5 Cmo 104/2022-109 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 24. 8. 2021 se žalobkyně proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) domáhala zaplacení částky 3 389 351 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 16. 10. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 11 297 Kč ze směnky podle tvrzení v žalobě vystavené žalovaným 1. v , adresa, dne 5. 2. 2008 na řad , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na směnečnou sumu 3 389 351 Kč se splatností dne 15. 10. 2018 a místem placení , adresa, . Směnka byla avalována žalovanou 2. a remitentem byla převedena rubopisem na řad žalobkyně. Jak žalobkyně uvedla, směnku ve lhůtě splatnosti řádně předložila k placení, k jejímu zaplacení však ze strany žádného ze žalovaných nedošlo.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 10. 2021, č. j. 53 Cm 120/2021-25, proti kterému podali žalovaní v zákonem stanovené lhůtě námitky. Uvedli v nich, že na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 5. 2. 2008 si žalovaný 1. sjednal (kromě jiného) s , právnická osoba, . kontokorentní úvěr do výše 1 000 000 Kč s tím, že dle čl. II. odst. 3. smlouvy vystaví blankosměnku avalovanou žalovanou 2. a uzavře dohodu o způsobu jejího vyplnění. Dohodnuto dále bylo, že v průběhu každých 180 dnů bude běžný účet vykazovat nejméně po dobu jednoho dne kreditní zůstatek. Rozsah zajištění úvěru blankosměnkou vystavenou dne 5. 2. 2008 žalovaným 1. a téhož dne avalovanou žalovaným 2. byl sjednán v čl. 4 dohody o způsobu vyplnění blankosměnky, která byla uvedeného dne uzavřena mezi žalovaným 1. a , právnická osoba, . a podepsána žalovanou 2. Žalovaný 1. se ocitl v prodlení se splacením kontokorentního úvěru od 2. 8. 2008 a od této doby se mu čerpaný kontokorentní úvěr již nepodařilo uhradit. Částka odpovídající debetnímu zůstatku ve výši 947 901,82 Kč byla poté převedena , právnická osoba, . na k tomu účelu otevřený úvěrový účet. Na základě ujednání s , právnická osoba, . měl žalovaný 1. své splatné závazky uhradit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách do 10. 2. 2011, což se mu nepodařilo. Jak žalovaní dále uvedli, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 10. 2014, č. j. KSCB 25 INS 17850/2014-A-10, byl na žalovaného 1. prohlášen konkurz. Přípisem ze dne 16. 10. 2018 byl žalovaný 1. zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení směnečného dluhu ve výši 4 922 580,26 Kč.3. Na základě takto vylíčeného skutkového stavu žalovaní namítli, že směnka jim nebyla předložena k placení. Pokud jde o právo k vyplnění předmětné směnky, toto je podle nich promlčeno, neboť podle dohody o vyplňovacím právu ze dne 5. 2. 2008 bylo možno blankosměnku vyplnit na základě dvou skutečností: a) dnem prohlášení konkurzu, b) dnem prodlení žalovaného 1. Po vzniku práva k vyplnění blankosměnky včetně její splatnosti běžela podle žalovaných k jejímu vyplnění obecná promlčecí doba podle ustanovení § 397 obch. z. v délce čtyř let. Na žalovaného 1. byl prohlášen konkurz dne 24. 10. 2014 a tedy právo k vyplnění blankosměnky je již promlčeno. Žalovaný 1. se nadto dostal do prodlení se splacením čerpaného kontokorentního úvěru dnem 2. 8. 2008 (po uplynutí sjednaných 180 dnů), resp. dnem 11. 2. 2009, kdy uplynula lhůta k plnění ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po převodu částky odpovídající debetnímu zůstatku na k tomu určený úvěrový účet. Další námitkou žalovaných bylo, že směnečná suma na směnce vyplněná není vypočtena v souladu s dohodou o vyplňovacím právu a neodpovídá skutečné výši směnečného peníze. Na přípisu , právnická osoba, . ze dne 29. 8. 2017 je dluh žalovaného 1. uveden ve výši 2 451 152,21 Kč, v předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 16. 10. 2018 je žalovaný 1. vyzýván k úhradě směnečného peníze ve výši 4 922 580,26 Kč s doplněnou splatností k 15. 10. 2018, avšak směnka, jež je předmětem řízení, zní na částku 3 389 351 Kč.4. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 80 731,20 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku odkázal na ustanovení čl. I. § 75, § 30 odst. 1, § 78 odst. 1, § 47 odst. 1 a 2, § 10, § 11 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 17 a § 70 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), která citoval. K námitce nepředložení směnky k placení uvedl, že čl. I. § 46 ZSŠ zakládá domněnku, že směnka byla k placení předložena řádně a včas. Protože nebyl prokázán opak, lze podle soudu prvního stupně vyjít z tohoto skutkového závěru. I pokud by tomu tak nebylo, vliv na povinnost žalovaných směnku zaplatit by to nemělo. Žalovaní nadto ničeho na směnku nezaplatili ani poté, kdy jim byl doručen směnečný platební rozkaz. Ohledně námitky promlčení nároku na vyplnění blankosměnky soud prvního stupně uvedl, že toto právo se nepromlčuje. Vzhledem k tomu, že směnka byla splatná dne 15. 