14 Cmo 141/2023-330 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh na ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti , Jméno advokáta B, . (dále též jen „společnost“) zamítl (výrok I.) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit společnosti na účet jejího právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 44 891 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).2. Výrok II. usnesení odůvodnil soud prvního stupně § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a náhradu nákladů řízení přiznal „v rozsahu nákladů právního zastoupení za 11 úkonů právní pomoci po 3 100 Kč“ podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, „tedy v celkové výši 34 100 Kč, za 11 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 7 791 Kč, tedy celkem ve výši 44 891 Kč.“3. Proti výroku II. usnesení podala navrhovatelka odvolání. Navrhuje jeho změnu, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení, popř. jeho zrušení a vrácení věci soud prvního stupně.4. Odvolatelka namítá, že z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně nevyplývá, náhradu kterých úkonů učiněných ze strany společnosti soud přiznal, a ani to, zda byly účelně vynaloženy. Řízení o jmenování opatrovníka je řízením nesporným a soud prvního stupně neuvádí, z čeho dovozuje, že lze použít § 142 o. s. ř. a proč se soud neřídí § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). U odvolatelky nejsou žádné zvláštní důvody, které by opodstatňovaly hrazení nákladů společnosti. Řízení zahájila v době, kdy zde existovala řada okolností odůvodňujících jmenování opatrovníka. V případě řízení nesporných, které lze zahájit i bez návrhu, je to soud, kdo určuje průběh řízení. K tíži odvolatelky nelze klást dobu trvání řízení před soudem prvního stupně v délce téměř pěti let a to, že některé důvody pro jmenování opatrovníka postupem času odpadaly a jiné přibývaly, což si ze strany odvolatelky vyžádalo doplnění důkazního materiálu a s tím související vyšší počet ústních jednání. Soud prvního stupně účastníky o svém plánovaném odklonu od pravidel z. ř. s. nepoučil.5. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené rozsahu a dospěl k závěru, že je důvodné jen z části.7. Podle § 23 z. ř. s. bylo-li možno zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.8. Řízení ve věci samé je řízením ve věci opatrovnictví právnických osob podle § 85 písm. e) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.9. Odvolatelce je namístě přisvědčit v tom, že řízení ve věci samé bylo možno zahájit i bez návrhu [§ 13 odst. 1 z. ř. s., § 486 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], což znamená, že o nákladech řízení se rozhoduje dle § 23 z. ř. s., nikoliv dle § 142 odst. 1 o. s. ř., jak bez bližšího odůvodnění dovodil soud prvního stupně (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018, sp. zn. 7 Cmo 237/2017, v: Soudní rozhodnutí 5/2019 s. 158).10. Odvolatelka je však přesto povinna zaplatit náhradu nákladů řízení společnosti, a to na podkladě § 23 věty druhé z. ř. s.11. Výrok I. usnesení soudu prvního stupně, kterým byl návrh na ustanovení hmotněprávního opatrovníka společnosti zamítnut, je ode dne 6. května 2023 v právní moci. Soud prvního stupně jeho zamítnutí odůvodnil tím, že provedeným dokazováním bylo prokázáno tvrzení společnosti, že se ze strany navrhovatele jedná o šikanózní návrh, patrně vyplývající z napjatých osobních vztahů mezi jednatelem navrhovatelky a jednatelkou společnosti jako rozvádějícími se manželi, jak je zřejmé z popsaného účelového odstoupení od smlouvy o franšízingu. Takový výkon práva nepožívá právní ochrany. Nebylo zjištěno, že by zájmy jednatelky společnosti , právnická osoba, byly v rozporu se zájmy společnosti.12. Tento závěr nebyl odvolatelkou nijak zpochybněn a nijak určitě proti němu nebrojí. Odvolatelka neuvedla ani žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že „zde existovala řada okolností odůvodňujících jmenování opatrovníka,“ tyto se nepodávají ani z obsahu spisu. Za tohoto stavu, podala-li šikanózní návrh ve věci samé, je uložení povinnosti k zaplacení náhrady nákladů řízení společnosti na podkladě § 23 věty druhé z. ř. s. opodstatněné.13. Soud prvního stupně pochybil, pokud určitě neodůvodnil, za jaké úkony přiznal společnosti náhradu nákladů řízení. Tato vada však mohla být a také je odvolacím soudem napravena.14. Věc sama představuje věc rozhodovanou v řízení o otázkách obchodních společností ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) AT, což je opodstatněno typovou obtížností věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti soudu prvního stupně k jejímu projednání. Za tarifní hodnotu věci se tak považuje částka 50 000 Kč. Náklady společnosti sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za 10 úkonů právní služby, a to 1x za úkon převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT (jeho účelnost je zřejmá per se z povahy úkonu, neboť jde o úkon při převzetí právního zastoupení nutný), 2x za písemné podání ve věci samé, a to k výzvě soudu ze dne 24. prosince 2012 [jeho účelnost je zřejmá z toho, že dle § 101 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je účastník povinen takové výzvy dbát] a za doplnění důkazů a konečné vyjádření ze dne 20. února 2023 (jeho účelnost je zřejmá z toho, že je v souladu s řádným plněním procesních povinností účastníka, aby takové vyjádření měl soud v dispozici v dostatečném časovém předstihu před vydáním rozhodnutí) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a 7x za účast na jednání před soudem ve dnech 2. prosince 2019, 23. listopadu 2020, 8. dubna 2021, 1. července 2021, 1. září 2022, 9. ledna 2023 a 27. března 2023 (účelnost úkonů je zřejmá z jejich povahy) dle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 10x 3 100 Kč (§ 7 bodu 5 AT), a dále 10 paušálních náhrad na tyto úkony připadajících ve výši 10x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Za vyjádření ze dne 15. prosince 2018 však náleží na podkladě § 151 odst. 3 o. s. ř. [dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku] podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, společnosti pouze 300 Kč, neboť v době jeho učinění nebyla společnost právně zastoupena. Jelikož je právní zástupce společnosti plátcem daně z přidané hodnoty (s účinností od 1. ledna 2010), byl součet částek 10x 3100 Kč, 10x 300 Kč a 300 Kč navýšen o 21 % DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 41 503 Kč.15. Není právně opodstatněné ukládat navrhovatelce povinnost zaplatit tyto náklady na účet právního zástupce společnosti, neboť peněžitý dluh lze splnit i v hotovosti [§ 1957 odst. 2 písm. b) o. z.]. Vada tohoto druhu byla soudu prvního stupně již vytknuta v usnesení podepsaného soudu ze dne 26. ledna 2021, č. j. 6 Cmo 298/2020-230.16. Zbývá dodat, že doba trvání řízení (třeba i nedůvodná) sama o sobě není skutečností, která by opodstatnila závěr, že postup dle § 23 věty druhé z. ř. s. není případný, neboť by tím v důsledku byl postižen druhý účastník, který ji nezavinil.17. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně změnil a procesně úspěšné společnosti přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 41 503 Kč (výrok I.).18. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 23 větou první z. ř. s., protože odvolatelka byla sice převážně neúspěšná (v rozsahu částky 41 503 Kč), společnosti však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly (výrok II.).