12 Cmo 65/2023-87 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby a dále rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, s tím, že žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení bylo zastaveno, žalovaným však žádné prokazatelné náklady nevznikly. Usnesení neobsahuje odůvodnění.2. Žalovaní napadli usnesení včasným odvoláním, směřujícím pouze proti výroku o nákladech řízení a navrhli jeho změnu tak, aby byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit jim na náhradě nákladů řízení částku 96 900 Kč. Uvedli, že dne 4. 4. 2023 založili do spisu prostřednictvím datové schránky plné moci, udělené advokátu , Jméno advokáta B, , a osvědčili tak, že uvedený advokát učinil úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení). Dále žalovaní zaslali soudu své vyjádření k žalobě v rozsahu 4 stran, kde se vyjadřují k věci, navrhují důkazy a právně hodnotí, přičemž navrhují žalobu zamítnout v celém rozsahu. Je tedy zřejmé, že advokát žalovaných provedl také úkon dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Oba úkony nebyly provedeny opožděně, ale řádně a včas, poté, co žalovaní dne 29. 3. 2023 zjistili z internetového insolvenčního spisu KSPH 66 INS 16912/2018 vedeného u Krajského soudu v Praze, že v incidenčním řízení nebude podáno odvolání. Sdělení insolvenčního správce neobsahuje ničeho o osudu žaloby o zaplacení 60 milionů korun a vzhledem k tomu museli žalovaní podat vyjádření ve věci. Nebylo možné očekávat, že soud rozhodne o zastavení řízení během dvou pracovních dnů. Žalovaní proto požadují přiznání náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty 60 000 000 Kč ve výši 3 x 32 000 Kč (převzetí věci, podání ve věci a odvolání), celkem tedy včetně DPH částku 96 900 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212 o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu zjistil, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 7. 2020 se žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka , Jméno partnera, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, domáhala proti žalovaným 1) a 2) vydání 1 500 kusů kmenových akcií na jméno, každé o nominální hodnotě 1 britské libry, emitovaných společností , Anonymizováno, se sídlem v Londýně (dále jen „sporné akcie“), eventuálně zaplacení peněžité náhrady ve výši dvakrát 30 000 000 Kč s příslušenstvím. Vůči žalované 3) pak bylo požadováno zaplacení částky 60 000 000 Kč s příslušenstvím s tím, že její povinnost zanikne plněním žalovaného 1) či 2). Podle žaloby byly sporné akcie sepsány do majetkové podstaty dlužníka na základě smlouvy o jejich převodu, která měla být uzavřena dne 25. 7. 2017 mezi žalovanými 1) a 2) jako prodávajícími a , Anonymizováno, jako kupující. Navzdory smluvnímu ujednání úpadce sporné akcie nemá, ani neobdržel ničeho z částky 60 000 000 Kč, která měla být uhrazena žalovanou 3) pro případ, že nedojde k naplnění smlouvy. S ohledem na stanovisko žalovaných 1) a 2), podle něhož byly sporné akcie zahrnuty do soupisu majetkové podstaty úpadce neoprávněně, upozornila žalobkyně na předpokládané zahájení řízení o vylučovací žalobě a avizovala, že v takovém případě bezodkladně podá návrh na přerušení řízení ve shora označené věci. Akcentovala přitom jak skutečnost, že v tomto řízení není soud oprávněn řešit otázku oprávněnosti pojetí sporných akcií do soupisu majetkové podstaty dlužníka, tak i skutečnost, že pokud dojde k přednostnímu vyřízení vylučovacího sporu, bude majetková podstata úpadce pro případ jeho neúspěchu zatížena podstatně nižší hrozbou rizika vzniku vysokých nákladů řízení a tím i rizika snížení míry uspokojení přihlášených věřitelů. Požádala proto soud, aby ve shora označené věci postupoval tak, aby nebyla zavdána zbytečná příčina vzniku jakýchkoli procesních úkonů. K návrhu žalobkyně ze dne 4. 8. 2020 soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 8. 2020, č. j. 73 Cm 76/2020-36 rozhodl o přerušení řízení do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 74 ICm 2658/2020. Podáním ze dne 31. 3. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu s ohledem na výsledek řízení ve věci sp. zn. KSPH 74 ICm 2658/2020 v plném rozsahu zpět a navrhla, aby bylo řízení zastaveno a aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Tomuto návrhu soud vyhověl odvoláním napadeným usnesením. Dne 4. 4. 2023 bylo soudu doručeno společné podání žalovaných 1), 2) a 3) obsahující jejich vyjádření k žalobě, k němuž byly připojeny plné moci opravňující advokáta , Jméno advokáta B, k jejich zastupování ve všech věcech, zejména soudních sporech, a to v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu a správního řádu soudního. Plné moci byly uvedenému zástupci uděleny dne 22. 2. 2011 (žalovanou 3), 7. 7. 2020 (žalovaným 2) a 1. 4. 2023 (žalovaným 1). Přílohou vyjádření žalovaných byl rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2023, č. j. KSPH 74 ICm 2658/2020-360, jímž bylo ve věci žalovaných 1) a 2) a Nicholase Henryho Thoma v pozici žalobců a insolvenční správkyně dlužníka Česká komerční společnost v pozici žalované, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty úpadce, rozhodnuto o vyloučení sporných akcií z majetkové podstaty dlužníka , Jméno partnera, . Podáním ze dne 29. 3. 2023 vyrozuměla žalobkyně insolvenční soud s ohledem na výsledek předmětného incidenčního sporu a stanovisko zástupce věřitelů, který si nepřál v daném řízení pokračovat, o vyřazení sporných akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Zpráva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 31. 3. 2023.5. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno. Podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.6. V usnesení ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014 Nejvyšší soud vyložil, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát, jemuž lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (srov. § 24 odst. 1 větu první a § 25 odst. 1 o. s. ř.). Účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (srov. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník (srov. § 137 a § 140 odst. 1 větu první o. s. ř.), jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku (popřípadě proti jiné osobě zúčastněné na řízení - srov. § 147 odst. 2 o. s. ř.), jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje (§ 2 o. s. ř.), by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. V tomto případě by sice účastník jednal v mezích svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, ale prostřednictvím svého chování jinak právem dovoleného by sledoval poškození jiného účastníka; šlo by proto o výkon práva, kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu účastníku propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým, neboť účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro jednajícího účastníka vedlejší a je z jeho hlediska bez významu (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2129/2015, či ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016).7. Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 vyslovil, že situací, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nebude možno přiznat, je krom jiného zneužití práva na zastupování advokátem. Zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje ne