5 Cmo 28/2023-56 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 2. 2023 zastavil řízení za současného zrušení směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2017 č. j. 34 Cm 228/2017-15 (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.) Žalobci byla vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 204 921 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozhodnutí uvedl soud prvního stupně, že žalobce vzal žalobu ve věci zpět podáním ze dne 20. 1. 2023, a to po přerušení řízení pro úpadek a povolení oddlužení žalovaného, když insolvenční řízení bylo skončeno 3. 11. 2022 po splnění oddlužení. Rozhodnutí v bodu II. výroku odůvodnil ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.2. Proti výroku II. tohoto usnesení podal žalovaný včasné odvolání a navrhl jej změnit a žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení. Odvolání odůvodnil tím, že žalobce vzal žalobu zpět až poté, kdy se žalovaný ve věci kvalifikovaně vyjádřil, a bylo zjevné, že uplatnil důvodnou obranu, v důsledku níž nemohl být žalobce v řízení úspěšný. Pohledávka žalobce je nyní již promlčená a naturální obligací. Odepření náhrady nákladů řízení přitom má pro žalovaného značný význam, neboť ho uvrhuje znovu do dluhové situace.3. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] přezkoumal bod II. výroku usnesení ze dne 6. 2. 2023 a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).5. Řízení bylo v této věci zahájeno dne 20. 4. 2017 podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, k němuž žalobce doložil směnku bez protestu ze dne 25. 4. 2013 splatnou 12. 2. 2017. Soud prvního stupně ve věci vydal směnečný platební rozkaz dne 30. 5. 2017 č. j. 34 Cm 228/2017-15. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2017 č. j. KSCB 41 INS 11374/2017-A-6 byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho oddlužení (zjištěním úpadku bylo řízení přerušeno podle § 140a insolvenčního zákona). Žalobce přihlásil pohledávku ze směnky do insolvenčního řízení. Oddlužení bylo skončeno po splnění dne 3. 11. 2022.6. Podáním ze dne 17. 1. 2023 podal žalovaný námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu s tím, že je předmětná pohledávka pouze naturální obligací z důvodu osvobození od placení pohledávek dle výroků IV. a VI. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2022 č. j. KSCB 41 INS 11374/2017-B-21, jež nabylo právní moci dne 19. 11. 2022.7. Žalobce podáním ze dne 20. 1. 2023 vzal zpět návrh na vydání směnečného platebního rozkazu s ohledem na skončení insolvenčního řízení splněním oddlužení včetně osvobození.8. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2022 č. j. KSCB 41 INS 11374/2017-B-21 vzal soud na vědomí splnění oddlužení (výrok I.). Soud tímto usnesením dále osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny (výrok IV.) Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky nepřihlásili, ač tak učinit měli (výrok V.).9. Odvolací soud konstatuje, že žalobce vzal návrh na zahájení řízení zpět z důvodu splnění oddlužení v insolvenčním řízení žalovaného, byť tak učinil až poté, co se ve věci vyjádřil žalovaný. Na pohledávky bylo v insolvenčním řízení plněno v rozsahu 30,55 %. Dle výsledků insolvenčního řízení přitom byl žalovaný povinnosti plnit pohledávku zde předmětnou dále zbaven, neboť byl od této povinnosti po splnění oddlužení osvobozen dle § 414 insolvenčního zákona. Za této procesní situace má odvolací soud za to, že je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení dle § 150 o. s. ř., když okolnosti zvláštního zřetele hodné jsou dány okolnostmi částečného plnění v oddlužení a dalšího osvobození žalovaného, přičemž je zřejmé, že žaloba byla důvodná. Žalobce svým zpětvzetím reagoval, byť s větším odstupem, na skončení insolvenčního řízení žalovaného, což je z okolností zjevné. Procesní zavinění tak nese žalobce formálně svým zpětvzetím, důvody zpětvzetí jsou však dány výsledkem insolvenčního řízení, tedy mimo vůli žalobce, nikoliv neexistencí jeho nároku. Odvolací soud zdůrazňuje, že osvobození dlužníka v insolvenčním řízení od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení pouze způsobuje, že dluh dlužníka (žalovaného v této věci) se stal naturální obligací (je soudně nevymahatelný), nikoliv že by uvedený dluh zanikl. Nebylo by spravedlivé, aby za těchto okolností nyní hradil žalobce náhradu nákladů řízení žalovanému dle § 146 odst. 2 první věty o. s. ř.10. Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení obsažené v bodu II. výroku, byť tak učinil z jiných důvodů, než soud prvního stupně. Obecné ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je aplikovatelné jen v případě, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci zvláštního ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Zde tyto podmínky splněny byly, protože žalobce vzal žalobu zpět. Tato nepřesnost ale neměla vliv na věcnou správnost napadeného výroku.11. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci žádné náklady nevznikly.