2 Cmo 381/2020-509 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 27. 8. 2012 se , Anonymizováno, , narozený dne , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) domáhal proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 1 000 000 EUR se 6% úrokem ročně z této částky od 20. 6. 2012 do zaplacení a s odměnou ve výši 3 333,33 Kč. Jak , Anonymizováno, v žalobě uvedl, žalovaná 1. vystavila dne 26. 10. 2011 na jeho řad směnku vlastní na směnečný peníz ve výši 1 000 000 EUR. Směnka se stala splatnou dne 18. 6. 2012 a uhrazeno na ni nebylo ničeho. Směnka je za žalovanou 1. podepsána žalovaným 2. jako jejím jednatelem. Žalovaný 2. ji zároveň podepsal jako směnečný rukojmí.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 1. 2013, č. j. 33 Cm 516/2012-10, proti kterému podali žalovaní včasné námitky. Uvedli v nich, že směnka byla vystavena dne 26. 10. 2011 žalovanou 1. jako blankosměnka bez uvedení data splatnosti, a to v souvislosti se smlouvou o půjčce uzavřenou mezi , Anonymizováno, jako věřitelem a žalovanou 1. jako dlužníkem dne 15. 3. 2010, ve znění jejího dodatku ze dne 10. 10. 2011. Směnka zajišťovala zaplacení půjčky ve výši 1 070 000 EUR poskytnuté , Anonymizováno, žalované 1. na základě této smlouvy, což potvrzuje prohlášení ze dne 26. 10. 2011, v němž se , Anonymizováno, a žalovaná 1. dohodli na zrušení zástavního práva, které také zajišťovalo smlouvu o půjčce. Částka žalobou uplatněná již byla žalovanou 1. zcela uhrazena, přičemž zaplaceno bylo 635 000 EUR dne 6. 9. 2012, 261 002,70 EUR dne 13. 9. 2012, 70 000 EUR dne 12. 4. 2010, 300 000 Kč dne 31. 8. 2010, 300 000 Kč dne 1. 9. 2010, 266 844 Kč dne 2. 9. 2010, 350 000 Kč dne 1. 12. 2010, 350 000 Kč dne 2. 12. 2010, 174 648 Kč dne 3. 12. 2010, 168 840 Kč dne 29. 8. 2011, 337 330 Kč dne 30. 8. 2011 a 337 540 Kč dne 31. 8. 2011. Celkem tak bylo , Anonymizováno, coby původnímu žalobci zaplaceno 1 071 002,70 EUR. Pokud jde o rozdíl od půjčky znějící na 1 070 000 EUR, ten vznikl hrazením částek jak v měně EUR, tak v Kč. Žalovaní dále namítli, že , Anonymizováno, směnku nepředložil k placení v platebním ani jiném místě, v důsledku čehož se nedozvěděli o doplnění data její splatnosti. Z toho důvodu vyslovili nesouhlas s 6% úrokem. Další námitkou žalovaných bylo, že směnka byla vyplněna v rozporu s ujednáním o jejím vyplnění, které bylo součástí prohlášení o vystavení směnky ze dne 26. 10. 2011 a obsahovalo právo majitele směnky tuto v údaji data splatnosti doplnit až v době, kdy bude zřejmé, že výstavce směnky (dlužník ze smlouvy o půjčce) nic na půjčku ze dne 15. 3. 2010 neuhradí. Na půjčku však bylo postupně placeno a tedy majiteli směnky nevzniklo právo ji doplnit v údaji její splatnosti. Na listinu proto dopadá ustanovení čl. I. § 69 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), neboť v dané věci se jedná o listinu, která není platnou směnkou a nemůže tak být vůči žalovaným uplatněna. Podle žalovaných jedná žalobkyně na škodu žalované 1. jako dlužníka ze smlouvy o půjčce a snaží se na ní opětovně vymámit již uhrazené plnění na smlouvu o půjčce. Na podporu tvrzení, že směnka sloužila k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce z 15. 3. 2010, žalovaní uvedli, že tomu svědčí i převod finančních prostředků dle této smlouvy jako jediných finančních prostředků, které , Anonymizováno, žalované 1. poskytl.3. , Anonymizováno, coby původní žalobce učinil nesporným uzavření smlouvy o půjčce z 15. 3. 2010, ve znění jejího dodatku, poskytnutí půjčky žalované 1., její vrácení v plné výši a dále to, že závazek z této smlouvy byl zajištěn směnkou. Jednalo se však o směnku z 12. 2. 2010 znějící na částku 1 070 000 EUR, o které bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem řízení pod sp. zn. 24 Cm 505/2012. Směnka na částku 1 000 000 EUR tak zajišťovala jiný vztah, než je žalovanými tvrzen, a se smlouvou o půjčce z 15. 3. 2010 nemá nic společného. Směnka nebyla vystavena bez data splatnosti, od začátku na ní bylo vypsáno jako datum její splatnosti 18. 6. 2012. K placení byla předložena a i kdyby se tak nestalo, pak následky předložení směnky nastaly doručením směnečného platebního rozkazu žalovaným. Pokud jde o prohlášení z 26. 10. 2011, toto nebylo původním žalobcem podepsáno. Nadto ujednání o vyplnění blankosměnky v údaji data její splatnosti by bylo nemožné, neboť k datu 3. 