5 Cmo 71/2023-33 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2023, č. j. 47 Cm 41/2023-13. V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný v námitkách, které podal proti uvedenému rozkazu, neuvedl žádné konkrétní skutkové tvrzení, jímž by byla zpochybněna existence směnečného nároku žalobkyně. Pokud žalovaný poukázal na splnění směnkou zajištěného závazku, bylo nutné, aby tento nesměnečný závazek konkretizoval datem jeho vzniku, jeho účastníky, resp. smluvními stranami, obsahem vzájemných práv a povinností a údajem jeho splatnosti. Soud prvního stupně poukázal na povahu směnky jako cenného papíru, v němž je peněžitý závazek inkorporován bez ohledu na charakter a stav vztahů, které jeho emisi doprovázejí, a dále na koncentrační zásadu směnečného řízení vyjádřenou v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že předpokladem projednatelnosti námitek týkajících se nesměnečného vztahu žalovaného k žalobci je, že tento vztah je skutkovým tvrzením konkretizován tak, aby byl nezaměnitelný s jiným a aby soudu i žalobci bylo jednoznačně předestřeno, jaký individualizovaný skutek bude předmětem dokazování.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení. Vyjádřil nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, že nekonkretizoval dostatečně závazek mezi účastníky a že ten je tak zaměnitelný za jiný. Namítl, že jednoznačně uvedl, že závazek vznikl mezi účastníky řízení na základě smlouvy o zápůjčce, že ta byla uzavřena tentýž den, kdy byla vystavena žalovaná směnka zápůjčku zajišťující a kdy žalovaný převzal žalovanou částku od žalobce v hotovosti. Stejně tak její splatnost byla shodná s datem splatnosti směnky. Průkazně rovněž doložil platby na předmětný závazek. Na základě toho žalovaný uzavřel, že je naprosto zřejmé, jakých účastníků a jakého závazku se jeho námitky týkaly. Obsah námitek je tak dostatečně určitý pro jejich projednání. Žalovaný dále uvedl, že soudní praxí „Vrchního soudu“ i Nejvyššího soudu bylo opakovaně konstatováno, že podané námitky lze případně doplnit, a to o tvrzení nikoli nová, která by představovala nové námitky neuplatněné v zákonné lhůtě, ale pouze k doplnění námitek řádně podaných. Postup soudu prvního stupně, kdy námitky žalovaného byly jako neodůvodněné odmítnuty, představuje podle žalovaného zásah do jeho práva na spravedlivý proces.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného usnesení a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že žalovaný se ve svých námitkách omezil na obecná tvrzení, na základě kterých nelze závazek dostatečně konkretizovat a která nemohou v řízení o námitkách obstát. V námitkách nebylo uvedeno, kdy měla být zápůjčka mezi účastníky řízení uzavřena, co konkrétně bylo obsahem závazku a jaké byly sjednány podmínky, kdy byla zápůjčka splatná, jakou formou mělo dojít k zaplacení apod. Z námitek není navíc zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán. Žalobce dále poukázal na to, že až v odvolání žalovaný uvedl, že smlouva o zápůjčce měla být uzavřena týž den, kdy žalovaný směnku vystavil, a že splatnost zápůjčky byla stanovena na shodný den jako splatnost žalované směnky. Uvedená námitková tvrzení tak byla uplatněna po koncentrační lhůtě námitkového řízení.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho důvodnosti.5. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má podle § 175 odst. 3, první věta o. s. ř. směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud podle § 175 odst. 3, druhá věta o. s. ř. odmítne.6. Z obsahu spisu se podává, že žalobce uplatnil proti žalovanému nárok na zaplacení pohledávky ze směnky ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. V žalobě uvedl, že žalovaný vystavil dne 14. 4. 2019 na jeho řad směnku vlastní znějící na částku 200 000 Kč se splatností dne 31. 3. 2020, a to jako prostředek k zajištění závazku, tj. vrácení zápůjčky peněžních prostředků poskytnutých žalobcem žalovanému, kdy se žalovaný zavázal předmětnou povinnost plynoucí ze směnky splnit. Žalobě bylo vyhověno vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 11. 4. 2023, č. j. 47 Cm 41/2023-13, proti kterému podal žalovaný včasné námitky. Soud prvního stupně při jejich hodnocení vycházel z toho, že závazek směnkou zajištěný, který měl být dle tvrzení žalovaného splněn v rozsahu částky 113 000 Kč, nebyl v podaných námitkách dostatečně konkretizován, v důsledku čehož se podle soudu prvního stupně jedná o námitky neodůvodněné.7. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 3/2010, k otázce povahy a účelu řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se v obecné rovině vyslovil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Předmětem námitkového řízení mohou být, jak plyne z výše uvedeného, pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán (a současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Nejvyšší soud dále uvedl, že žalovaný nemůže - se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít - podle jeho názoru - význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4, části věty první za středníkem, o. s. ř.) přihlížet.8. V posuzovaném případě žalovaný ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že závazek vzniklý „na základě zápůjčky žalovanému a zajištěný uplatněnou směnkou částečně zanikl splněním ze strany žalovaného“. Částky, které byly podle námitkových tvrzení na splacení dluhu zaslány na účet žalobce, byly žalovaným v námitkách konkretizovány datem jednotlivých plateb a výší těchto plateb s tím, že zaplaceno bylo celkem 113 000 Kč. Žalovaný v námitkách uzavřel, že aktuální výše jeho dluhu činí pouze 87 000 Kč.9. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně konstatuje, že z takto formulovaných námitek je nepochybně seznatelná nejen kauza směnky (smlouva o zápůjčce), nýbrž i způsob zániku směnkou zajištěné pohledávky v rozsahu částky 113 000 Kč. Sám žalobce ostatně zápůjčku jako důvod vystavení směnky žalovaným uvádí ve své žalobě a je tak celkem logické, že žalovaný svou námitkovou obranu omezil na tvrzení o částečném zániku dluhu ze zápůjčky, když potvrdil zajišťovací funkci směnky k tomuto vztahu. Přesně přitom specifikoval, v jaké výši považuje svůj závazek vůči žalobci ze smlouvy o zápůjčce za dosud nesplněný (87 000 Kč), v důsledku čehož není namístě výtka žalobce, že z námitek žalovaného není zřejmé, v jakém rozsahu byl ve věci vydaný směnečný platební rozkaz žalovaným napaden. Za tohoto stavu věci nebylo namístě námitky žalovaného odmítnout jako neodůvodněné, neboť výhrada proti směnce, jak žalovaným byla uplatněna, obstojí z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, když v ní je vyjádřena okolnost, pro kterou má žalovaný za to, že nemá povinnost plnění ze směnky žalobkyni poskytnout ve výši 113 000 Kč. Důvodnost této okolnosti lze přitom projednat a o ní rozhodnout. Jestliže tedy žalovaný v odvolacím řízení uvedl, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena týž den, kdy byla vystavena žalovaná směnka, a že splatnost zápůjčky byla shodná s datem splatnosti směnky, nejde z pohle