3 CO 73/2019-264 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výrocích I. – IV. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované uveřejnit do 30 dnů od právní moci rozsudku v celostátním vydání deníku [příjmení] [anonymizováno], vydavatel [právnická osoba], [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [číslo], v celostátním vydání časopisu [anonymizováno], vydavatel [právnická osoba], na internetových stránkách [webová adresa], provozovatel [právnická osoba], a na internetových stránkách [webová adresa], provozovatel [právnická osoba] omluvu ve znění:„ [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se nedopustili trestného činu podvodu vůči [anonymizováno] a OSA. Tvrzení, že manželé [příjmení] neoprávněně vykazovali autorskou odměnu za užitou hudbu, jsou nepravdivá. Tvrzením o trestné činnosti manželů [příjmení] byl způsoben zásah do jejich osobnostních práv a [anonymizováno] se tímto omlouvá.“, ve výroku V. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 5 000 000 Kč a ve výroku VI. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na jejich náhradu 1 500 Kč. 2. Při rozhodování vyšel soud prvního stupně ze žaloby, kterou se žalobkyně původně se svým manželem [příjmení] [jméno] [příjmení] domáhala specifikovaných nároků z titulu ochrany osobnosti (ve smyslu § 13 odst. 1, 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“) s odůvodněním, že pracovali pro žalovanou, žalobkyně na pozici správy autorských děl, její manžel měl uzavřenou smlouvu o tvůrčí činnosti jako hudební skladatel a hudební režisér a byl evidován jako autor Ochranného svazu autorského (dále jen OSA) s oficiálně zaregistrovaným pseudonymem„ [anonymizována dvě slova]. [příjmení]“. Po ukončení pracovního poměru se žalobci uveřejnila žalovaná ve sdělovacích prostředcích informace, že se manželé [příjmení] dopustili podvodu, konkrétně [datum] v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo uvedeno, že žalobkyně měla neoprávněně zkreslovat hlášení o použité hudbě v pořadu a hlášení o autorech, měla neoprávněně připisovat autorství užité hudby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a že toto hlášení bylo žalobkyní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] učiněno úmyslně s cílem se obohatit a žalované způsobit škodu. Dne [datum] bylo na stránkách [webová adresa] v článku„ Bývalá pracovnice [anonymizováno] posílala poplatky za hudbu na soukromý účet“, uvedeno, že žalobkyně a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] falšovali údaje o použité hudbě a neoprávněně inkasovali autorské poplatky. Téhož dne bylo v [anonymizována dvě slova] & [anonymizováno] uveřejněno, že žalobkyně měla místo skutečných autorů hudby uvádět jako autora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dále vyjádření tiskového mluvčího žalovaného, že restrukturalizaci oddělení správy autorských děl a sekretariátu ředitele výroby odstartoval podvod žalobkyně. Dne [datum] bylo v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] uvedeno, že pomocí nepravdivých údajů přisuzovaly výkazy část použité hudby ve prospěch skladatele [jméno] [příjmení], alias„ [příjmení] [příjmení]“ a že zkreslené údaje měla vydávat žalobkyně. Dne [datum] bylo na internetovém portálu [webová adresa] uvedeno, že žalovaná podala trestní oznámení na dva své bývalé zaměstnance, kteří se měli dopustit podvodu. Mluvčí žalované pan [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobci uváděli jméno autora„ [anonymizována dvě slova]. [příjmení]“ i v případě, že hudba použita nebyla. Totéž bylo uvedeno dne [datum] v časopise [anonymizováno]. Na internetových stránkách [webová adresa] bylo uvedeno, že peníze za hudbu končily na účtu někoho jiného a v této souvislosti je vyšetřována žalobkyně a její zemřelý manžel. Žalovaná měla dále učinit na žalobce oznámení o podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b/ trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství. Usnesením Policie ČR ze dne 4. 10. 2010, č. j. ORIV-5612-65/TČ-2009-001493, bylo žalobcům sděleno obvinění ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b/ trestního zákona Trestní stíhání bylo vedeno po dobu více než dvou let a bylo ukončeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 4 T 20/2011, kterým byli žalobci v plném rozsahu zproštěni obžaloby. V důsledku jednání žalované měla žalobkyni a jejímu zesnulému manželovi vzniknout značná újma, proto žalobci požadovali i peněžitého zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč, poté, co manžel žalobkyně dne [datum] zemřel a řízení ve vztahu k němu bylo usnesením ze dne 12. 