5 Cmo 88/2023-66 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 8.2.2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 344 664 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovaným dne 28.8.2019 na výše uvedenou částku splatnou dne 16.1.2023.2. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž žalobě bylo vyhověno, v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že předmětnou směnku podepsal jako blankosměnku k zajištění úvěru poskytnutého dle Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 28.8.2019 (dále jen „Smlouva“). Z tohoto důvodu nemohla být směnka vystavena dne 19.8.2019 ani dne 24.8.2019. Žalovaný uplatnil námitku absolutní neplatnosti výše uvedené Smlouvy s tím, že směnka zajišťuje závazek odporující dobrým mravům. Žalobkyně na základě této Smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 210 000 Kč s 54,2% úrokem ve výši 377 580 Kč, kterou byl povinen zaplatit v 60-ti měsíčních splátkách po 9 793 Kč. Ke dni 24.11.2022 žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 342 755 Kč s tím, že Smlouvu uzavřel ve finanční tísni a v rozrušení, přičemž se jedná o smlouvu formulářového typu s chaotickým uspořádáním psaným malým písmem a pro laika s nesrozumitelným textem. Žalovaný považuje Smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy zejména z důvodu sjednané výše úroku 54,2 %, ale i sjednaného penále a smluvní pokuty. Žalobkyně dostatečně neposoudila úvěryschopnost žalovaného, i když ten v předcházejícím období své závazky vůči žalobkyni řádně plnil. V době uzavření Smlouvy činila úroková výše u jiných obdobných úvěrů daleko nižší úrokovou hodnotu, nicméně jiné banky žalovanému úvěr neposkytly.3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 31.3.2023 předně opravila písařskou chybu v žalobním návrhu, když směnka byla správně vystavena dne 28.8.2019 a nikoli dne 19.8.2019. Žalobkyně přehledně zobrazila časové období od 29.8.2019 do 2.9.2022, ve kterém žalovaný své závazky vůči žalobkyni z podstatné části řádně plnil, když zasílal sjednané měsíční splátky ve výši 9 793 Kč. Žalobkyně uvedla, že při sjednání úvěru žalovaný znal skutečnou cenu za poskytnutí zápůjčky, která byla ve Smlouvě vyjádřena pevnou částkou. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou zápůjčky delším 60 dnů, došlo dne 17.11.2022 k jejímu zesplatnění až do konce sjednaného splátkového kalendáře. Při zesplatnění úvěru vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 8.1 a čl. 8.5 Smlouvy. Žalobkyně v písemném vyjádření dále specifikovala jednotlivé položky, jež se staly součástí kauzálního i směnečného dluhu.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 24 200 Kč. Soud prvního stupně na základě výsledků provedeného dokazování, zejména směnky vlastní ze dne 28.8.2019 a Smlouvy ze dne 28.8.2019 dospěl k závěru, že žalovaný vystavil dne 28.8.2019 směnku vlastní, která splňuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a je směnkou platnou, na jejímž základě se zavázal zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 344 664 Kč. Směnka původně v podobě blankosměnky plnila zajišťovací funkci ke splnění závazku ze Smlouvy zaplatit žalobkyni veškeré závazky plynoucí z poskytnuté zápůjčky ve výši 210 000 Kč. Námitku žalovaného upřesněnou na ústním jednání dne 21.6.2023, že do směnky měla být doplněna směnečná suma pouze ve výši 210 000 Kč, soud vyhodnotil jako námitku nedůvodnou, když žalobkyně jako majitelka blankosměnky byla oprávněna vyplnit částku představující veškeré dluhy dlužníka, zejména splátky zápůjčky s příslušenstvím a smluvní pokuty. Přitom nebylo sporným, že žalovaný uhradil na dluh částku 342 755 Kč. Ve vztahu k námitce týkající se „nemravných závazků“ odporujících dobrým mravům soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 23 ICdo 56/2019, který dovodil, že i ve smlouvě mezi podnikateli se lze dovolávat porušení korektivu dobrých mravů, který má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Nejvyšší soud však v tomto rozsudku také uvedl, že „úrok“ představuje úplatu za užívání půjčené jistiny a tedy poměrnou část hlavního peněžitého závazku. Ve své podstatě tak představuje plnění, jež je závislé na čase a je výrazem smluvní volnosti stran. Nepředstavuje proto sankci za porušení smluvního závazku, ale ujednání o úplatě za hlavní plnění. Při uzavření smlouvy je proto dlužník srozuměn s tím, že tuto úplatu bude povinen v budoucnu zaplatit. Zásah soudu do autonomie smluvních stran pro rozpor s dobrými mravy bude proto zásahem zcela výjimečným odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. V předmětné věci však žalovaný nedoložil žádné mimořádné okolnosti a tvrzený rozpor s dobrými mravy se týkal výlučně pouze sjednaného úroku, tj. úplaty za užívání jistiny. