5 Cmo 15/2023-144 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 30. 6. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 578 928 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 16. 4. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 1 930 Kč ze směnky podle tvrzení v žalobě vystavené žalovanou 1. v Písku dne 21. 12. 2016 na řad žalobkyně, kterou se žalovaná 1. zavázala zaplatit dne 15. 4. 2021 směnečnou pohledávku ve výši 578 928 Kč v platebním místě , adresa, . Žalovaný 2. převzal svým podpisem v den vystavení směnky aval za jejího výstavce. Jak žalobkyně dále uvedla, na směnku nebylo ničeho uhrazeno.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 22. 7. 2021, č. j. 49 Cm 102/2021-20, proti kterému podali žalovaní v zákonem stanovené lhůtě námitky. Uvedli v nich, že žalovaný 2. si není vědom, že by směnku za sebe a za žalovanou 1. podepsal. Z toho důvodu namítli „pravost svého podpisu na směnce“ a tedy i pravost samotné směnky. Namítli dále, že žalobkyně v žalobě neuvedla kauzu směnky a tedy žalovaným není jasné, z jaké smlouvy má pohledávka žalobkyně zajištěná směnkou vyplývat. Podle nich by se mohlo jednat o smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 21. 12. 2016, která však nikdy nebyla podepsána žalovaným 2. a uzavřena tak byla pouze mezi žalobkyní a žalovanou 1. Žalovaný 2. nikdy se žalobkyní neuzavřel žádnou dohodu o způsobu vyplnění směnky a nikdy ani neučinil žádné prohlášení o tom, jak tato má být vyplněna. Pokud by podpisy na směnce byly pravé, pak s ohledem na změnu textu směnky, kdy možnost takové změny nebyla se žalovaným 2. dohodnuta, by žalovaný 2. byl vázán pouze textem, který směnka obsahovala v době jejího podpisu, tedy dne 21. 12. 2016. K tomuto datu však na ní nebyla uvedena splatnost ani směnečná suma a jedná se proto o směnku neplatnou, kterou by žalovaný 2. nemohl být zavázán. Z opatrnosti pak žalovaní namítli neexistenci dluhu, který má směnka údajně zajišťovat, neboť žalobkyně po nich požaduje vyšší částku, než je oprávněna žádat. Pokud má žalobkyně za to, že má nárok na částku ve výši 578 928 Kč, nechť prokáže, jak k ní dospěla.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku odkázal na ustanovení čl. I. § 75, § 1 a § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), která citoval. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že směnka zajišťovala závazky žalované 1. ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 21. 12. 2016. Směnka byla vystavena žalovanou 1. jako blankosměnka a avalována byla žalovaným 2. Žalovaná 1. udělila žalobkyni právo ji vyplnit v případě prodlení s úhradou závazků ze smlouvy v údaji směnečné sumy a data splatnosti. Totožnost žalovaného 2. jako jednatele výstavce směnky byla ověřena podle občanského průkazu. Jak soud prvního stupně uvedl, žalobkyně by jistě neposkytla úvěr, pokud by žalovaná 1. nevystavila a nepředala blankosměnku dle dohody ve smlouvě o úvěru. Žalovaní si byli dobře vědomi existence nesplaceného úvěru, neboť celá dokumentace k úvěrové smlouvě na sebe číselně navazuje a je podepsána žalovaným 2. s ověřením jeho totožnosti. Námitka nepravosti podpisů žalovaných na směnce byla proto vyvrácena a k dalšímu dokazování zadáním znaleckého posudku nebylo přistoupeno. Soud prvního stupně dále uvedl, že blankosměnka je neúplnou listinou, která se na základě pozdějšího doplnění stane směnkou úplnou. Zda blankosměnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, bude vždy nutno prokázat, přičemž důkazní povinnost je na straně dlužníků. Ustanovení čl. I. § 69 ZSŠ se nepoužije, neboť se jedná o institut od blankosměnky odlišný. Námitky žalovaných tak nebyly shledány důvodnými, a proto byl směnečný platební rozkaz ponechán v celém rozsahu v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu v rozsahu dvou režijních paušálů po 300 Kč.4. Žalovaní podali proti rozsudku včasná odvolání, v nichž shodně navrhli jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit jim náhradu nákladů řízení, případně žádali zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkli, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména znalecký posudek, kdy pravost soukromé listiny je povinen prokázat ten, kdo se soukromé listiny dovolává. Žalobkyně přitom tento důkaz navrhovala, avšak soud prvního stupně ho neprovedl a vycházel z listin předložených žalobkyní při jednání konaném dne 24. 