5 Cmo 35/2023-433 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že se zrušuje směnečný platební rozkaz ze dne 20. 6. 2019, zastavuje se řízení a schvaluje se smír ve znění uvedeném pod body 1), 2) a 3) výroku I. usnesení. Soud prvního stupně dále uložil účastníkům, resp. jejich zástupcům dostavit se za účelem vyzvednutí prvopisu směnky k soudu prvního stupně dne 10. 3. 2023 v 14:00 hod. (výrok II.). Výrokem III. usnesení pak bylo rozhodnuto, že žalobci se soudní poplatek nevrací. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému námitky. V průběhu jejich projednávání předložili účastníci ke schválení dohodu o smíru mezi nimi uzavřenou dne 3. 2. 2023 a požádali o vrácení směnky. Soud prvního stupně konstatoval, že povaha sporu mezi účastníky připouštěla skončení řízení soudním smírem a že uzavřený smír neodporuje ustanovením hmotného práva a jsou jím vypořádány i náklady řízení účastníků. Smír byl proto schválen podle ustanovení § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. za současného zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení. K výroku III. usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobci nelze vrátit soudní poplatek, neboť k uzavření smíru a k zastavení řízení došlo po zahájení jednání o námitkách žalované. Doplnil, že vrácení poplatku by bylo možné pouze v případě, kdy řízení by bylo v důsledku uzavřeného smíru zastaveno před prvním jednáním o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. K tomu odkázal na ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).2. Žalobce podal proti výroku III. usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že mu bude vrácena část soudního poplatku ve výši 328 000 Kč. Uvedl, že rozhodnutí o nevrácení soudního poplatku žalobci založil soud prvního stupně na ustanovení § 10 odst. 3 a 4 zákona o soudních poplatcích. Zcela zjevně tak přehlédl a tedy na věc neaplikoval ustanovení § 10 odst. 7 téhož zákona. Podle žalobce byla věc posouzena podle právní normy, která na zjištěný stav nedopadá, když na věc byla soudem prvního stupně aplikována pravidla týkající se vrácení soudního poplatku v případě, kdy je řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby či z jiného důvodu, k čemuž však v daném případě nedošlo, když soudem byl schválen smír mezi účastníky a měla tak být aplikována speciální právní úprava pro tento případ. Žalobce připomněl, že rozhodným okamžikem pro (ne)vrácení soudního poplatku je v případě schválení smíru až rozhodnutí ve věci samé, resp. ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, vydání meritorního rozhodnutí, k čemuž však v tomto případě nedošlo. Žalobce dále podrobně rozvedl úvahy o nutnosti aplikovat ustanovení § 10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích i v případech vydání směnečného platebního rozkazu. Odkázal přitom na důvodovou zprávu k uvedenému ustanovení a na komentářovou literaturu k němu.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce vyjádřila souhlas s tím, co žalobce uvedl na podporu názoru, že nebyla správně aplikována úprava vracení soudního poplatku v případě dosažení smírného vyřešení sporu. Vyjádřila se zároveň ke specifikům směnečného řízení za situace, kdy je rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, a uzavřela, že schválení smíru v průběhu námitkového řízení je ukončením sporu smírem před vydáním prvního rozhodnutí o věci samé a že by tak aktivita účastníků směřující k odstranění nutnosti meritorního (kontradiktorního, nikoli jen formálně příkazního) rozhodnutí měla požívat benefit pro takový případ zákonodárcem myšlený, tj. vrácení poměrné části uhrazeného soudního poplatku.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném výroku III. podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání důvodné.5. Podle ustanovení § 10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, v případě schválení smíru mezi účastníky řízení před tím, než je ve věci samé rozhodnuto. Byl-li smír schválen pouze v části předmětu řízení, vrátí soud odpovídající část poplatku; věta první se použije obdobně.6. Z obsahu spisu se podává, že směnečným platebním rozkazem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 30 Cm 52/2019-25, soud prvního stupně vyhověl žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 8 200 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. V průběhu řízení o námitkách, které proti směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná, uzavřeli účastníci smír, jehož schválení navrhli podáním ze dne 16. 2. 2023. Soud prvního stupně výrokem I. napadeného usnesení rozhodl o schválení smíru, o zrušení směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného a o zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že smírem byl vypořádán celý nárok žalobou uplatněný, je v dané věci odůvodněn závěr, že řízení skončilo schválením smíru a že pro účely rozhodnutí o vrácení části soudního poplatku žalobcem zaplaceného za jím podanou žalobu je třeba vycházet z ustanovení § 10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, nikoli z jeho ustanovení § 10 odst. 4, jak nesprávně soud prvního stupně dovodil. V dané věci totiž nedošlo ke zpětvzetí žaloby, jak posledně uvedené ustanovení předpokládá, v důsledku čehož je jeho aplikace vyloučena. Pokud jde o úvahu soudu prvního stupně, že řízení bylo v důsledku uzavřeného smíru zastaveno, této nelze přisvědčit, neboť schválený smír je způsobem skončení věci a žádné ustanovení občanského soudního řádu nestanoví, že by v případě schválení smíru soudem mělo být současně zastavováno řízení.7. Odvolací soud dále uvádí, že usnesení o schválení smíru vydané v námitkovém řízení je rozhodnutím o námitkách žalovaného, avšak na rozdíl od rozsudku, jímž se rozhoduje o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti či o jeho zrušení, je rozhodnutím, které vydaný směnečný platební rozkaz nahrazuje, neboť je jím o směnečném nároku nově rozhodnuto. Tomu ostatně koresponduje nutnost v případě schválení smíru zrušit směnečný platební rozkaz, jehož právní moc a vykonatelnost byla podáním námitek odložena a o jehož správnosti již (v důsledku účastníky uzavřeného a soudem schváleného smíru) nebude v námitkovém řízení moci být rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5949/2016). Z uvedeného vyplývá, že ke schválení smíru došlo před rozhodnutím ve věci samé formou rozsudku, jímž by o námitkách žalované bylo rozhodováno podle ustanovení § 175 odst. 4, druhá věta o. s. ř. Právem se tak žalobce domáhá postupem podle ustanovení § 10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vrácení poplatku jím zaplaceného za podanou žalobu (411 367 Kč) sníženého o 20 % (82 273,40 Kč).8. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku III. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že žalobci se vrací část soudního poplatku za žalobu ve výši 329 093,60 Kč.9. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky řízení nebylo rozhodováno, neboť výrok III. napadeného usnesení se týká výlučně vztahu mezi žalobcem a Českou republikou – Městským soudem v Praze, na jehož účet žalobce soudní poplatek za žalobu zaplatil.