14 Cmo 53/2023-167 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal navrhovateli osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek za podané dovolání (výrok I.), současně rozhodl o tom, že se navrhovateli neustanovuje zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně své usnesení odůvodnil tím, že podáním ze dne 15. 9. 2020, doručeným Krajskému soudu v Praze dne 17. 9. 2020, podal navrhovatel dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2020, č. j. 14 Cmo 172/2020 – 95 (jímž odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2020, č. j. 73 Cm 18/2016 – 81), současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů /dále též jen „žádost“/. Usnesením ze dne 29. 8. 2022 byl navrhovatel vyzván k doložení svých majetkových poměrů za účelem posouzení jeho žádosti. Usnesení mu bylo doručeno dne 9. 9. 2022. Dne 26. 9. 2022 byl soudu prvního stupně doručen nepodepsaný e-mail, který nebyl ve lhůtě 3 dnů doplněn předložením originálu tohoto podání, a proto k němu soud prvního stupně v souladu s § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ nepřihlížel. Lhůta k doložení poměrů, která byla stanovena jako patnáctidenní, tudíž marně uplynula 26. 9. 2022. Protože navrhovatel nesplnil povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, plnit důkazní povinnost a plnit povinnost uloženou mu soudem (§ 101 odst. 1 a 2 o. s. ř.), soud prvního stupně mu požadované osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Protože navrhovatel nebyl osvobozen od placení soudních poplatků, nebyl mu tudíž ani ustanoven zástupce z řad advokátů (§ 30 a § 241 o. s. ř.).3. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání s tím, že navrhuje jeho zrušení nebo „zjištění a prohlášení jeho nicotnosti“. Je přesvědčen, že skutkový a právní stav je zcela jiný, podání ze dne 26. 9. 2022 bylo v zákonné lhůtě doplněno, a to prostřednictvím poštovní přepravy dne 29. 9. 2022 a je „velmi pravděpodobné“, že zásilka byla soudu prvního stupně doručena krátce po 4. 10. 2022; pokud se tak řádným nedoručením nebo ztrátou včas odeslané zásilky nestalo, je odvolatel připraven tak k výzvě soudu učinit. K tomu odvolatel opakovaně poukazuje na důvody, které mu objektivně bránily a brání v řádném výkonu práv a povinností nejen v tomto řízení a podle jeho názoru tak trvá „objektivně důvodná omluvitelná překážka trvalejší povahy“, tj. „kovidová opatření, zdravotní stav, účelově nařízené exekuce, atd.“ Současně vznesl námitku podjatosti nejen asistentky soudce soudu prvního stupně , tituly před jménem, , ale i všech „soudců i nesoudců“ Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze s návrhem na předložení věci k rozhodnutí delegaci nutné podle § 12 odst. 1 o. s. ř. jiným soudům, kterým není nadřízen Vrchní soud v Praze.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.7. Podle § 42 odst. 2 o. s. ř. písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem. Podle odst. 3 téhož paragrafu v případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.8. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Podává se z něho mimo jiné (pro tuto věc stěžejní) usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 8. 2022, č. j. 73 Cm 18/2016-127, s výzvou k doložení majetkových poměrů navrhovatele za účelem posouzení jeho žádosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Výzva byla navrhovateli doručena dne 9. 9. 2022. Protože poslední den v tomto usnesení soudem stanovené lhůty připadl na sobotu 24. 9. 2022, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 26. 9. 2022 (§ 57 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). V pondělí 26. 9. 2022 bylo soudu prvního stupně doručeno podání v elektronické podobě, které nebylo opatřeno elektronickým podpisem ve smyslu § 42 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu se naopak nepodává, že by podání v elektronické podobě bylo nejpozději do 3 dnů (a ani později) doplněno předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, přestože odvolatel tvrdí opak. I pokud by skutečně bylo osvědčeno tvrzení odvolatele, že (své) podání řádně a včas doplnil (prostřednictvím poštovní přepravy dne 29. 9. 2022, s tím, že zásilka měla být dle jeho tvrzení doručena „krátce po 4. 10. 2022“), pak ovšem nelze než uzavřít, že z dotčeného podání se ničeho o majetkových poměrech odvolatele nepodává.9. Kromě řečeného je na místě vhodné dodat, že i pokud by navrhovatel skutečně svou žádost řádně a včas doplnil, pak pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nemohou svědčit okolnosti známé odvolacímu soudu z jeho (úřední) činnosti, tj. že jmenovaný dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných podání, resp. návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže (srozumitelně) odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, k obdobným závěrům dospěl také Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023).10. Odvolací soud (tak) sdílí i závěr soudu prvního stupně, že primárním předpokladem pro vyhovění žádosti na ustanovení zástupce pro řízení je, aby u takového účastníka byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud u odvolatele takový předpoklad dán nebyl, pak nemohlo být jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno, jak správně rozhodl soud prvního stupně ve výroku II. napadeného usnesení.11. Odvolací soud nepřehlédl, že odvolatel vznesl námitku podjatosti , tituly před jménem, , asistentky soudkyně Městského soudu v Praze, i všech soudců Městského soudu v Praze i Vrchního soudu v Praze. Takto vznesená námitka podjatosti však neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti zmíněných osob (tvrzení o poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům). Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč.]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým odvolatel (opakovaně jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti) přistupuje k využití (zneužití) svých procesních práv.12. Z totožného důvodu se nezabýval jeho návrhem na delegaci nutnou. Odvolací soud má za nepochybné, že záměrem počínání odvolatele je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo jiných účastníků. Takový zneužívající procesní postup však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř.