5 Cmo 94/2022-76 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), usnesením ze 14. 9. 2022 zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku č. j. 39 Cm 20/2022-56 z 19. 7. 2022 podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku (bod I. výroku) a s odkazem na § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za situace, kdy žalobci náklady odvolacího řízení nevznikly (bod II. výroku). Usnesení nebylo odůvodněno.2. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání a navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí bez odůvodnění (§ 169 odst. 2 o. s. ř.), usnesení je proto nepřezkoumatelné. Soud se nevypořádal s možností částečného osvobození od soudních poplatků v souladu s § 138 odst. 1 o. s. ř. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla zmatečná, nebyla učiněna samostatným rozhodnutím, nebylo zřejmé, jakým způsobem se soud rozhodl vyzvat žalovaného k zaplacení soudního poplatku. Na základě takových okolností není možné řízení zastavit. Žalovaný též navrhl, aby mu bylo přiznáno osvobození od poplatkové povinnosti.3. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ] podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.5. Z druhé věty citovaného § 169 odst. 2 o. s. ř. plyne, že napadené usnesení nemuselo obsahovat odůvodnění a ve výroku bylo uvedeno příslušné zákonné ustanovení a též důvod rozhodnutí (řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku). Není proto správný názor odvolatele, že předmětné usnesení muselo být odůvodněno.6. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle odstavce 3 Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Odvolací soud uvádí, že osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.9. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku č. j. 39 Cm 20/2022-56 z 19. 7. 2022. Usnesením na č. l. 61 z 16. 8. 2022 byl žalovaný pod bodem II. výroku usnesení vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání podle položky č. 22 bod 1. písm. a) ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků ve výši 132 942 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, které bylo doručeno zástupci žalovaného dne 17. 8. 2022. Současně byl žalovaný poučen o tom, že v případě, že nebude uložená poplatková povinnost ve stanovené lhůtě splněna, soud odvolací řízení zastaví. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen.10. Odvolací soud na základě shora uvedených zjištění dospěl k závěru, že výzva k zaplacení soudního poplatku netrpěla žádnými vadami, a proto bylo na žalovaném, aby poplatkovou povinnost splnil. Jestliže tak neučinil, jde nesplnění poplatkové povinnosti jen k jeho tíži.11. Odvolací soud se dále zabýval návrhem žalovaného na osvobození od poplatkové povinnosti. Odvolací soud ohledně včasnosti podání návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s právní větou: Žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení. Z uvedeného závěru je zřejmé, že žalovaný měl podat návrh na osvobození od poplatkové povinnosti spolu s podáním odvolání proti rozsudku č. j. 39 Cm 20/2022-56 z 19. 7. 2022, resp. do konce běhu lhůty určené výzvou k zaplacení soudního poplatku z 16. 8. 2022, tj. do 1. 9. 2022. Žalovaný měl proto žádost o osvobození od poplatkové povinnosti podat soudu nejpozději uvedeného dne 1. 9. 2022, nikoliv až v odůvodnění odvolání doručeném do datové schránky soudu dne 26. 10. 2022. Jak zdůraznil Nejvyšší soud v citovaném usnesení sp. zn. 30 Cdo 825/2019, mohl-li by účastník až v odvolání proti zastavení řízení (z důvodu nezaplacení soudního poplatku) požádat o osvobození od soudních poplatků, byla by obsoletní lhůta stanovená v § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění účinném od 30. 9. 2017 a byl by zcela popřen úmysl zákonodárce. Odvolací soud dodává, že není možné, aby si odvolatel opožděným podáním návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti za situace, kdy již bylo nepravomocně rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení, „prodloužil“ lhůtu stanovenou ke splnění poplatkové povinnosti.12. Byly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. V souladu s § 146 odst. 2 první věty o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce, kterému žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.13. Odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že nebylo zjištěno, že by úspěšnému žalobci vznikly náklady odvolacího řízení.