5 Cmo 32/2023-211 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) uložil žalované rozsudkem ze dne 14. prosince 2022 č. j. 73 Cm 61/2021-186 povinnost zaplatit žalobci 950 000 Kč s úrokem 6 % ročně z této částky od 1. ledna 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu 3 167 Kč (výrok I.). Dále soud prvního stupně zamítl žalobu v části s návrhem na zaplacení úroku 6 % ročně z částky 950 000 Kč d 1. února 2016 do 31. prosince 2020 (výrok II.). Žalované bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 107 147 Kč (výrok III.). Žalobci bylo uloženo zaplatit náklady státu ve výši 20,85 % a žalované ve výši 79,15 % (výroky IV. a V.). Rozsudek soudu prvního stupně nebyl ve výrocích IV. a V. napaden odvoláním žádného z účastníků.2. V odůvodnění rozhodnutí soud mj. uvedl, že k datu vyhlášení rozsudku dne 14. 12. 2022 byl předmět řízení tvořen směnečným penízem 950 000 Kč, odměnou 3 167 Kč a úrokem 6 % ročně z částky 950 000 Kč od 1. 2. 2016 do 14. 12. 2022, jež činí 392 284,92 Kč. Celkem tak předmět řízení činil 1 345 451,92 Kč. Žalobce uspěl v rozsahu směnečného peníze 950 000 Kč, odměny 3 167 Kč a úroku 6 % ročně z částky 950 000 Kč od 1. 1. 2021 do 14. 12. 2021 (ve skutečnosti do 14. 12. 2022, pozn. odvolacího soudu), jež činí 111 345,20 Kč. Celkem tedy žalobce uspěl v rozsahu 1 064 512,20 Kč. Žalovaná byla úspěšná v rozsahu úroku 6 % ročně z částky 950 000 Kč od 1. února 2016 do 31. prosince 2020, jež činí 280 471,23 Kč. Žalobce v řízení uspěl ze 79,15 % a žalovaná z 20,85 %. V průběhu řízení vznikly náklady státu v podobě znalečného v rozsahu, v jakém nebylo kryto účastníky zaplacenými zálohami. Soud proto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil účastníkům tyto náklady státu nahradit a to v poměru, který je daný mírou jejich neúspěchu v řízení. Žalobce v řízení neuspěl v rozsahu 20,85 %, proto České republice nahradí tuto část nákladů řízení, žalovaná nahradí České republice část nákladů řízení odpovídající rozsahu 79,15 %.3. Usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. 73 Cm 61/2021-186, soud v souladu s body IV. a V. výroku rozsudku určil, že výše náhrady, kterou má zaplatit žalobce, činí 1 855 Kč (bod I. výroku) a výše náhrady, kterou má zaplatit žalovaná, činí 7 042 Kč (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud uvedl, že celkové znalečné vyplacené soudem činilo 26 897 Kč. Žalobce složil zálohu 8 000 Kč, žalovaná složila zálohu 10 000 Kč. Zbytek 8 897 Kč byl zaplacen z prostředků soudu. Povinnost zaplatit státu uvedenou částku 8 897 Kč byla rozdělena mezi účastníky podle poměru jejich úspěchu ve věci. V bodu IV. výroku rozsudku ze dne 14. 12. 2022 bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení státu ve výši 20,85 % a v bodu V. výroku rozsudku bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit tyto náklady ve zbývajícím rozsahu 79,15 %.4. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a uložit žalované uhradit žalobci náhradu znalečného ve výši 26 897 Kč a dále vrátit z účtu soudu žalobci zaplacenou zálohu 8 000 Kč. Odvolání odůvodnil tím, že soud nesprávně zohlednil při hodnocení procesního úspěchu také příslušenství, což je v rozporu se stávající judikaturou. Vzhledem k úplnému úspěchu ve věci zaplacení směnečného peníze 950 000 Kč měl soud zavázat žalovanou hradit 100 % nákladů.5. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] přezkoumal usnesení ze dne 1. 2. 2023 a dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti bodu I. výroku není důvodné a proti bodu II. výroku není přípustné.6. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že žalobce neplatil znalečné 26 897 Kč znalci, tuto platbu provedl soud prvního stupně. Postrádá proto smysl požadavek žalobce, aby žalovaná zaplatila žalobci náhradu znalečného ve výši 26 897 Kč. Postrádá smysl i požadavek na vrácení zálohy 8 000 Kč, ze které byla placena státem část znalečného (vrácení zálohy na znalečné by přicházelo v úvahu jen tehdy, kdyby žádný znalecký posudek nebyl vypracován a nebylo by placeno žádné znalečné).7. Odvolací soud poukazuje na výše rekapitulovaný rozsudek ze dne 14. 12. 2022 a zdůrazňuje, že žádný z účastníků se neodvolal proti bodům IV. a V. výroku rozsudku: Tyto body výroku proto nabyly právní moci a jak účastníci, tak i soudy jsou jimi vázáni. Vzhledem k právní moci těchto bodů výroku soud prvního stupně nemohl postupovat jinak, než zavázat žalobce k zaplacení 20,85 % z částky 8 897 Kč, kterou hradil soud z prostředků státu (tj. 1 855 Kč) a zbývající část 7 042 Kč uložit žalované. Zálohy účastníků na znalečné (žalobce uhradil zálohu 8 000 Kč a žalovaná uhradila zálohu 10 000 Kč) byly zúčtovány při rozhodnutí o náhradě nákladů mezi účastníky řízení jako jejich náklady v rozsudku ze dne 14. 12. 2022.8. Vzhledem k uvedeným závěrům navazujícím na výše uvedené usnesení sp. zn. 5 Cmo 36/2023 odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdil bod I. výroku napadeného usnesení jako věcně správný.9. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalobce do bodu II. výroku usnesení, ve kterém bylo žalované uloženo zaplatit soudu náhradu znalečného 7 042 Kč. Jak soudy opakovaně judikovaly, z povahy institutu odvolání vyplývá, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, a jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování lze brát v úvahu jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. V daném případě v usnesení soudu prvního stupně v bodu II. výroku byla uložena platební povinnost (vůči soudu) žalované, nikoliv žalobci. Vzhledem k tomu, že žalobcových práv a povinností se nijak nedotýká rozhodnutí obsažené v bodu II. výroku usnesení (to se týká výlučně žalované), není žalobce osobou oprávněnou podat odvolání proti uvedenému bodu výroku. Odvolací soud proto podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání podané proti bodu II. výroku odmítl.10. S ohledem na plný úspěch žalované rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v její prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalované žádné náklady nevznikly.