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně tuto námitku vyhodnotil za nedůvodnou. Shodně za nedůvodnou považoval i námitku týkající se vědomého jednání na škodu dlužníka při nabývání směnky, neboť žalobkyně je remitentem (prvním majitelem směnky), aniž došlo k její indosaci.5. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém zejména uvedl, že Smlouva je neplatným právním ujednáním s odkazem na tvrzení, které uvedl již v námitkách. I když je vysokoškolsky vzdělán v uměleckém oboru, pak z podstatné části neporozuměl obsahu Smlouvy, což je dostatečným důvodem pro její neplatnost z důvodu nesrozumitelnosti. Dohoda o výši smluvních úroků je v rozporu s dobrými mravy a v nerovnováze vzájemných práv a povinností. S vědomím výše 54,2% úroku žalobkyně zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokovou míru při poskytování úvěrů. Žalobkyně „obchoduje s chudobou“ a její jednání je společensky nepřijatelné spoléhaje na finanční negramotnost druhé osoby. Žalovaný si půjčil finanční prostředky pro svou osobní potřebu a název „Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce“ je čistě účelový s tím, že v daném právním vztahu má žalovaný postavení spotřebitele a nikoli podnikatele. Jako podnikatel by Smlouvu uzavřela společnost , Jméno žalovaného6. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 28.7.2023 k odvolání žalovaného uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že Smlouva je nesrozumitelná, nečitelná a psaná malým písmem. Naopak je psaná stejnou velikostí písma a systematicky členěna do jednotlivých odstavců. Žalovaný nebyl nucen k jejímu podpisu a nic mu nebránilo si jednotlivá její ustanovení s žalobkyní ujasnit. I osoba s rozumem průměrného člověka je schopna porozumět obsahu Smlouvy. Pokud by žalobkyně měla dle Smlouvy v rubrice směnečné sumy vyplnit pouze jistinu 210 000 Kč, postupovala by v rozporu s jejími podmínkami. Ostatně žalovaný „správnou výši směnečné sumy“ žádným způsobem ani neprokázal. Žalovaný uzavřel s žalobkyní podnikatelskou úvěrovou smlouvu, kdy se prokazoval svým identifikačním číslem, sídlem podnikání, a charakter Smlouvy je rovněž uveden v jejím článku 1.8. Pokud žalovaný použil zápůjčku pro své osobní potřeby, jednal nepoctivě v rozporu se Smlouvou. Pokud by žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaný neuhradí celý dluh, pak by s ním předmětnou Smlouvu neuzavřela.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.8. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a stala se tak spolehlivým základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu.9. K námitce týkající se rozporu ve skutkovém tvrzení žalobkyně ohledně data vystavení směnky (19.8.2019) a data vystavení uvedeném na prvopisu (28.8.2019) je třeba uvést, že žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 31.3.2013 toto chybné skutkové tvrzení způsobené písařskou chybou opravila, když není sporu o tom, že směnka byla vystavena dne 28.8.2019 současně s uzavřenou Smlouvou.10. K námitce, že dluh ze Smlouvy byl žalobkyni uhrazen, je třeba uvést, že není pochyb o tom, že žalovaný uhradil na dluh ze Smlouvy celkem 342 755 Kč, sporným zůstává uhrazení dalších závazků ze Smlouvy, jež vedle jistiny představují úroky a smluvní pokuty. Z provedených důkazů vyplynulo, že i když žalobkyně poskytla žalovanému jistinu pouze ve výši 210 000 Kč, žalovaný se zavázal ve Smlouvě zaplatit po dobu 5 let ve splátkách i smluvní úrok (za poskytnutou zápůjčku) v celkové výši 377 580 Kč a smluvní pokuty v příslušné výši v případě řádného nesplnění závazku.11. Námitku, že žalobkyně při nabývání směnky vědomě jednala ke škodě dlužníka, je třeba ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotit jako nedůvodnou, neboť je první majitelkou směnky převzatou od žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně směnku nenabyla indosací dle čl. I § 11 ZSŠ, pak ani nemohla jednat ke škodě žalovaného.12. Zcela zásadní námitkou žalovaného však zůstává námitka, že Smlouva je neplatná z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy