5 Cmo 37/2022-414 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), usnesením ze dne 3. 6. 2022 v bodu I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz č. j. 54 Cm 36/2015-27 ze dne 10. 4. 2015 a řízení zastavil. V bodu II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 146 231,95 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci usnesení.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce vzal podanou žalobu zpět podáním z 23. 3. 2022 z důvodu, že žalovaná uhradila žalobci částku 917 123,29 Kč. Žalovaná ve vyjádření ke zpětvzetí žaloby uvedla, že shora uvedenou částku uhradila s ohledem na důkazní situaci. Žalovaná i přes provedenou úhradu žalobci směnečný nárok žalobce neuznávala. Navrhla, aby o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 143 o. s. ř., když žalovaná nezavinila podání žaloby a odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 27/2005. Žalovaná dále namítla, že žalobce tížilo důkazní břemeno, že směnky předložil k placení původnímu výstavci , tituly před jménem, , Anonymizováno, , případně že směnku protestoval.3. Soud dospěl k závěru, že nebyl důvod pro postup podle § 143 o. s. ř. Žalovaná podala námitky proti směnečnému platebními rozkazu č. j. 54 Cm 36/2015-27 z 10. 4. 2015, kterými zpochybnila pravost podpisu bývalého manžela (výstavce) na směnce a poukázala na omezené rozpoznávací schopnosti výstavce s ohledem na jeho duševní nemoc z důvodu nadměrného užívání alkoholických nápojů. Řízení bylo přerušeno do rozhodnutí trestního řízení vedeného proti žalobci pod sp. zn. 64 T 5/2020. Žalobce byl rozsudkem č. j. 64 T 5/2020-5155 z 25. 2. 2021 zproštěn obžaloby podané pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.4. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě směnky, proto soud dovodil, že směnka byla žalované předložena k placení. Žalovaná o existenci směnky věděla i s ohledem na vedení dědického řízení po výstavci směnky. Soud neshledal ani důvody pro postup podle § 150 o. s. ř., když žalovaná sice vznesla řadu námitek vůči směnečným nárokům, avšak s ohledem na úhradu směnky oprávněnost těchto námitek nebyla zjišťována.5. Soud proto postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení sestávaly z odměny za 7,5 úkonů po 10 740 Kč (převzetí zastoupení, soupis a podání žaloby, jednoduchá předžalobní výzva, vyjádření z 3. 7. 2015, vyjádření z 12. 11. 2021, účast na jednáních 5. 11. 2015 a 9. 11. 2017), 8 náhrad hotových výdajů k těmto úkonům podle § 13 odst. 3 vyhlášky po 300 Kč, DPH 18 083,77 Kč, 2x cestovného z , adresa, ve výši 3 163,18 Kč, uhrazeného soudního poplatku 30 100 Kč, náhrady nákladů znaleckého posudku 11 935 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za vyjádření z 28. 1. 2016 z důvodu totožnosti s vyjádřením z 21. 12. 2015. Rovněž nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za vyjádření z 9. 2. 2022, kdy se jednalo o zaslání rozhodnutí jiného soudu. Soud dále žalobci nepřiznal náhradu nákladů v částce 2 450 Kč jako třetinu částky 7 350 Kč za konzultaci a přípravné práce spojené se zpracováním znaleckého posudku, kterou žalobce žádal s odkazem na vyúčtování nákladů znalce z 18. 1. 2015 a jež byly vyúčtovány v souvislosti se zkoumáním podpisů na směnkách z 9. 1. 2011, 12. 2. 2011 a 11. 6. 2012. Důvodem pro nepřiznání této části náhrady nákladů byla skutečnost, že žalobce nepředložil soudu vyúčtování ohledně částky, která byla znalcem , tituly před jménem, , právnická osoba, vyúčtována a následně uhrazena žalobcem.6. Žalovaná podala proti bodu II. výroku usnesení včas odvolání do a navrhla bod II. výroku změnit a uložit žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 83 575 Kč, případně usnesení změnit tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolání odůvodnila tím, že soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, jaké konkrétní ustanovení zákona (zda větu prvou či druhou § 146 odst. 2 o. s. ř.) na své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval. Z toho důvodu je rozhodnutí v napadeném rozsahu nepřezkoumatelné. Soud se nevypořádal s její námitkou, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že směnka měla být předložena k placení právnímu předchůdci žalované , tituly před jménem, , Anonymizováno, , ani že by směnka byla protestována. Odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 27/2005 z 1. 