14 Cmo 121/2023-1256 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatelů na zrušení výroku III. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. června 2021, č. j. 44 Cm 121/2008-752.2. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení konstatoval, že navrhovatelé se domáhají určení jiné výše přiměřeného protiplnění, v jejich zájmu je znalecký posudek zpracováván. Proto výše uvedeným (pravomocným) rozhodnutím uložil každému navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 350 000 Kč [§ 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Podkladem pro určení výše zálohy byla informace znaleckého ústavu o předpokládané celkové výši znalečného 700 000 Kč. Odvolání navrhovatelů proti výroku III. citovaného usnesení bylo podle § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2021, č. j. 14 Cmo 201/2021-763, jako nepřípustné odmítnuto. Návrhem ze dne 13. ledna 2023 navrhovatelé navrhli zrušení výroku III. citovaného rozhodnutí.3. Soud prvního stupně s odkazem na § 141 odst. 1 o. s. ř. uvedl, že povinnost složit zálohu na náklady důkazu soud uloží vždy, lze-li očekávat, že náklady důkazu vzniknou. Povinnost složit zálohu na náklady důkazu soud uloží tomu z účastníků, který provedení důkazu navrhl za účelem splnění své důkazní povinnosti ve smyslu § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř. V daném případě, kdy je soud povinen provést i jiné než účastníky navržené důkazy ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., může zavázat ke složení zálohy na náklady takového důkazu jen účastníka, jehož tvrzení má být (uvažováno z pohledu důkazního břemene) tímto důkazem prokázáno, popřípadě účastníka, v jehož prospěch (uvažováno z hlediska možného výsledku řízení) se důkaz provádí. Tomu z účastníků, který neuvedl tvrzení, jež má být důkazem prokázáno, nebo který nemá ve vztahu k prokázání tvrzení z hlediska hmotného práva důkazní břemeno, nelze v žádném případě uložit, aby složil zálohu na náklady tohoto důkazu. V daném případě je nepochybné, že právě na základě návrhu navrhovatelů je vedeno toto řízení, v němž navrhovatelé tvrdí, že přiměřená výše protiplnění je jiná, než jak bylo určeno na základě znaleckého posudku vypracovaného hlavním akcionářem.4. Povinnost složit zálohu na náklady důkazu nelze uložit účastníku, který byl usnesením soudu vydaným podle § 138 o. s. ř. osvobozen od soudních poplatků zcela, popřípadě zčásti, dopadá-li přiznané částečné osvobození též na placení záloh na náklady důkazu. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2021, sp. zn. 30 Cdo 131/2001, se proto neuplatní.5. Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2022, sp. zn. III. ÚS 1005/22, na něž navrhovatelé odkazují, se v poměrech projednávané věci neuplatní. Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem nepředstavují konečná rozhodnutí, kterými by byla stěžovateli uložena povinnost k úhradě nákladů řízení. Není tím ani nijak předjímáno výsledné rozhodnutí soudu. Nesplní-li účastník řízení povinnost složit zálohu na provedení důkazu uloženou pravomocným rozhodnutím soudu, je jediným důsledkem tohoto postupu, že takový důkaz nelze provést. V daném případě je uvedený postup však vyloučen s ohledem na povahu předmětného řízení; soud je povinen důkaz znaleckým posudkem provést i v případě, že nebude zaplacena záloha.6. K tvrzené překvapivosti výše nákladů, soud prvního stupně odkázal na usnesení ze dne 28. května 2015, kterým (v rámci ustanovení Vysoké školy ekonomické v Praze znaleckým ústavem pro účely tohoto řízení) byla navrhovatelům uložena povinnost k úhradě zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 150 000 Kč a v němž soud prvního stupně zároveň konstatoval, že je mu z jeho činnosti známo, že odměna za znalecký posudek by se měla pohybovat v částce okolo 500 000 Kč (k výši předpokládaných nákladů se navrhovatelé vyjadřovali). Vzhledem k uvedenému a