2 Cmo 188/2022-341 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku stejného soudu ze dne 3. 9. 2021, č. j. 56 Cm 59/2017-240. Současně soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 35 947 Kč. Výrok o zastavení řízení je odůvodněn tím, že žalovaný neuhradil soudní poplatek za podané odvolání ani v dodatečné soudem určené lhůtě (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění). Přitom jeho předcházejícím návrhům na přiznání osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z předpisu § 146 odst. 2 první věta o. s. ř., když žalovaný tím, že neuhradil soudní poplatek, zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za jeden hlavní úkon právní služby za podané vyjádření k odvolání 29 460 Kč a s tím související paušální náhradu výdajů 300 Kč a na náhradu daně z přidané hodnoty 6 186,60 Kč.2. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že tato náhrada nebude přiznána žádnému z účastníků řízení. Uvedl, že žalovaný nijak nezavinil, že žalobkyni vznikly náklady řízení spočívající ve vyjádření k odvolání. Přičítá jejich vznik nesprávnému postupu soudu prvního stupně, který zaslal žalobkyni odvolání žalovaného a jeho doplnění ještě před tím, než byl zaplacen soudní poplatek. Bylo tedy jasné, že řízení může být pro jeho nezaplacení zastaveno. Soud měl vyčkat, než bude věc vyřízena poplatkově a předejít tak vzniku zbytečných nákladů. Řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, když žalovaný osvědčil, že nemá žádný majetek a ani žádné příjmy a není v jeho silách předmětný soudní poplatek uhradit. Samotný rozsudek soudu prvního stupně je nesprávný a směnečný platební rozkaz měl být zrušen. Ze všech těchto důvodů považuje napadené usnesení za odporující dobrým mravům.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně dne 8. 11. 2021 odeslal žalobkyni odvolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně a doplnění tohoto odvolání. Stejného dne odeslal soud prvního stupně žalovanému výzvu k úhradě soudního poplatku z odvolání proti uvedenému rozsudku. Dne 15. 11. 2021 bylo soudu prvního stupně doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného, které podala prostřednictvím právního zástupce uvedeného i v záhlaví tohoto usnesení.5. Z uvedených okolností vyplývá, že žalobkyni v řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2021, č. j. 56 Cm 59/2017-240 vznikly náklady řízení. Protože ohledně vybírání soudních poplatků je poplatkový soud ve vztahu pouze s tím účastníkem řízení, který je poplatníkem příslušného soudního poplatku, nemohla žalobkyně vědět, že odvolání žalovaného proti výše uvedenému rozsudku není doposud poplatkově uzavřeno. Právem se tedy domnívala, že v zájmu ochrany svých zájmů v odvolacím řízení, je zcela namístě se k odvolání a jeho doplnění, které jí soud prvního stupně doručil, věcně vyjádřit. Z toho vyplývá, že toto vyjádření bylo potřebné k bránění jejího práva. Potom náklady, které jí vznikly za právní zastoupení v souvislosti s podáním tohoto vyjádření k odvolání, jsou jednoznačně nákladem řízení nezbytným k uplatnění nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Protože je nepochybné, že řízení bylo podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalovaným za jím podané odvolání, soud prvního stupně správně dovodil, že ve smyslu § 146 odst. 2 první věta to byl právě žalovaný, kdo způsobil, že řízení muselo být zastaveno. Z toho vyplývá, že žalobkyni vzniklo proti žalovanému právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s podaným vyjádřením proti odvolání vznikly, tedy náhrada za náklady spojené s vyjádřením k odvolání, které podal žalovaný.7. Toto právo jí vzniklo bez ohledu na to, zda soud prvního stupně v souvislosti s doručováním odvolání žalovaného a doplněním tohoto odvolání žalobkyni, postupoval vhodně anebo nikoliv. Není představitelné, aby toto právo žalobkyně, která postupovala zcela přiměřeně okolnostem, jak jí mohly být známé, na náhradu nákladů řízení mohlo být anulováno případným pochybením soudu.8. Z toho vyplývá, že jedinou představitelnou odchylkou od postupu podle § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. mohlo by být jen použití mimořádného oprávnění soudu, jak je založeno ustanovením § 150 o. s. ř. Zde je ovšem nutno uvážit, že žalobkyně odvolací řízení a poplatkové obtíže s odvoláním žalovaného spojené nijak nevyvolala. V této souvislosti samozřejmě bez věcného projednání odvolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně nelze v žádném případě uzavřít, že nárok přiznaný tímto rozsudkem nebyl důvodný a že tento rozsudek není správný. Tedy ani z tohoto pohledu nelze shledat postup žalobkyně, když podala v této věci žalobu, problematickým. Proto ji není možné zkrátit ani prostřednictvím zmíněného mimořádného opatření soudu o náhradu nákladů řízení, které skutečně vznikly, a to ani v případě, že by soud prvního stupně postupoval nevhodně.9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.10. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné nutné náklady řízení nevznikly, když v něm neučinila žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jí.