11. 2005 a dovozovala svůj nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s § 143 o. s. ř. Předložení výzvy k uhrazení směnečného závazku žalované nepovažovala za dostatečný důvod pro uložení povinnosti uhradit žalobci náklady řízení. Žalovaná měla za to, že nezavdala příčinu pro podání žaloby žalovaným, když jako dědička výstavce směnky žádala vysvětlení a doložení existence směnky či půjčky, kterou měla směnka zajišťovat. Žalovaná měla za to, že pokud by jí žalobce před podáním žaloby doložil existenci půjčky, nemuselo k podání žaloby dojít. K úhradě směnky žalovaná přistoupila na základě výsledků trestního řízení vedeného vůči žalobci. Žalovaná měla zájem vyřešit věc mimosoudně, což měl soud zohlednit při úvaze o náhradě nákladů řízení a měl postupovat podle § 150 o. s. ř.7. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila a uvedla, že argumenty žalované směřují proti věci samé. Je-li žalovaná názoru, že žaloba byla neoprávněná, neměla směnku platit. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4308/2013 z 28. 1. 2014), že se při aplikaci § 146 odst. 2 o. s. ř. nezkoumá, zda žaloba byla po právu, ale procesně se hodnotí, zda žalovaný po podání žaloby vyhověl žalobě, přičemž se nezkoumá, zda tak musel podle hmotného práva učinit. Dále žalovaná je přímým dlužníkem ze směnky, proto absence prezentace směnky a absence protestu nic nemění na povinnosti žalované směnku zaplatit. Ustanovení § 143 o. s. ř. se v dané věci neuplatní, protože žalovaná věděla o existenci směnky před podáním žaloby a svým chováním zavdala příčinu k podání žaloby. Nejsou důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Je právně irelevantní okolnost, že žalovaná je právním nástupcem výstavce směnky. S ohledem na abstraktní povahu směnky neměl žalobce povinnost cokoliv ke směnce vysvětlovat.8. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadenou část usnesení (bod II. výroku) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.9. Podle § 146 odst. 1 o. s. ř. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízenía) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;b) bylo zastaveno.10. Podle odst. 2 Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).11. Podle § 143 o. s. ř. Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.12. Při zastavení řízení se pro rozhodování o náhradě nákladů řízení uplatní právní úprava § 146 o. s. ř. V odst. 1 písm. b) § 146 o. s. ř. je obsažena obecná úprava, která se prosadí za předpokladu, že nejsou splněny podmínky pro aplikaci zvláštní úpravy obsažené v odst. 2 uvedeného ustanovení. V dané věci tyto podmínky byly splněny – žalovaná směnku zaplatila až v průběhu řízení.13. V usnesení ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 12 Cmo 27/2005 Vrchní soud v Praze učinil závěr, že nebyla-li směnka předložena žalovanému k placení a tento ji zaplatil ihned po obdržení směnečné žaloby, je dán důvod pro rozhodnutí o náhradě nákladů ve prospěch žalovaného podle § 143 o. s. ř., neboť žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby. Jedná-li se o směnku, která nemá doložku „bez protestu“ nebo jinou doložku stejného významu, stíhá žalobce důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že směnka byla k placení žalovanému předložena. Pokud směnka uvedenou doložku obsahuje, nese důkazní břemeno žalovaný k prokázání svého tvrzení, že mu majitel směnky nepředložil směnku k placení.14. Odvolací soud dodává, že právní závěr tohoto usnesení se v dané věci neprojeví, protože žalovaná nezaplatila směnku ihned ve lhůtě pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (SPR), nýbrž podala námitky proti SPR ze dne 10. 4. 2015, tyto námitky byly soudem projednávány a žalovaná zaplatila směnku až dne 22. 3. 2022. Z toho důvodu není v dané věci právně významné, že žalobce nepředložil žalované směnku k placení a směnka nebyla protestována. Je správný názor žalobce, že u žalované jako přímého dlužníka ze směnky vlastní, vystavené právním předchůdcem žalované, nemá právní význam okolnost, že žalované nebyla směnka předložena k placení ve dnech uvedených v Čl. I § 38 odst. 1 zákona směnečného a šekového č. 191/1950