3. 2015, č. j. 37 C 192/2013-44, zastaveno, se žalobkyně tohoto nároku domáhala z titulu posmrtné ochrany osobnosti zesnulého manžela ve smyslu § 15 obč. zák. 3. Žalovaná se uplatněným nárokům bránila tím, že není autorkou ani jednoho z článků, ani nebyla a není vydavatelem označených periodik či provozovatelkou označených webových stránek. Podle žalované absentuje vymezení příčinné souvislosti mezi zásahem do osobnostních práv a vznikem újmy. 4. Soud prvního stupně dále připomněl, že o věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 37 C 192/2013-83, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl, když dovodil, že uplatněné nároky jsou promlčeny. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně (při posouzení věci podle § 11, § 13 a § 15 obč. zák.) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně neprokázala, že by původcem neoprávněného zásahu byla žalovaná. Podle soudu nebylo prokázáno, že by to byla žalovaná nebo některý z jejích pracovníků, kdo by o žalobkyni a jejím manželovi uvedl, že se dopustili trestného činu nebo že neoprávněně vykazovali autorskou odměnu za užitou hudbu. Pokud se k celé kauze vyjadřoval tehdejší tiskový mluvčí žalované, pak i formulace užité v jednotlivých článcích nejsou ve vztahu k žalobkyni či jejímu zesnulému manželovi nijak dehonestující, naopak to byl tiskový mluvčí, kdo uvedl, že se jedná o šestákovou záležitost a nikoli o miliónové částky, jak byl uvedeno v článku zveřejněném v [anonymizována dvě slova]. Podle soudu to nebyla žalovaná, kdo publikoval jakékoli dehonestující údaje o žalobkyni či jejím manželovi, nadto podle názoru soudu objektivně nelze uložit žalované, aby publikovala omluvu v periodiku, jehož není vydavatelkou. Pokud jde o úhradu nemajetkové újmy v penězích, ta je podle soudu prvního stupně jednak promlčená, když k zásahu mělo dojít v době od [anonymizováno] do [datum] a žaloba byla podána až [datum], a jednak nárok, pokud se žalobkyně nyní domáhala zaplacení částky 2 500 000 Kč za postmortální ochranu svého manžela, není dán, když již Vrchní soud v Praze ve zrušovacím usnesení vyslovil, že není možné se v rámci postmortální ochrany domáhat finanční satisfakce. Soud prvního stupně proto žalobu znovu v celém rozsahu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované. 5. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu se odvolala žalobkyně. Závěry soudu prvního stupně považuje za nesprávné a zdůraznila, že již ze žaloby a dalších jejích podání jednoznačně vyplývá, že dehonestující informace byly na veřejnost sděleny zaměstnanci žalované, jejichž chování je přičitatelné žalované. To žalobkyně řádně doložila označenými články, v nichž jako zdroj informací vystupuje žalovaná, tiskový mluvčí žalované či další„ dobře informovaný zdroj z [anonymizováno]“. Tiskový mluvčí žalované hovořil v článcích nejen o případu lidského selhání, o podávání trestního oznámení na žalobkyni, o chybném vykazování hudebních děl, ale dokonce i o podvodech, které měly žalované způsobit ztráty. Nejen obsah těchto informací, ale i jejich celkové vyznění, kdy nešlo o žádné hodnotící soudy, je takové, že se žalobkyně a její manžel dopustili trestného činu podvodu a neoprávněně vykazovali autorskou odměnu za užitou hudbu. Žalovaná byla jediným zdrojem informací poskytovaných o žalobkyni a jejím manželovi do veřejných médií a prokazatelně se dopustila neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně a jejího manžela. [příjmení] tom, že celý incident se negativně promítl do osobnostní sféry žalobkyně a jejího manžela, není podle žalobkyně pochyb, když má i za to, že to bylo hlavní příčinou nečekaného úmrtí jejího manžela na infarkt. Žalobkyně nesouhlasí ani s názorem soudu, že nelze ani objektivně uložit žalované, aby publikovala omluvu v jiném periodiku, než jehož je provozovatelkou či vydavatelkou. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že se v rámci postmortální ochrany svého manžela nemůže domáhat nemajetkové újmy v penězích, ani se závěrem o promlčení nároku. Zde vytkla soudu, že nezohlednil jednak to, že podání žaloby byla důsledkem neochoty žalované se žalobkyní a jejím manželem se mimosoudně dohodnout, a dále to, že bylo nutno vyčkat skončení trestního řízení, resp. vydání zprošťujícího rozsudku. Uplatnění nám