k postupu času nelze tudíž v současné době předpokládanou celkovou výši odměny a náhrad vzniklých v souvislosti se zpracováním zadaného znaleckého posudku ve výši cca 700 000 Kč hodnotit jako překvapivou.7. Soud prvního stupně uzavřel, že postupoval zcela v souladu se zákonem (§ 141 odst. 1 o. s. ř.), když rozhodl o povinnosti navrhovatelů složit zálohu na náklady důkazu; v daném případě není jakýkoliv procesní prostor pro zrušení uvedeného rozhodnutí o uložení povinnosti složit zálohu, či jeho změnu. Postup dle § 210a o. s. ř. je vyloučen, neboť se nejedná o tam vyjmenované rozhodnutí ani o případ, kdy by mohla změna proběhnout přímo soudem prvního stupně k odvolání. Pokud navrhovatelé předmětnou povinnost složit zálohu na náklady důkazu nesplnili, jedná se o otázku výkonu rozhodnutí, která však nemůže být řešena v rámci daného řízení. Vykonatelnost rozhodnutí může být zkoumána pouze v případném exekučním řízení, není však důvodem pro navrhovaný postup ze strany navrhovatelů.8. Soud prvního stupně proto návrh zamítl a poučil účastníky o nepřípustnosti odvolání.9. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé 1) a 2) společné odvolání, v němž navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Odvolatelé mají za to, že proti napadenému usnesení je odvolání přípustné. Dle odvolatelů usnesení postrádá řádné a přezkoumatelné odůvodnění. Navíc je vadné i v dalších ohledech, když soud prvního stupně nepřihlédl „k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“ Bližší odůvodnění podané odvolání neobsahuje.11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně přípustné.12. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.13. Podle § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu.14. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.15. Možnost uložit účastníkům řízení povinnost složit zálohu na náklady důkazu, zde důkazu znaleckým posudkem, vyplývá z § 141 odst. 1 o. s. ř. Přičemž jde o usnesení, proti němuž není ve smyslu shora citovaného ustanovení § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř. odvolání přípustné. Odvolatelé zcela pomíjí, že účelem právní úpravy zakotvené v § 141 odst. 1 o. s. ř. je právě skutečnost, aby náklady spojené s vedením soudního řízení nešly k tíži státu, nýbrž aby je nesli účastníci řízení. Povinnost složit zálohu na důkaz lze ukládat postupně, opakovaně. Výši zálohy soud stanoví podle předpokládané výše nákladů, jež jsou obvykle vynakládány na provedení obdobného důkazu; neměl by vzniknout větší rozdíl mezi následně proplaceným znalečným a složenou zálohou. Přičemž povinnost složit zálohu na provedení důkazu se ukládá jen tomu účastníku, který důkaz navrhl, případně účastníku, v jehož prospěch má být důkaz proveden.16. V poměrech projednávané věci byla odvolatelům pravomocně uložena povinnost složit zálohu na očekávané náklady důkazu (znalečné); vypracování znaleckého posudku k posouzení klíčové otázky týkající se přiměřenosti výše poskytnutého protiplnění je v zájmu navrhovatelů. V poměrech projednávané věci znalec soudu prvního stupně předpokládanou výši odměny a náhrady hotových výdajů sdělil, od této částky se pak výše stanovené (další) zálohy odvíjí.17. Odvolací soud má za to, že se odvolatelé ve své podstatě nepřípustně a účelově snaží podaným návrhem zvrátit postup soudu podle § 141 odst. 1 o. s. ř., když jim byla uložena předmětná povinnost složit zálohu na provedení důkazu (znaleckého posudku), s čímž nesouhlasili. Dle odvolacího soudu není proti napadenému usnesení odvolání přípustné. Opačný postup (tj. připuštění podání opravného prostředku) postrádá logiku a de facto by znamenal obcházení ustanovení § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř.18. Proto odvolací soud odvolání jako nepřípustné odmítl dle § 218 písm. c) o. s. ř. za současné aplikace § 218c o. s. ř., aniž by se blíže zabýval námitkami v odvolání uvedenými.