12 Cmo 87/2023-466 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 11. 5. 2021, č. j. 38 Cm 162/2020-53, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 6 000 000 Kč s 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 1. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 20 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Uvedl, že rozsudek byl žalovanému doručen fikcí dne 18. 6. 2021. Podáním doručeným soudu dne 23. 9. 2021 proti němu podal žalovaný odvolání a spojil s ním návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Uvedl, že mu nebyla doručena žaloba, předvolání k jednání a ani rozsudek pro zmeškání. V místě svého bydliště nebyl zastižen, a nebyla mu zanechána ani výzva k vyzvednutí zásilky. Jeho trvalé bydliště je na adrese , adresa, , kam mu však nebylo nic doručeno, ačkoliv se jedná o místo, kde skutečně bydlí, tedy se i zdržuje. Žalovaný má též zřízenu i tzv. dosílku u provozovatele poštovních služeb, ovšem ani na tuto dosílku mu nebylo ničeho doručeno. V místě svého trvalého bydliště má poštovní schránku, která je poštovním doručovatelům přístupná. Nebyly proto splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Rovněž rozsudek nebyl žalovanému řádně doručen a tedy nemohl nabýt právní moci. O řízení se dozvěděl až ve chvíli, kdy do datové schránky společnosti , právnická osoba, , byl doručen exekuční příkaz. Při jednání konaném dne 12. 7. 2022 žalovaný doplnil, že jím užívaná poštovní schránka se nacházela vně zadního vchodu domu a na nátlak ostatních majitelů bytů ji v září 2021 odstranil. Soud prvního stupně z obsahu spisu zjistil, že rozsudek pro zmeškání byl doručován žalovanému do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. Na obálce je uvedeno, že „zásilka (písemnost) byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 8. 6. 2021 a 10. dnem od tohoto dne se považuje za doručenou“, dále „protože zásilku (písemnost) nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, vrací se soudu dne 22. 6. 2021“ s poznámkou, že „není domovní schránka“.2. S odkazem na právní úpravu obsaženou ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř., účel institutu prominutí zmeškání lhůty k provedení procesního úkonu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3449/2020 soud prvního stupně uzavřel, že tvrzení žalovaného, že mu rozsudek pro zmeškání nebyl řádně doručen, nelze považovat za omluvitelný důvod ve smyslu § 58 o. s. ř. Předpokladem pro prominutí zmeškání lhůty je právě skutečnost, že písemnost byla doručena. Z důvodu hospodárnosti proto soud neprováděl další žalovaným navržené důkazy ke zjištění, kde se v době doručování nacházela jeho poštovní schránka, neboť i pokud by bylo jeho tvrzení ohledně této skutečnosti prokázáno, nejednalo by se o omluvitelný důvod zmeškání lhůty. Nezabýval se proto ani tvrzeným pochybením provozovatele poštovních služeb při tzv. dosílce.3. Protože žalovaným tvrzené skutečnosti nejsou omluvitelným důvodem pro zmeškání lhůty k podání odvolání podle § 58 o. s. ř., soud návrh žalovaného na prominutí této lhůty zamítl.4. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně po podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty k odvolání nařídil ve věci jednání, při němž žalovaný doplnil svá tvrzení ohledně průběhu doručování. Následně soud žalovanému při jednání uložil, aby případné důkazy či návrhy na důkazy ohledně existence a umístění poštovní schránky založil do spisu ve lhůtě 15 dnů. Žalovaný zaslal soudu důkazy prokazující existenci poštovní schránky. Následně mu bylo soudem oznámeno, že jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu rezignace JUDr. Milana Kubáska na funkci soudce. Žalovaný předpokládal, že důkazy, které si soud vyžádal, budou také provedeny. Napadené usnesení, jímž byl návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnut, bylo proto překvapivé. Pokud měl soud za to, že vady doručování nelze považovat za omluvitelný důvod zmeškání lhůty, měl žalovanému tuto skutečnost sdělit již při jednání, které se konalo dne 12. 7. 