2 Cmo 18/2023-79 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 6. 2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 50 000 Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 2. 10. 2021 do zaplacení z titulu proplacení jmenovité hodnoty dluhopisu, jehož splatnost nastala dne 1. 10. 2021. Žalobce uvedl, že je vlastníkem 6 dluhopisů ve jmenovité hodnotě 50 000 Kč (o celkové hodnotě 300 000 Kč) emitovaných žalovanou dne 1. 10. 2018 s výnosem 9 % p. a. s tím, že žalovaná v několika splátkách splatila jejich jmenovitou hodnotu v celkové výši 250 000 Kč, aniž v poukázaných platbách výslovně uvedla, na které dluhopisy plní.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 7. 2022 uvedla, že žalobce neosvědčil svůj žalobní nárok, když k žalobě nedoložil originály dluhopisů. Dále nesplnil povinnost uvedenou v § 79 odst. 1 o. s. ř. a dostatečně neidentifikoval žalovanou pohledávku, neboť neoznačil, který z dluhopisů zůstal neuhrazen.3. Soud prvního stupně provedl důkaz smlouvou o úpisu a koupě dluhopisů č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, ze dne 13. 10. 2018, smlouvou o úpisu a koupě dluhopisů č. , Anonymizováno, ze dne 3. 4. 2019, originály dluhopisů , Anonymizováno, emitovaných 1. 10. 2018 na řad žalobce č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, až , Anonymizováno, a výpisy z účtu žalobce od 15. 10. 2018 do 4. 1. 2022 a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z této částky od 2. 10. 2021 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši 22 146 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce splnil svou povinnost předložit prvopisy dluhopisů k proplacení žalované, která svou povinnost splnila proplacením částky 250 000 Kč pouze v rozsahu 5 dluhopisů, aniž variabilním číslem rozlišila, na který z dluhopisů poukazuje platbu s tím, že jistinu jednoho dluhopisu neproplatila. Nedostatek rozlišení vyplácených jistin dluhopisů však nelze přičítat k tíži žalobce ohledně neúplného tvrzení ke konkretizaci dluhopisu, který má být zaplacen.4. Žalovaná napadla rozsudek včasným blanketním odvoláním, které upřesnila písemným podáním ze dne 27. 1. 2023, ve kterém zopakovala, že žalobce výslovně neuvedl, ve vztahu k jakému dluhopisu uplatňuje nárok na zaplacení jistiny, když všechny dluhopisy měly splatnost stanovenou ke stejnému dni. Soud prvního stupně rovněž nesprávně vyhodnotil okamžik, od kterého má plynout úrok z prodlení. I když se stal dluhopis splatným dne 1. 10. 2021, nevznikne nárok na úrok z prodlení již následujího dne, nýbrž začne nabíhat až po uplynutí 15 pracovních dnů, kdy emitent zadrží nebo odmítne splacení dlužné částky po tuto dobu. Soud prvního stupně však k této námitce o začátku běhu této lhůty nepřihlédl. Žalovaný dále uvedl, že soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, aniž žalobce nebo jeho zástupce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, neboť ta byla odeslána z datové schránky společnosti , Anonymizováno, Žalovaná rovněž uplatnila námitku věcné nepříslušnosti soudu, který věc projednal, a námitku podjatosti rozhodujícího soudce.5. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 26. 1. 2023 k odvolání žalované zcela odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil, rozsudek považuje za věcně správný a odvolání žalované za nedůvodné.6. Žalovaná před projednáním odvolání u odvolacího soudu vzala zpět uplatněnou námitku věcné nepříslušnosti soudu a námitku podjatosti soudce, který věc projednal.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:9. Mezi účastníky není sporným, že žalobce se na základě smlouvy č. , Anonymizováno, a smlouvy č. , Anonymizováno, stal vlastníkem 6 dluhopisů č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, splatných ke dni 1. 10. 2021. Není rovněž sporu o tom, že žalobce přijal od žalované po splatnosti dluhopisů splátku ve výši 100 000 Kč a 3 splátky po 50 000 Kč, tj. celkem 250 000 Kč, aniž bylo žalovanou rozlišeno, na který z dluhopisů poukazuje platbu.10. