5 Cmo 135/2023-38 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 250 000 Kč s 6% úrokem ročně od 1. 1. do zaplacení a odměnu ve výši 4 166 Kč (výrok I.). Soud prvního stupně dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 40 800 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že nárok byl žalobcem uplatněn z platné směnky vlastní vystavené žalovaným, na kterou nebylo plněno. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého úspěšnému žalobci náleží i náhrada nákladů řízení. Těmi jsou soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 62 709 Kč a náklady právního zastoupení. Jak soud prvního stupně uvedl, žalobce uplatnil nárok na náhradu nákladů řízení pouze ve výši 40 800 Kč, a proto mu jako náhrada nákladů řízení byla přiznána tato částka.V zákonem stanovené lhůtě se proti rozsudku odvolal žalobce, a to pouze proti jeho výroku II. O nákladech řízení. Namítl, že mu nebyla přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 62 790 Kč. Přestože v žalobě nebyl tento požadavek explicitně uveden, soudní poplatek je zákonnou součástí nákladů řízení a jako takový měl být žalobci přiznán i bez návrhu. Žalovanému tak měla být uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 103 509 Kč. Žalobce vyjádřil nesouhlas i s konstatováním soudu prvního stupně v odůvodnění usnesení, že žalobce „neuplatnil“ soudní poplatek. K tomu citoval komentář k ustanovení § 137 o. s. ř. a uzavřel, že přiznání náhrady zaplaceného soudního poplatku je nárokové a „neuplatněním“ nezanikl jeho nárok na náhradu tohoto účelně uplatněného nákladu řízení.Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku II. o nákladech řízení, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Vzhledem k tomu, že žalobce byl se svým nárokem plně úspěšný, náleží mu podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o povinnosti žalovaného tuto náhradu zaplatit žalobci. Pochybil však při určení její výše, když žalobci jako náklad účelně vynaložený nepřiznal soudní poplatek za žalobu jím zaplacený ve výši 62 709 Kč. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že žalobce v žalobě nárok na zaplacení soudního poplatku uplatnil, neboť v článku II. žaloby ho jako náklad řízení výslovně uvedl. Sama okolnost, že nevyčíslil jeho výši a částku soudnímu poplatku odpovídající nezahrnul do částky uvedené v petitu žaloby jako náhrada nákladů řízení, je přitom nerozhodná.Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho výroku II. o nákladech řízení změnil podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byl žalovaný vůči žalobci zavázán, činí částku 103 509 Kč. V ostatním byl výrok II. rozsudku potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný a náleží mu tedy proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši odpovídající mimosmluvní odměně za jeho zastupování advokátem v rozsahu jedné poloviny za úkon právní služby spočívající v podání odvolání (1 810 Kč) podle ustanovení § 7 bod 5. a § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že za tarifní hodnotu je třeba v daném případě považovat částku 62 709 Kč, která odpovídá rozdílu mezi výší nákladů řízení, jak žalobci byly napadeným rozsudkem přiznány, a výší nákladů řízení žalobcem požadovaných. Nákladem žalobce je dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 2 110 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).