2 Cmo 180/2022-1029 — Vrchní soud v Praze

1. Nadepsaným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že se žaloba o vydání plnění do konkursní podstaty ve výši 9 618 207,80 Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 8. 2000 do zaplacení, zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 952 906, 13 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), vedlejší účastník nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit Českému státu na účet soudu prvního stupně znalečné ve výši 219 926,25 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Současně přiznal znalci , právnická osoba, , odměnu ve výši 10 345,50 Kč, která bude vyplacena prostřednictvím účtárny soudu prvního stupně (výrok V.)2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl mimo jiné, že se žalobce na žalované domáhal vydání plnění do konkursní podstaty úpadce , Jméno žalobce B, . původně ve výši 28 994 124,70 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 27 558 459,10 Kč s příslušenstvím) s odůvodněním, že žalovaná jako pronajímatel uzavřela v letech 1995 až 1997 s , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , právnická osoba, jako nájemcem leasingové smlouvy, kterými přenechala , Anonymizováno, , Anonymizováno, do nájmu motorová vozidla, elektrické prodejní systémy a zařízení prodejen s právem odkoupit tyto věci po uhrazení nájemného. Dne 1. 5. 1998 byly mezi žalovaným, úpadcem a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřeny Dohody o převodu práv a povinností z leasingových smluv. Těmito dohodami ze dne 1. 5. 1998 na sebe úpadce v období kratším šesti měsíců předtím, než byl dne 22. 9. 1998 podán návrh na prohlášení konkurzu na jeho majetek, převzal sobě nepřiměřené závazky. Na základě „Dohod o převodu práv a povinností nájemce z leasingové smlouvy“, kterými na sebe úpadce dne 1. 5. 1998 převzal shora uvedené leasingové smlouvy, zaplatil úpadce v období od 1. 5. 1998 do 31. 1. 1999 žalovanému částku celkem 28 994 124,70 Kč a to převodem na účet žalovaného. Žalobkyně má za to, že v řízení bylo prokázáno, že úpadce převzal svému majetku nepřiměřené závazky (§ 15 odst. 1 písm. d) ZKV) tím, že:1) převzal leasingové smlouvy po původním nájemci, jímž byl podnikatel , Anonymizováno, , Anonymizováno, a z takto převzatých smluv plnil žalovanému,2) uhradil žalované dluhy tím, že ve smyslu § 534 o. z. převzal povinnost k plnění za třetí osoby, a to za Bohumila Fialu a další osoby,3) dne 15. 1. 1999 uhradil žalované v hotovosti částku 7 805 468,90 Kč bez uvedení smluv, na které je plněno.3. Žalobce tvrdil, že nepřiměřenost závazku nelze, dle žalobce, posuzovat izolovaně jen vůči majetku úpadce bez zřetele k ostatním závazkům úpadce. Je nutno vzít v úvahu i závazky úpadce, protože z majetku úpadce se uspokojují nejen závazky, které jsou předmětem tohoto řízení, ale i jiné závazky. Žalobce poukázal na závěry znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dále znaleckého ústavu , právnická osoba, ., dle kterých má za prokázané, že ke dni 1. 5. 1998 měl úpadce záporné vlastní jmění, když celková hodnota jeho majetku byla 1 025 976 000 Kč a celková hodnota cizích zdrojů financování byla 1 472 381 000 Kč. Jelikož úpadce měl záporné vlastní jmění, stanovil znalecký ústav nulovou hodnotu čistého obchodního majetku. Znalecký ústav uvedl, že v období od 22. 3. 1998 do 15. 1. 1999 je hodnota splatných závazků vyšší než hodnota majetku úpadce a proto lze konstatovat, že po celé uvedené období byl úpadce předlužen.4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobnímu návrhu uvedla, že žaloba by měla být jako zcela nedůvodná zamítnuta, z důvodu, že se v řízení nepodařilo prokázat, že by úpadce , Jméno žalobce B, . na sebe převzal závazky v podobě leasingových smluv, jež by byly nepřiměřené jeho majetku. Z provedeného dokazování podle žalované jednoznačně nevyplynulo, že by žalobce na sebe převzal závazky v podobě předmětných leasingových smluv, jež by naplňovaly podmínky pro určení, že by tyto závazky měly být neúčinné vůči žalobci.5. Zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované ve svém stanovisku k žalobě zejména poukázal na skutečnost, že dle jeho názoru podání žalobce ze dne 8. 4. 2003, 11. 5. 2003, 14. 1. 2004 a 21. 1. 2007 jsou změnou žaloby, kterou soud svým usnesením ze dne 30. 7. 