10. 2018 a žaloba na její zaplacení byla podána dne 24. 8. 2021, tedy v tříleté promlčecí lhůtě, není nárok ze směnky promlčen. K námitce excesivně vyplněné směnečné sumy soud prvního stupně konstatoval, že se jedná o námitku kauzální, která žalovaným s ohledem na indosaci směnky před její splatností nepřísluší, když ti se nedovolávali ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ. Soud prvního stupně dále uvedl, že neprováděl pro nadbytečnost důkazy navrhované žalovanými, neboť k prvním dvěma námitkám jimi nemohlo být ničeho prokázáno, když nárok žalobkyně vyplývá přímo ze směnky, která je platnou směnkou vlastní zavazující žalované k zaplacení směnečné sumy s příslušenstvím a odměnou ve vztahu k žalobkyni jako indosatáři. Ohledně důkazů, jimiž mělo být prokázáno excesivní vyplnění směnečné sumy, soud prvního stupně zopakoval, že kauzální námitky v důsledku indosace směnky před její splatností žalovaným nepříslušejí. Směnečný platební rozkaz byl proto ponechán v celém rozsahu vůči oběma žalovaným v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého procesně úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu v rozsahu 3 úkonů právní služby, 3 paušálních náhrad a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty.5. Žalovaní podali proti rozsudku včasná odvolání, v nichž shodně navrhli zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkli, že se s jejich námitkami nevypořádal a ani se jimi nezabýval a že neprovedl žalovanými navržené důkazy. Na námitkách, jak byly proti směnečnému platebnímu rozkazu vzneseny, žalovaní setrvali a tyto ve svých odvoláních zopakovali. K námitce nepředložení směnky k placení poukázali na to, že v předžalobní výzvě byl žalovaný 1. vyzván k zaplacení směnečné sumy ve výši 4 922 580,26 Kč. Tato částka se však zásadně liší od výše žalovaného směnečného peníze. Ani v době sepsání předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2018 tak nebyla předmětná blankosměnka vyplněna, stejně jako nebyla vypočtena směnečná suma a tudíž směnka nemohla být žalovaným ani předložena. K namítanému promlčení práva na vyplnění blankosměnky žalovaní uvedli, že se jedná o subjektivní právo žalobkyně, které se promlčuje obdobně jako právo podat žalobu v jakékoli civilní věci či jakékoli jiné subjektivní právo. Soud prvního stupně se však zabýval promlčením podle čl. I. § 70 ZSŠ, třebaže v daném případě se jedná o promlčení, které není založeno tímto ustanovením, nýbrž jde o promlčení dle obecné promlčecí lhůty podle § 397 obch. z. v délce čtyř let. K nesprávnému vyplnění blankosměnky v údaji směnečného peníze odkázali žalovaní na čl. I. dohody o vyplňovacím právu ze dne 5. 2. 2008, v němž je výpočet směnečné sumy přesně sjednán. Je tak na žalobkyni, aby prokázala přesný a řádný výpočet výše směnečného peníze a konkrétního data, ke kterému je tento peníz vypočten. Toto datum bude kromě jiného významné pro posouzení „případného promlčení subjektivní lhůty práva k vyplnění předmětné blankosměnky“. Podle žalovaných je namístě, aby žalobkyně zcela konkrétně a přezkoumatelně předložila, jakým způsobem k výši směnečné sumy dospěla a ke kterému datu. Jedná se přitom o zásadní věc v tomto sporu, která by mohla zakládat kromě jiného i neplatnost „předmětné blankosměnky“. Závěrem žalovaní uvedli, že s ohledem na jimi uvedené námitky považují směnku, jež je předmětem řízení, za neplatnou. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozhodl v neveřejném zasedání, došlo nadto ke zkrácení procesních práv žalovaných.6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odkázala na svá předcházející vyjádření k námitkám žalovaných a setrvala na tom, že žalovaní neprokázali, že směnka jim nebyla řádně a včas předložena, a dále na tom, že k promlčení nároku vůči žalovaným nedošlo a že žalobkyně řádně prokázala, jakým způsobem výpočet směnečné sumy provedla. K namítanému nepředložení směnky k placení odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo