14 Cmo 196/2023-38 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odvolal výrokem I. , Anonymizováno, , narozenou , Datum narození navrhovatele B, , bytem , Adresa navrhovatele B, (dále jen „účastnice 2.), z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, . v likvidaci, IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , adresa, (dále jen účastnice 1.). Výrokem II. jmenoval likvidátorem účastnice 1., , tituly před jménem, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Výrokem III. uložil účastnici 2. povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, č. účtu , č. účtu, u ČNB , adresa, , v.s. , var. symbol, . Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Rozhodl tak o návrhu navrhovatele, kterým se domáhal odvolání účastnice 2. z funkce likvidátora účastnice 1. a jmenování nového likvidátora. Návrh odůvodnil tím, že likvidátor společnosti je nečinný, což dovozoval z toho, že společnost nepodala od roku 2018 přiznání k dani z příjmu právnických osob, ač je k tomu povinna dle § 240c zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též „d. ř.“), a byla k tomu navrhovatelem jakožto správcem daně opakovaně vyzývána. Likvidátor tak řádně neplní své povinnosti. Právní zájem odůvodnil navrhovatel tím, že stávající stav brání řádnému výkonu správy daně dle § 1 odst. 2 d. ř.3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na to, že dosavadní likvidátor je nekontaktní, likvidaci společnosti řádně neprovádí [(§ 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], což je zřejmé i z její délky (15 let), kdy likvidace nebyla skončena, včetně navrhovatelem tvrzené a účastníky 1. a 2. nepopřené skutečnosti o zanedbávání povinnosti k podání daňových přiznání dle § 17 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu, je dán dostatečný podklad pro odvolání stávávajícího likvidátora a jmenování likvidátora nového. Soud proto za použití § 191 odst. 2 o. z. rozhodl o odvolání stávajícího likvidátora z funkce likvidátora společnosti a o jmenování likvidátora nového, jímž za použití § 191 odst. 4 o. z. jmenoval osobu náhodně vybranou z řad insolvenčních správců. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) s. o. p., postupoval podle § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále také jen s. o. p.) a povinnost zaplatit soudní poplatek uložil účastnici 2. vzhledem k tomu, že u společnosti nelze hovořit o úspěchu ani neúspěchu ve věci (společnost svým jednáním, na rozdíl od jeho likvidátora, nezavdala příčinu k zahájení řízení v této věci). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za situace, kdy navrhovatel sice byl ve věci úspěšný, avšak dle obsahu spisu vedeného v této právní věci mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice 2. odvolání do výroku I. a III. s odůvodněním, že jí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008 č.j. 71 Cm 373/2007-13, kterým byla jmenována likvidátorkou společnosti, nebylo dosud doručeno. Z těchto důvodů nemohlo nabýt ve výroku o jmenování likvidátora právní moci. Vzhledem k tomu, že nebyla pravomocným rozhodnutím soudu jmenována likvidátorem účastnice 1., nemůže být ani z této funkce odvolána. Vzhledem k tomu, že nevěděla o tom, že bylo vydáno rozhodnutí o jejím jmenování likvidátorem účastnice 1., nemohla ani provádět žádné úkony směřující k likvidaci této společnosti. Pokud byly zasílány nějaké urgence, byly zřejmě zasílány na adresu společnosti, tj. patrně do její datové schránky, ke které neměla a ani nemohla mít přístup. Je tedy zřejmé, že zde nebyly dány ani materiální podmínky pro její odvolání z funkce likvidátora, tj. že neplnila své povinnosti. Současně namítla nesprávnost postupu soudu prvního stupně, pokud rozhodl, že je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Účastníky řízení o odvolání a jmenování likvidátora jsou jednak navrhovatel (Česká republika – Finanční úřad pro hlavní město Prahu) a jednak účastnice 1. Je nepochybné, že likvidátor společnosti, obdobně jako statutární orgán společnosti jedná vždy jménem společnosti, a nikoliv samostatně za ni. Je zřejmé, že likvidátor společnosti, stejně jako jiné orgány společnosti, nemůže být samostatným účastníkem řízení vedle společnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek z výše uvedených důvodů může proto být uložena (za splnění dalších zákonných podmínek) výlučně jen společnosti, která je účastníkem řízení, tedy v žádném případě nemůže být uložena taková povinnost kterémukoliv orgánu této společnosti, jak bylo v daném případě nesprávně rozhodnuto soudem prvního stupně. Navrhla, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023 č.j. 64 Cm 156/2023-13, bylo změněno tak, že se návrh na odvolání likvidátora účastnice 1. zamítá a účastnice 2. nemá povinnost zaplatit soudní poplatek.5. Navrhovatel setrval na podaném návrhu, argumentuje tím, že usnesení o zrušení společnosti nabylo právní moci dne 19. 9. 2008, jak vyplývá z obchodního rejstříku. Na výzvy k podání daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob nebylo dosud reagováno. Poukázal rovněž na to, že společnost neplní své zákonné povinnosti spočívající v povinném uveřejňování účetních listin.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. a závislém výroku II. podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, a proto je na místě napadené rozhodnutí změnit. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.7. Podle § 191 odst. 2 o. z. soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.8. Z obsahu odvolacím soudem připojeného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 71 Cm 373/2007 se podává, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, č. j. 71 Cm 373/2007-13, nebylo účastnici 2. soudem prvního stupně doručováno. Ve výroku II. proto usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2008, č. j. 71 Cm 373/2007-13, kterým byla jmenována odvolatelka likvidátorkou společnosti, nemohlo nabýt právní moci. Posouzení řádného plnění povinností likvidátorky proto bylo předčasné. Závěr soudu prvního stupně, že účastnice 2. řádně neplní své povinnosti, proto není správný.9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. a závislém výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se účastnice 2., z funkce likvidátora účastnice 1. neodvolává, ve výroku II. tak, že se likvidátorem účastnice 1., , Anonymizováno, , nejmenuje a ve výroku III. tak, že se účastnici 2. povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neukládá.10. Protože odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení u soudu prvního stupně. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II., III.) bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. Odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když neshledal žádné okolnosti, které by odůvodnily přiznání jejich náhrady některému z nich. Účastnice 2. ani žádné náklady řízení neúčtovala.