2008 nepřipustil. Poukázal na to, že ve stejném rozsahu zůstal předmět řízení zachován i v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cmo 39/2001. Vedlejší účastník má za to, že žalobce změnou svých skutkových tvrzení – změnou neúčinných právních úkonů, vydání plnění, jichž se domáhá žalobce, podanou žalobu změnil, neboť změnou žaloby se rozumí i změna spočívající v tom, že žalobce sice požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než který vylíčil v žalobě. Předmětem řízení o vydání plnění z leasingových smluv převzatých žalobcem dne 1. 5. 1998 je celkem částka 14 534 729,90 Kč a zbývající část žalované částky, tedy 13 023 729,20 Kč je v tomto řízení žalována zcela bez právního důvodu, neboť se k ní nevztahují žádná relevantní skutková tvrzení, a to ani v žalobě ani v následujících podáních žalobce. Vedlejší účastník má za to, že ve vztahu ke všem právním úkonům určení, jejichž neúčinnosti je navrhováno, pak nelze považovat za splněnou podmínku nepřiměřenosti závazku k majetku úpadce. Poukázal na závěry znaleckého posudku znalce , právnická osoba, . a na právní názor Vrchního soudu v Praze na definici pojmu majetek, kdy činila v rozhodné době hodnota majetku úpadce 1 025 796 000 Kč. Jelikož celková výše závazků převzatých všemi právními úkony, určení, jejichž neúčinnosti je navrhováno, pak nečiní ani 3% z hodnoty majetku úpadce, žádný z těchto právních úkonů nelze považovat za nepřiměřený majetku úpadce ve smyslu § 15 ZKV. Vedlejší účastník navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.6. Soud prvního stupně v další části odůvodnění napadeného rozsudku dále zrekapituloval průběh řízení v předmětné věci. Konstatoval rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze, který byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2002, č. j. 13 Cmo 39/2001-51, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. 7. 2010, č. j. 26 Cm 193/2000-620, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v rozsahu 27 558 459,10 Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 8. 2000 do zaplacení. Žalobce se do výše 19 074 848,70 s příslušenstvím odvolal a Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2011, č. j. 2 Cmo 295/2010-704 rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil, jako věcně správný. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 26. 7. 2014, č. j. 29 Cdo 902/2012-737 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Po zrušení věci dovolacím soudem podáním ze dne 24. 5. 2019 oznámila společnost , právnická osoba, v likvidaci vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce podle § 93 o. s. ř. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 2 Cmo 295/2010-858 tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., nakolik jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení 19 074 848,70 Kč s úrokem z prodlení co do výše 9 456 640,90 s příslušenstvím, potvrdil a v rozsahu 9 618 207,80 s 10% úrokem z prodlení ročně od 1. 8. 2000 do zaplacení a ve výroku II., III., IV. rozsudku věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Ohledně části pohledávky žalobce, ohledně které bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku, vyslovil odvolací soud názor, že jsou splněny podmínky pro podřazení nesporně zaplacené částky 9 618 207,80 Kč úpadcem žalované pod § 15 odst. 1, písm. d) ZKV a je dán důvod k jejímu vydání správci konkursní podstaty úpadce. Nicméně odvolací soud přisvědčil námitce žalované, že v daném případě dopadá na projednávanou věc závěr rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3680/2007, ve kterém Nevyšší soud vyslovil závěr, že v případě, že si účastníci podnájemní smlouvy neúčinné podle § 15 odst. 1, písm. d) ZKV před prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich poskytli navzájem peněžitá plnění, může se i po prohlášení konkursu ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci vrácení toho, oč jeho poskytnuté plnění přesahuje plnění, které obdržel od druhé strany. Odvolací soud vyslovil názor, že o obdobnou situaci se jedná i v projednávané věci. Vztah mezi úpadcem a žalovanou je vztahem z leasingových smluv, kdy žalovaná poskytla úpadci na základě smluv pro leasingové užívání sjednané předměty plnění, úpadce tyto užíval a za užívání žalované platil sjednané leasingové splátky. V případě, že by plnění úpadce bylo vyšší než hodnota protiplnění, které obdržel od žalované, může se žalobce domáhat vyplacení pouze uvedeného rozdílu vzniklého vyšším plněním úpadce. Proto je namístě uplatnit stejné závěry i pro neúčinné právní úkony v daném sporu. Námitku žalobce, že rozsudek Nejvyššího soudu dopadá pouze na mimořádné situace, nepovažoval za důvodnou. Podle odvolacího soudu je třeba postavit najisto, která strana sporu, zda a v jakém rozsahu plnila více, než strana druhá, pravděpodo