatil. Nebylo také prokázáno, že žalobce předmětnou směnku uhradil.4. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 bylo řízení pravomocně skončeno, ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 3 bylo řízení přerušeno z důvodu vedeného insolvenčního řízení ohledně žalovaného č. 3 jako dlužníka a zjištění úpadku. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 zůstalo předmětem řízení zaplacení směnečného peníze ve výši 861 652,38 Kč s 6 % úrokem z částky 1 180 000 Kč ode dne 19. 4. 2014 do 2. 5. 2014 a s 6 % úrokem z částky 861 652,38 Kč ode dne 3. 5. 2014 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 2 882,79 Kč.5. Žalovaný č. 1 po poučení uvedl, že žalovaný č. 2 dne 30. 1. 2013 zaplatil na účet společnosti , právnická osoba, částku ve výši 700 000 Kč. Nebyla-li výpisy z účtu prokázána úhrada faktur (jejich přehled je uveden v tabulce), je třeba aplikovat pravidlo, že nejdříve je splatný závazek určený při plnění dlužníkem a jednotlivé platby se tak započítávaly nejdříve na faktury specifikované v námitkách. Žalovaný č. 1 současně tvrdil, že bylo plněno minimálně v rozsahu 2 080 506 Kč, od prosince 2012 do srpna 2013 zaplatil společnosti , právnická osoba, . bez uvedení variabilního symbolu celkem částku 4 530 000 Kč. Tyto platby musely být započítány na dluh nejdříve splatný. Celý dluh zajištěný směnkou musel být zaplacen. Pokud by směnka zajišťovala smluvní úrok 0,1 % denně z dlužné částky, byť dohoda o vyplňovacím právu, ani dohoda o uznání dluhu smluvní úrok neupravovaly, lze výpočtem postavit najisto, že i toto sankční příslušenství bylo zaplaceno dle pravidel uvedených v § 330 obch. zák. předtím, než žalobce zaplatil směnku. Zajištěný dluh činil 2 665 029 Kč, jednodenní nárok z celé dlužné částky by činil 2 665 Kč a za 365 dní teoretického prodlení s celým dluhem by sankční úrok činil 972 725 Kč. Jen na platbách bez variabilního symbolu byla uhrazena v období od 14. 8. 2012 do 23. 8. 2013 částka 4 530 000 Kč, která převyšuje původní jistinu ve výši 2 665 029 Kč, tak ročního sankčního úroku z celé částky ve výši cca 972 725 Kč. I když byly vystavovány další faktury, musely se platby bez variabilního symbolu započítat nejdříve na případné sankční příslušenství a následně na jistinu splatného dluhu. Pokud se platby bez variabilního symbolu, představující v součtu částku 4 530 000 Kč, u nichž žalovaný č. 1 nedoložil jejich úhradu, a to včetně sankčního příslušenství k uvedeným platbám, lze uzavřít, že ke dni 2. 4. 2013, kdy byla realizována platba 1 200 000 Kč bez variabilního symbolu, došlo k zaplacení nejen plateb bez variabilního symbolu, ale i sankčního příslušenství, bylo-li platně sjednáno. Po 2. 4. 2013 byly hrazeny další vysoké částky bez variabilních symbolů, které mohly být započítány na další faktury směnkou nezajištěné.6. Soud provedl důkaz směnkou, smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 14. 8. 2012, příkazem k úhradě ze dne 30. 4. 2014, výpisem z účtu žalobce vedený u , právnická osoba, ze dne 30. 4. 2014, potvrzením o zaplacení a předání směnky ze dne 15. 5. 2014, originálem směnky, vyjádřením právního zástupce společnosti , právnická osoba, ze dne 29. 9. 2020, výzvou ze dne 15. 7. 2014, dokladem o doručování, fakturami, výpisy z běžného účtu žalovaného č. 1, stvrzenkami ze dne 28. 12. 2012, listinou označenou jako úhrada došlých faktur od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, výpisem z účtu společnosti , právnická osoba, , vyjádřením právního zástupce společnosti , právnická osoba, ze dne 9. 6. 2022, rozhodčím nálezem ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. , Anonymizováno, , korespondencí a sdělením k výzvě insolvenčního soudu. Dále vyšel ze shodných tvrzení účastníků o tom, jaké neuhrazené faktury byly předmětem uznání závazku žalovaného č. 1 jako kupujícího a dlužníka vůči společnosti , právnická osoba, jako věřitele. Souhrnná částka, na kterou byly uvedené faktury vystaveny, činila 2 665 029 Kč, což je částka, která byla uvedena i ve smlouvě o vyplňovacím právu směnečném, ve které bylo stanoveno, že nejzazší termín pro její splacení je 31. 