5 Cmo 85/2023-162 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, č. j. 7 Cm 9/2022-54 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaná v soudem stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek za odvolání podané proti rozsudku shora uvedenému. Řízení o tomto odvolání bylo proto zastaveno podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Soud prvního stupně konstatoval, že žádost žalované o osvobození od soudního poplatku za odvolání byla zamítnuta usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 Cm 9/2022-115, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 5 Cmo 107/2022-132. O další žádosti žalované o osvobození od poplatku bylo rozhodnuto usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 7 Cm 9/2022-141. Následně žalovaná poslední den prodloužené lhůty k úhradě soudního poplatku zopakovala své tvrzení ze druhé žádosti o osvobození. Soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, z nichž citoval podstatné závěry. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, že by u ní došlo k jakékoli změně poměrů od doby, kdy se soud de facto totožnou žádostí žalované zabýval naposledy, nerozhodoval o další žádosti o osvobození od soudního poplatku samostatným usnesením a s touto se vypořádal v odůvodnění usnesení. Jak soud prvního stupně dále uvedl, k úhradě soudního poplatku byla žalovaná vyzvána usnesením ze dne 18. 8. 2022, č. j. 7 Cm 9/2022-79, přičemž následně byla přípisem ze dne 22. 5. 2023 poučena, že její poplatková povinnost nadále trvá a že soud její splnění očekává v dodatečné patnáctidenní lhůtě. Soudní poplatek však žalovanou ani v takto stanovené lhůtě zaplacen nebyl. Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná svým chováním zavinila zastavení řízení. Žalobkyni však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.2. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém namítla, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a věc nesprávně právně posoudil. Vyjádřila přesvědčení, že soud musí napřed rozhodnout o žádosti o prominutí soudního poplatku, byť se opakuje, a až následně může rozhodnout o zastavení řízení. V daném případě soud prvního stupně rozhodl předčasně o zastavení řízení (správně „odvolacího řízení“), případně měl zastavit řízení o žádosti o osvobození, což však neučinil. Z těchto důvodů žalovaná navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.4. Podle § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.5. Z obsahu spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 8. 2022, č. j. 7 Cm 9/2022-78, byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání jí podané proti rozsudku ze dne 10. 5. 2022, č. j. 7 Cm 9/2022-54. Výrokem I. usnesení ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 Cm 9/2022-115, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 5 Cmo 107/2022-132, soud prvního stupně nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků. Přípisem ze dne 24. 3. 2023 soud prvního stupně sdělil žalované, že její poplatková povinnost nadále trvá s tím, že zaplacení soudního poplatku je očekáváno ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení přípisu. O další žádosti žalované o osvobození od soudního poplatku za odvolání bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 4. 2023, č. j. 7 Cm 9/2022-141, tak, že řízení o ní bylo zastaveno postupem podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně poté přípisem ze dne 22. 5. 2023 vyrozuměl žalovanou o trvání její poplatkové povinnosti a o tom, že splnění této povinnosti očekává v dodatečné lhůtě patnácti dnů ode dne doručení přípisu. Podáním ze dne 12. 6. 2023 žalovaná znovu požádala o osvobození od soudních poplatků, přičemž stejně jako v předchozí žádosti uvedla pouze to, že vzhledem k nedostatku financí připravuje návrh na insolvenční řízení. Soud prvního stupně poté vydal odvoláním napadené usnesení.6. Odvolací soud předně uvádí, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu musí být o podané žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodnuto dříve, než soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu v čísle vydání 56, ročník 2010, str. 99). Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04).7. V posuzovaném případě nelze z tvrzení v poslední žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků dovodit změnu v jejích poměrech ve smyslu změny k horšímu, neboť taková skutečnost se z uvedené žádosti nepodává. Žalovanou zmiňovanou přípravou insolvenčního návrhu a insolvenčním řízením týkajícím se , tituly před jménem, , Anonymizováno, , se soud prvního stupně z hlediska možných dopadů do majetkových poměrů žalované podrobně zabýval již v odůvodnění svého usnesení ze dne 20. 4. 2023, č. j. 7 Cm 9/2022-141, na které lze bez dalšího odkázat. Ve smyslu výše citované judikatury tak nebylo namístě vydávat další usnesení, jímž by bylo o poslední žádosti žalované o osvobození od soudního poplatku rozhodováno, neboť k žádné změně v jejích poměrech, jež by dosud předmětem posouzení soudem nebyla, nedošlo. Není tak důvodná výtka žalované, že soud prvního stupně vydal napadené usnesení předčasně.8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila soudní poplatek za podané odvolání na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 18. 8. 2022, č. j. 7 Cm 9/2022-78, a že tak neučinila ani na základě opakovaných výzev k jeho zaplacení ze dne 24. 3. 2023 a ze dne 22. 5. 2023, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení o odvolání žalované proti rozsudku ve věci vydanému zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. v jeho výroku I. o zastavení odvolacího řízení. Usnesení bylo potvrzeno rovněž ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení, když tyto by byla povinna žalovaná zaplatit žalobkyni s ohledem na její zavinění na zastavení odvolacího řízení. Žalobkyni však žádné takové náklady nevznikly.10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.