11. 2021. Zástupce žalovaných na tomto jednání žádal, aby v případě založení listin k důkazu byla žalovaným poskytnuta lhůta k vyjádření se k nim. Této žádosti však vyhověno nebylo. Žalovaní odkázali na ustanovení § 565 o. z. a namítli, že žalobkyně neprokázala pravost podpisů žalovaného 2. na sporné směnce.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že v případě, kdy jinými důkazními prostředky je žalobní tvrzení prokázáno, je postup soudu, kdy tento neprovádí další dokazování, správný. V dané věci bylo vedle směnky i dalšími listinnými důkazy dostatečně prokázáno, že směnka byla podepsána žalovaným 2., a nebylo tak třeba znaleckého posudku, neboť ten je pouze jednou z více možností prokázání pravosti podpisu. Soud prvního stupně správně hodnotil ve vzájemné souvislosti listiny, kde svůj podpis žalovaný 2. nesporoval, a rovněž konsekvenci dalších listinných důkazů, kteréžto důkazy vzájemně podporovaly závěr o pravosti podpisu směnky žalovanými. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3478/2007) a Vrchního soudu v Praze (rozhodnutí sp. zn. 12 Cmo 47/2022) a z této citovala podstatné závěry. Uzavřela, že znalecký posudek není třeba provádět tam, kde o pravosti směnky svědčí i jiné důkazy.6. Odvolací soud konstatuje, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2022, č. j. MSPH 90 INS 896/2022-A-39, byl zjištěn úpadek žalované 1. jako dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs, v důsledku čehož došlo podle ustanovení § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k přerušení řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. Vzhledem k tomu, že po dobu, po kterou trvají účinky prohlášeného konkursu, nelze ve vztahu mezi těmito účastníky v řízení pokračovat, rozhodoval odvolací soud pouze o odvolání podaném žalovaným 2. s tím, že o odvolání žalované 1. bude možno rozhodnout až poté, kdy stávající překážka řízení vůči této žalované odpadne, případně za podmínek, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.7. Napadený rozsudek byl proto přezkoumán pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2., a to podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného 2. a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.8. Z jednání nařízeného odvolacím soudem k projednání odvolání žalovaného 2. na den 4. 4. 2023 se žalobkyně omluvila a navrhla, aby o věci bylo rozhodnuto bez její účasti. Z jednání se omluvil též žalovaný 2. a požádal o odročení jednání s odůvodněním, že se potýká se zdravotními problémy, díky nimž je dlouhodobě v dočasné pracovní neschopnosti. K žádosti přiložil kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené dne 24. 8. 2022. Třebaže v rozhodnutí jsou v rubrice „F. Potvrzení ošetřujícího lékaře o trvání DPN“ vyznačena data kontroly, tato nejsou doprovázena podpisy ošetřujícího lékaře v kolonkách určených pro jeho podpis, v důsledku čehož nelze mít za osvědčeno, že pracovní neschopnost žalovaného 2., resp. jím blíže nespecifikované zdravotní obtíže, trvaly i k datu jednání nařízeného odvolacím soudem. Vzhledem k tomu, že důležité důvody pro odročení jednání dle návrhu žalovaného 2. shledány, resp. osvědčeny nebyly, jednal odvolací soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného 2.9. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výst