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že se žalobce domáhá svého nároku z dluhopisu, jež je cenným papírem, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky odpovídající jeho jmenovité hodnotě, a to najednou nebo postupně k určitému okamžiku (§ 2 odst. 1 zák. č. 190/2004 Sb. o dluhopisech). Není sporným, že u všech emitovaných dluhopisů byl den konečné splatnosti stanoven na 1. 10. 2021.11. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo žalovanou zpochybněno právo žalobce jako majitele 6 ks dluhopisů na výplatu jistiny po 1. 10. 2018 v celkové výši 300 000 Kč, nelze zpochybnit nárok ve výši 50 000 Kč s vědomím toho, že závazek v rozsahu vyplacené částky 250 000 Kč byl již splněn. Z pohledu žalované zůstává však sporným, která jistina dluhopisu zůstala nesplacena, když žalobce takový dluhopis ve svých skutkových tvrzeních neoznačil. Nelze však pominout, že je to žalovaná v postavení dlužníka, jež měla u každé poukázané platby označit, který závazek plní žalobci, a tím poskytnout věřiteli nezbytnou součinnost, neboť vzhledem k tomu, že žádný z těchto závazků není zajištěn, mají shodnou splatnost a nominální výši, nelze aplikovat § 1933 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ). Z hlediska vymezení předmětu sporu proto postačí, když žalobce specifikoval svůj nárok ze všech 6 dluhopisů splatných v celkové výši 300 000 Kč s tím, že žalovaná poukázala platby bez bližší specifikace v celkové výši 250 000 Kč.12. Pokud žalovaná v odvolání poukázala na nesprávně stanovenou lhůtu z hlediska vzniku práva na zaplacení 8,5% úroku z prodlení s odkazem na oddíl D, bod D.3 Základního prospektu „Dluhopisového programu , Anonymizováno, .“, pak toto ustanovení upravuje právo vlastníka na uplatnění úroku (při úrokové sazbě stanovené zákonem pro úrok z prodlení) v případě, kdy emitent (žalovaná) nebude schopen splácet své dluhy z dluhopisů nebo v případě, kdy neoprávněně zadrží nebo odmítne splacení dlužné částky po dobu více jak patnácti pracovních dní. Je třeba však konstatovat, že žalobce spolu s jistinou uplatnil nárok na zaplacení 8,5% p. a. úroku z prodlení, nikoli nárok na zaplacení úroku, jež je výslovněn upraven ve výše uvedených obchodních podmínkách. Soud prvního stupně proto správně podle § 1970 OZ a ve shodě s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobci vedle jistiny i úrok z prodlení ve výši 8,5% p. a. z nezaplacení jistiny od 2. 10. 2021 do zaplacení, tj. od prvého dne, kdy byla žalovaná v prodlení se zaplacením dluhu.13. Odvolací soud nesdílí námitku žalované, že žalobce nesplnil povinnost uvedenou v § 142a odst. 1 o. s. ř. a nezaslal žalované předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení. Součástí spisu je výzva ke splacení hodnoty dluhopisu ze dne 7. 2. 2022 odeslaná zástupcem žalobce z advokátní kanceláře „ , Anonymizováno, “ k témuž dni do datové schránky žalované. Nejpozději se žalovaná dozvěděla o probíhajícím soudním řízení z písemné výzvy ze dne 13. 7. 2022 a ze zaslané žaloby doručené do datové schránky dne 18. 7. 2022. Žalovaná však neučinila žádné úkony k zaplacení dané pohledávky a s odkazem na její písemné vyjádření ze dne 18. 7. 2022 setrvala po celé řízení na svých námitkách.14. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu s žalovanou zcela úspěšný, přiznal mu soud ve shodě s § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení dle specifikace uvedené v odůvodnění rozsudku.15. Odvolací soud proto postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu přiznané jistiny, úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení ve shodě s § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci za použití § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 3 100 Kč za písemné vyjádření ze dne 26. 1. 2023 k odvolání žalované a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 4. 4. 2023, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady ztráty času ve výši 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. a v rozsahu náhrady cestovného ve výši 3 455,92 Kč za použití osobního vozidla zn. , Anonymizováno, na trase , Anonymizováno, a zpět při vzdálenosti 400 km, při průměrné spotřebě nafty 7,8 l/100 km v ceně 44,10 Kč/1 litr a v základní sazbě 5,20 Kč/1 km, to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 13 378 Kč.