12. 2010 již bylo žalovanou 1. na původní směnku zaplaceno 173 997,30 EUR.4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 33 Cm 516/2012-277, byl postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. připuštěn vstup společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO žalobkyně, , do řízení na místo původního žalobce , Anonymizováno, , neboť došlo k indosaci směnky , Anonymizováno, na uvedenou společnost. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j 5 Cmo 327/2018-288.5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 1 662 034 Kč (výrok II.). Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 14. 9. 2016, č. j. 33 Cm 516/2012-193, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2017, č. j. 5 Cmo 9/2017-219, jímž věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalovaní prokázali existenci smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010 mezi původními účastníky směnečně právního vztahu a její obsah. Půjčka byla poskytnuta žalované 1. dne 12. 2. 2010 ve výši 1 070 000 EUR. V souvislosti s ní byla téhož dne vystavena směnka na totožnou sumu. Půjčka byla kromě této směnky zajištěna zástavním právem k budovám zapsaným na LV , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), nedošlo však k řádnému uvolnění zástavy ve prospěch , Anonymizováno, dle dohody se žalovaným 2., a proto byla uzavřena dne 15. 3. 2010 nová smlouva o půjčce, podle níž půjčka byla splatná do 31. 1. 2011. K této smlouvě byl uzavřen dne 10. 1. 2011 dodatek z důvodu prodloužení splatnosti půjčky a žalovaným 2. byla , Anonymizováno, nabídnuta i nová směnka na 1 000 000 EUR garantující včasné splacení původní půjčky. Směnku jako aval podepsal žalovaný 2. To vše se stalo v situaci, kdy původní směnka nebyla , Anonymizováno, vrácena. , Anonymizováno, tak poskytl žalované 1. pouze jednu půjčku ve výši 1 070 000 Kč, která byla splacena. Sporná směnka byla vystavena jen jako další zajištění úhrady předmětné půjčky. Námitka žalovaných ohledně zániku závazku předmětnou směnku zaplatit je proto z důvodu zániku její kauzy důvodná. Soud prvního stupně konstatoval, že , Anonymizováno, uváděl jinou příčinu vystavení sporné směnky, když tvrdil, že vystavena byla za účelem vyrovnání určitých obchodních vztahů mezi ním a žalovanými. Tyto vztahy k výzvě soudu popsal, soud prvního stupně však uzavřel, že důvod sporné směnky, jak byl , Anonymizováno, (nyní žalobkyní) tvrzen, objasněn nebyl. Soud prvního stupně zdůraznil, že nebyly tvrzeny obchodní vztahy , Anonymizováno, se žalovanou 1., vyjma jediné smlouvy o půjčce ze dne 15. 3. 2010, ale vztahy výhradně se žalovaným 2. I tato skutečnost vedla soud prvního stupně k závěru, že kauza směnky, jak byla tvrzena stranou žalující, prokázána nebyla. K námitce nepředložení směnky k placení soud prvního stupně uvedl, že ani případné prokázání její důvodnosti by nemělo za následek zánik práva žalobkyně domáhat se zaplacení směnečného peníze, pouze by mohl být nedůvodný nárok na zaplacení směnečných úroků. Směnečný platební rozkaz byl proto zrušen v celém rozsahu a v řízení úspěšným žalovaným bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, jak jimi byly v řízení vynaloženy. Z nákladů žalovanými požadovaných jim nebyla přiznána náhrada za písemné doplnění vyjádření ze dne 2. 5. 2016, neboť toto nebylo soudem vyžadováno a navíc se jednalo o vyjádření doplňující vyjádření ze dne 15. 4. 2016. Žalovaným nebyla přiznána ani náhrada za odvolání ze dne 17. 9. 2018 proti rozhodnutí o procesním nástupnictví, když v tomto odvolacím řízení nebyli úspěšní.7. Usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 33 Cm 516/2012-415, soud prvního stupně doplnil rozsudek postupem podle ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. o výrok III., jímž žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení ve výši 19 637 Kč. V odůvodnění usnesení uvedl, že při vyhlášení rozsudku opomněl rozhodnout o nákladech řízení, které vznikly státu v rozsahu jím placeného znalečného. Jedná se o odměnu vyplacenou znalci , Anonymizováno, ve výši 9 382 Kč a Kriminalistickému ústavu , adresa, ve výši 9 955 Kč. Celkem tak náklady řízení státu činí částku 19 637 Kč, k jejímuž zaplacení byla zavázána podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. v řízení neúspěšná žalobkyně.8. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz