5 Cmo 72/2022-120 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce , Jméno žalobce, . se žalobou, doručenou soudu dne 10. 6. 2021, domáhal proti žalovanému , Anonymizováno, vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 460 479 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 18. 5. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný vystavil dne 19. 11. 2016 vlastní směnku, ve které se zavázal zaplatit žalobci dne 17. 5. 2021 směnečný peníz 460 479 Kč v místě placení v , adresa, . Žalovaný směnku nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Dne 21. 6. 2021 vydal Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) směnečný platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Soud proto tento platební rozkaz zrušil usnesením ze dne 2. 8. 2021.3. Žalobce doplnil svou žalobu o vylíčení kauzy směnky – na základě smlouvy o revolvingové zápůjčce č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 19. 11. 2016 žalobce vyplatil žalovanému 200 000 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 359 620 Kč. Žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel, dluh se zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách po 9 327 Kč, avšak zaplatil pouze 38 splátek. V důsledku prodlení se splácením byla zápůjčka zesplatněna na základě čl. 8.3 smluvních ujednání. V souladu s čl. 8.4 smluvních ujednání se veškeré dosud nezaplacené splátky v celkové výši 237 983,40 Kč staly tzv. novou jistinou. Součástí směnečného peníze 460 479 Kč jsou i smluvní pokuty 1 212 Kč dle čl. 8.1 a), b) smluvních ujednání, 205 194 Kč dle čl. 8.5 smluvních ujednání a zákonný úrok z prodlení 16 089,60 Kč.4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil, že směnka byla vystavena jako zajišťovací k žalobcem uváděné smlouvě o zápůjčce. Tato je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (viz i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019), a to i s ohledem na smluvní úrok ve výši 150 %. Nedostatek dobrých mravů nelze omlouvat tím, že žalovaný ve smlouvě o zápůjčce uvedl své IČO. Oproti poskytnuté částce žalovaný zaplatil žalobci 354 426 Kč, tudíž se žalobce obohatil na úkor žalovaného. I v případě platnosti smlouvy o zápůjčce by byly neplatné smluvní pokuty a i v takovém případě žalobce vyplnil blankosměnku v rozporu s vyplňovacím oprávněním. Žalobce měl dle čl. 4.1.4. vrátit žalovanému nevyplněnou blankosměnku.5. Soud v bodu I. výroku rozsudku z 15. 6. 2022 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz 460 479 Kč s 6% úrokem ročně od 18. 5. 2021, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 87 171,45 Kč na účet zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.6. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že předmětná směnka sloužila k zajištění závazků žalovaného vůči žalobci ze smlouvy o revolvingové zápůjčce (dále též „Smlouva o zápůjčce“ nebo „Smlouva“) uzavřené dne 19. 11. 2016. Součástí této smlouvy byla i dohoda o vyplnění blankosměnky. Výše úroků stanovená ve Smlouvě o zápůjčce nezpůsobuje neplatnost této smlouvy. I z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019 (na který poukázal i žalovaný) plyne, že výše úroků (úplaty za hlavní plnění) nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku. V dané věci ale žalovaný ani netvrdil žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly výjimečný zásah soudu do autonomie stran konstatováním rozporu právního jednání s dobrými mravy.7. Žalovaný namítal pouze výši úroků. V této souvislosti soud poukázal na již citovaný rozsudek sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v samotné otázce výše úroků bez naplnění dalších zákonných předpokladů v § 433 občanského zákoníku o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení; břemeno tvrzení a důkazní tíží žalovaného, že druhá strana zneužila svého postavení k vytvoření nebo využití závislosti slabší strany a k dosažení nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Soud proto považoval za platnou Smlouvu o zápůjčce včetně dohody o vyplnění blankosměnky. Ve Smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit celkem 559 620 Kč a zaplatil jen 354 426 Kč. Žalobci s ohledem na prodlení žalovaného vznikl nárok na zesplatnění celé zápůjčky a dále na smluvní pokuty a úroky z prodlení a též právo vyplnit blankosměnku ve výši dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Soud dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3900/12, podle kterého se zásada „pacta sunt servanda“ aplikuje i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné.8. Vzhledem k uvedeným závěrům soud žalobě vyhověl, a to i včetně 6% úroku ode dne následujícího po splatnosti směnky dle Čl. I. § 48 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.9. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a žalobu zamítnout, popřípadě je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání uvedl, že s ohledem na neplatnost Smlouvy o zápůjčce, a to z důvodů nemravně vysokých úroků, byla neplatná i dohoda o vyplnění blankosměnky, tudíž žalobce nebyl oprávněn tuto vyplnit. Absolutní neplatnost zjišťuje soud z úřední povinnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3932/2010), není proto správný názor soudu prvního stupně, že měl žalovaný tvrdit a prokazovat „mimořádné okolnosti“. Sám soud měl zjistit neplatnost smlouvy o zápůjčce, stejně jako to např. učinil Okresní soud v Kutné Hoře v rozsudku č. j. 9 C 471/2021-111 z 21. 4. 2022 mezi týmiž účastníky.10. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že odvolací krajský soud potvrdil zmíněný rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře z 21. 4. 2022.11. Žalobce při jednání odvolacího soudu uvedl, že úrok ke Smlouvě o zápůjčce činil přibližně 50 %, nikoliv 150 % jak uváděl žalovaný. Dále žalobce odkázal na právní závěry obsažené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2707/2007 a odvolacího soudu sp. zn. 101 VSPH 803/2018 s tím, že ani nepřiměřeně vysoké pokuty nejsou neplatné.12. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.13. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 19. 11. 2016 v , Anonymizováno, žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 460 479 Kč a splatné dne 17. 5. 2021 v , adresa, . Na směnce je uveden odkaz na smlouvu č. , Anonymizováno, . U jména výstavce směnky (žalovaného) je uvedeno IČO. Směnka není rubopisována.14. Mezi účastníky nebyla spornou kauza směnky, a to zajištění závazků žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce. Uvedená smlouva není spotřebitelskou smlouvou, ve Smlouvě je uvedeno IČO žalovaného a v článku 1.8 Smluvních ujednání, které jsou svým obsahem obchodními podmínkami smlouvy, je výslovně uvedeno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. Na žalovaného proto nelze pohlížet jako na spotřebitele, kterému by bylo třeba poskytnout právní ochranu vztahující se na spotřebitele.15. Neodpovídá skutečnosti tvrzení žalovaného, že úrok za poskytnutou zápůjčku činil 150 %. Odvolací soud uvádí, že žalovaný byl podle Smlouvy oprávněn půjčku ve výši 200.000 Kč splácet věřiteli po dobu 5 let. Při dohodnutých 60 měsíčních splátkách po 9 327 Kč úrok z půjčky činí 51,46 % ročně, což je ověřitelné při použití finančního kalkulátoru na internetu http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator/). Jak správně uvedl soud prvního stupně i s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019 z 16. 3. 2021 (odstavec 5. napadeného rozsudku), samotná výše úroků u zápůjčky bez naplnění dalších zákonných předpokladů uvedených v § 433 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) nevede k aplikaci § 433 odst. 1 o. z., tedy k relativní neplatnosti dle § 586 odst. 1 v návaznosti na § 580 odst. 1 o. z. Dále Nejvyšší soud v citovaném rozsudku, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2021, uvedl v části právní věty „Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.“ Odvolací soud dodává, že žalovaný netvrdil další okolnosti, které by mohly vést k závěru, že by měla být Smlouva o zápůjčce jako celek absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy kvůli výši úroku, resp. i kvůli této výši. Kromě toho je úrok omezen na fixní částku 359 620 Kč, která již nemůže narůstat v případě prodlení s placením zápůjčky, což je výhodné pro dlužníka. Odvolací soud se proto ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že Smlouva o zápůjčce, včetně do ní vtělené dohody o vyplnění blankosměnky, je platná.16. Na uvedeném závěru nic nemění odkaz žalovaného na rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. 9 C 471/202