2022, namísto toho však žalovaného vyzval k doplnění důkazů. S odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20 proto uzavřel, že vydáním napadeného usnesení soud porušil princip kontradiktornosti řízení. Zopakoval dále, že se nemohl seznámit s žádnou písemností, kterou mu soud doručoval, a to nikoli z důvodu na jeho straně. V místě svého trvalého bydliště měl poštovní schránku a rovněž měl zřízenu tzv. dosílku. Pochybení tedy bylo na straně provozovatele poštovních služeb a nemůže být přičítáno k tíži žalovaného. Odkázal dále na důvody usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2021 a uzavřel, že soud měl rovněž zkoumat, zda doručení rozsudku, resp. kvalifikované výzvy, bylo či nebylo účinné ve smyslu § 50d o. s. ř.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže ji účastník zmeškal z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.7. Prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání podle odkazovaného ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, zmešká-li účastník lhůtu, jejíž běh započal řádným doručením napadeného rozhodnutí. Žádost o prominutí zmeškání lhůty tedy nemůže být odůvodněna tvrzením, že účastník zmeškal lhůtu proto, že rozhodnutí, jehož se zmeškaný úkon týkal, mu nebylo řádně doručeno. Takové tvrzení nemá při úvaze o omluvitelnosti důvodu zmeškání žádný význam; úkon, jehož včasnost je vázána na lhůtu počítanou od doručení rozhodnutí, nelze zmeškat, jestliže k účinnému doručení takového rozhodnutí nedošlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1270/1997). V daném případě žalovaný sice žádal o prominutí zmeškání lhůty, důvody, které uváděl, však byly námitkami vůči závěru o řádném doručení rozsudku, proti němuž odvolání směřovalo. Rozhodnutí soudu prvního stupně, který návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání nevyhověl, proto nelze vytknout nesprávnost.8. K argumentaci odvolatele, týkající se jednání konaného dne 12. 7. 2022 a výzvy soudu prvního stupně k označení důkazů ohledně existence a umístění poštovní schránky odvolací soud uvádí, že posouzení, zda soudní písemnost byla účastníku řízení řádně doručena, případně zda příslušné procesní podání (včetně řádných a mimořádných opravných prostředků) je včasné, není svou povahou „dokazováním“ (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), nýbrž šetřením podmínek, za nichž vůbec může odvolací řízení dále pokračovat (k rozdílu mezi dokazováním a šetřením srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, ze dne 9. října 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, ze dne 22. června 2022, sp. zn. 29 Cdo 1864/2020). Při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda soudní písemnost byla řádně doručena, nicméně soud postupuje přiměřeně podle ustanovení § 122 a násl. o. s. ř. Účastníci proto mají, mimo jiné, právo být přítomni při výslechu svědků (§ 126 o. s. ř.), výslechu účastníků (§ 131 o. s. ř.) či provádění důkazu listinou (§ 129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (§ 123 o. s. ř.). Prováděl-li tedy v daném případě soud prvního stupně šetření k prověření tvrzení žalovaného ohledně nesprávného postupu pošty při doručování rozsudku, nic se tím nemění na tom, že ani pokud by jeho výhrady byly opodstatněné, nejednalo by se o důvod k prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozsudku postupem podle ust. § 58 odst. 1 o. s. ř.9. Přisvědčit nelze ani výtce, že soud prvního stupně měl zkoumat, zda doručení rozsudku bylo či nebylo účinné ve smyslu § 50d o. s. ř. Předně je třeba připomenout, že rozhodnutí o neúčinnosti doručení podle odkazovaného ustanovení může soud vydat pouze na návrh účastníka; ten však v dané věci nebyl podán. Dále platí, že případné porušení právních předpisů upravujících doručování soudních písemností, v důsledku kterého nelze písemnost považovat za doručenou, není způsobilým důvodem nejen pro vydání rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty k provedení procesního úkonu podle ust. § 58 odst. 1 o. s. ř., ale ani pro vyslovení neúčinnosti doručení podle ustanovení § 50d o. s. ř. Řádné doručení písemnosti je naopak jedním z předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné také pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 3016/2014, ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 NSČR 86/2019 a ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 2290/2018).10. Z důvodů, které jsou shora uvedeny, odvolací soud napadené usnesení soudu prvního st