§ 159 zákoník práce – Náhrada jízdních výdajů zaměstnanci
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 159 zákoníku práce upravuje náhradu jízdních výdajů zaměstnanci za použití místní hromadné dopravy při pracovní cestě, přičemž rozlišuje prokazování výdajů a situace, kdy se výdaje neprokazují. Zaměstnanec má nárok na proplácení jízdného za místní hromadnou dopravu, pokud ji použil v souladu s podmínkami pracovní cesty a výdaje prokáže. (§ 159 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel, obec
- Odkazuje na: § 157
- Judikatura: na § 159 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) Náhrada jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy v souladu s určenými podmínkami pracovní cesty přísluší zaměstnanci v prokázané výši; tato náhrada náleží zaměstnanci i vedle náhrad podle § 157 odst. 1 až 3.
(2) Při poskytnutí náhrady jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy při pracovních cestách v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, zaměstnavatel poskytne tuto náhradu ve výši odpovídající ceně jízdného platné v době konání pracovní cesty, aniž by zaměstnanec musel jízdní výdaje prokazovat. Náhrada jízdních výdajů zaměstnanci nepřísluší, pokud zaměstnavatel zajistí zaměstnanci použití místní hromadné dopravy způsobem, na který zaměstnanec finančně nepřispívá.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnanec má nárok na proplácení jízdného za místní hromadnou dopravu, pokud ji použil v souladu s podmínkami pracovní cesty a výdaje prokáže.
- Při pracovních cestách v obci, kde má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, zaměstnavatel proplatí jízdné místní hromadnou dopravou ve výši odpovídající ceně platné v době cesty, aniž by zaměstnanec musel výdaje prokazovat.
- Pokud zaměstnavatel zajistí zaměstnanci použití místní hromadné dopravy tak, že zaměstnanec za ni nic neplatí (např. zakoupením jízdenky nebo předplatného), náhrada jízdních výdajů mu nepřísluší.
Na co si dát pozor
- V případě použití místní hromadné dopravy mimo obec s místem výkonu práce je nutné výdaje prokázat (např. jízdenkou).
- Pokud zaměstnavatel zajistí místní hromadnou dopravu, zaměstnanec nemá nárok na další náhradu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 159
Jak soudy aplikují § 159
Stěžovatel také doložil parkovné ve výši 69 Kč (§ 164 zákoníku práce) a náklady na místní přepravu MHD v Praze ve výši 80 Kč (§ 159 odst. 1 zákoníku práce), celkem tedy výše cestovních náhrad činí 6 554 Kč. [49] Stěžovatelův zástupce je rovněž plátcem DPH, k částce připadající na odměnu a náhradu hotových výdajů jeho zástupce je tedy třeba přičíst částku odpovídající DPH 21 %. Stěžovateli tak náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 28 272 Kč. K její úhradě stanovil zdejší soud žalovanému přiměřenou lhůtu.
Podle § 159 odst. 5 zákoníku práce z roku 1965 činila minimální délka mateřské dovolené 14 týdnů a nesměla v žádném případě skončit nebo být přerušena dříve než 6 týdnů po porodu.
Podle § 159 odst. 5 zákoníku práce z roku 1965 činila minimální délka mateřské dovolené 14 týdnů a nesměla v žádném případě skončit nebo být přerušena dříve než 6 týdnů po porodu.
Právní otázky
Související
§ 4 (Zákon o cestovních náhradách)§ 2 Druhy náhrad (Nařízení vlády o poskytování náhrad někt)§ 5 Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování (Nařízení vlády o poskytování náhrad někt)§ 20 (Zákon o cestovních náhradách)§ 184 (Zákon o předškolním, základním, středním)