5 Cmo 76/2023-42 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 20 000 Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 7 986 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované jako insolvenční správkyni náhrady škody způsobené neoprávněně vystaveným souhlasem se vstupem na cizí pozemek. Konstatoval, že na základě skutkového stavu, jak v řízení byl zjištěn, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nebylo prokázáno, že by ze strany žalované došlo k porušení zákonné povinnosti, a tedy nebyla naplněna již první z podmínek pro vznik nároku na náhradu škody.2. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Setrvala na tom, že žalovaná je „po všech směrech vinna“ a musí žalobkyni poskytnout odškodné za nemajetkovou újmu ve formě finanční částky, a to 120 000 Kč, pokud neprokáže dokladem z katastru nemovitostí, že s předmětným pozemkem může nakládat.3. Odvolací soud, aniž by k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozsudku.4. Jak vyplývá z ustanovení § 103 o. s. ř., soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou z podmínek řízení je věcná příslušnost soudu, kterou soud podle ustanovení § 104a odst. 1 o. s. ř. zkoumá kdykoli za řízení. Pro určení věcné i místní příslušnosti soudu jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.).5. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.6. Podle § 7 část věty před středníkem zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.7. Podle § 7a písm. b/ IZ, krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v incidenčních sporech.8. Podle § 7a písm. d/ IZ, krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.9. Podle § 159 odst. 1 písm. e/ IZ, incidenčními spory jsou spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem.10. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou soudu prvního stupně dne 18. 2. 2022, ve znění jejích doplnění se žalobkyně domáhala proti žalované jako insolvenční správkyni náhrady škody způsobené neoprávněně vystaveným souhlasem se vstupem na cizí pozemek a náhrady škody za způsobenou psychickou újmu. Usnesením ze dne 14. 12. 2022, č. j. 79 Cm 7/2022-46, vyloučil soud prvního stupně věc týkající se náhrady škody za způsobenou psychickou újmu ve výši 2 280 000 Kč postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. k samostatnému řízení se závěrem, že v takto vyloučené části žalobního návrhu není v souladu s ustanovením „§ 7a o. s. ř.“ (správně má být „§ 7a IZ), jakož i v souladu s ustanovením § 9 odst. 2 o. s. ř. soudem věcně příslušným.11. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. Ncp 34/2023, které odvolací soud opatřil z rejstříku spisů u něj vedených („dotazový systém – IBM Notes“), bylo zjištěno, že po předložení vyloučené věci Vrchnímu soudu v Praze jako soudu nadřízenému postupem podle ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. rozhodl tento soud o věcné příslušnosti tak, že výrokem I. určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné okresní soudy (výrok I.) a výrokem II. postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl mimo jiné, že se nejedná o žádný ze sporů vyjmenovaných v § 7a IZ, a to ani o incidenční spor podle § 159 odst. 2 písm. e/ IZ.12. Odvolací soud konstatuje, že závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. Ncp 34/2023, se v plném rozsahu uplatní i pro nárok, o kterém soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, neboť se jedná o nárok vycházející z téhož skutkového základu jako nárok soudem prvního stupně vyloučený k samostatnému řízení a následně postoupený obvodnímu soudu. Nejen psychickou újmu, ale i škodu na majetku totiž žalobkyně dovozuje z „neoprávněně a protizákonně vydaného souhlasu ke vstupu na cizí pozemek“ nacházející se na adrese , adresa, . Tento souhlas byl podle tvrzení žalobkyně vydán bez souhlasu soudu a rovněž bez souhlasu všech majitelů pozemku, a navíc v době, kdy se ohledně něho vede dědické řízení, které dosud nebylo ukončeno. Jak žalobkyně uvedla, tímto krokem se žalovaná jako insolvenční správkyně dopustila podvodu, v důsledku čehož mohli exekutoři vstoupit dne 3. 2. 2000 do bytu žalované a způsobit jí a jejímu synovi psychické trauma. Exekutoři přitom vyměnili zámky u branky, zničili zámek v brance, vyměnili zámek u vstupních dveří žalobkyně a rozbili dveře a sklo ve dveřích, čímž jí způsobili finanční škodu ve výši 20 000 Kč.13. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že předmět řízení, jak žalobkyní byl vymezen, předurčuje povahu této věci nikoli jako incidenčního sporu podle § 159 odst. 1 písm. e/ IZ, když se sice jedná o nárok na náhradu škody, která měla být způsobena porušením povinností žalované jako insolvenční správkyně, nikoli však škody na majetkové podstatě. Tento spor pak nevykazuje ani znaky jiného typu incidenčního sporu ve smyslu § 159 odst. 1 IZ, přičemž se nejedná ani o žádnou jinou věc, na níž dopadá § 7a IZ, a to včetně jeho písm. d/, když sporu předpokládanému v ustanovení § 7a písm. IZ koresponduje úprava obsažená v § 147 IZ, která postihuje výlučně jednání insolvenčního navrhovatele.14. Vzhledem k tomu, že pro nárok, který je předmětem řízení není založena zákonná výjimka z obecné věcné příslušnosti okresních soudů ve sporném občanském soudním řízení (§ 9 odst. 1 o. s. ř.), jsou k uvedenému sporu v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. O věci tak jednal a napadený rozsudek vydal soud věcně nepříslušný.15. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil věcně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (§ 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne podle § 224 odst. 3 o. s. ř. soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.