12. 2012. Uvedené vyplývá i z 58 předložených faktur a uznání závazku ze dne 2. 8. 2012.7. Při právním posouzení vycházel soud z čl. I § 32, čl. I § 49 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“).8. V řízení byl uplatněn nárok z cenného papíru, přičemž právní vztahy vzniklé vystavením směnky se spravují ustanoveními zákona směnečného a šekového. Žalobce se domáhal úhrady částky 1 180 000 Kč na základě směnky vystavené dne 14. 8. 2012 žalovaným č. 1 z důvodu, že žalobce jako směnečný rukojmí remitentovi směnečnou sumu v plné výši uhradil a dne 15. 5. 2014 od něho obdržel originál směnky. Důkazní břemeno k tvrzení o zaplacení směnečného nároku žalobce unesl, jak vyplývá nejen z listin prokazujících úhradu částky 1 180 000 Kč, ale i z potvrzení remitenta - společnosti , právnická osoba, . Ostatně to vyplývá i z toho, že žalobce byl ke dni vydání směnečného platebního rozkazu majitelem směnky (správnost směnečného platebního rozkazu se posuzuje ke dni jeho vydání). Pozbyl-li žalobce po vydání směnečného platebního rozkazu práva ze směnky, nemohla být tato skutečnost, k níž došlo po okamžiku vydání směnečného platebního rozkazu, zohledněna. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu, že žalovanému č. 1 přísluší obrana nesprávného vyplnění blankosměnky vůči žalobci i v rámci vedeného postihu, soud hodnotil, zda žalovaný č. 1 unesl v tomto směru důkazní břemeno. Soud odkázal na rozhodnutí Nejvyšší soud ČR (příkladmo sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, sp. zn. 29 Cdo 3710/2015 a sp. zn. 29 Odo 63/2006), v nichž se uvádí, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Pokud žalovaný č. 1 odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 835/2021, v němž je řešena možnost uvádění nových skutečností, které mohou mít význam pro posouzení důvodnosti obrany již uplatněné, a z něhož dovozoval, že za nové tvrzení nelze považovat jednak tvrzení týkající se realizace plateb bez variabilního symbolu v období od prosince 2012 do srpna 2013 v souhrnné výši 4 530 000 Kč s tím, že šlo o platby na faktury, u nichž nebyl předložen doklad o jejich úhradě, jednak tvrzení o zohlednění platby ve výši 700 000 Kč realizované žalovaným č. 2, soud se s jeho názorem neztotožnil. Ve včasných námitkách žalovaný č. 1 jasně uvedl, kdy byla splatná která faktura a že byla uhrazena. K tomuto datu také žalovaný č. 1 vypočítal sankční příslušenství a stanovil jej v souhrnné výši 570 520,62 Kč. Při zohlednění jím tvrzené úhrady částky 252 173 Kč dne 31. 1. 2013 napadl také vydaný směnečný platební rozkaz pouze v určitém rozsahu Žalovaný č. 1 tak ve včasných námitkách uvedl konkrétní skutečnosti a tvrzení shora uvedená nelze považovat za pouhé jejich doplnění. Proto je soud v rámci projednání námitek nezohlednil, když jde o tvrzení (námitky) nová, a tudíž opožděná. Žalovanému č. 1 nic nebránilo, aby platbu uskutečněnou žalovaným č. 2 dne 30. 1. 2013 ve výši 700 000 Kč uvedl ve včasných námitkách. Nadto tvrzení žalovaného č. 1 ohledně zohlednění plateb bez variabilního symbolu neodráží skutečný stav věci, neboť z předloženého výpisu z účetnictví vyplývá, že většina plateb faktur, u kterých nebyly předloženy doklady o jejich úhradách, měla být uhrazena 30. 7. 2014, resp. 31. 7. 2014. Jestliže soud vzal v úvahu správnou splatnost předmětných faktur a prokázaná data jejich úhrad a stanovil sankční příslušenství ve jednané výši 0,1 % denně z dlužné částky (opožděně uplatněnou námitkou neplatnosti ujednání se nezabýval), a u faktur, u kterých nebyla prokázána úhrada v tvrzený den, soud zohlednil