5 Cmo 95/2023-39 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 23. 2. 2022 se žalobce domáhal vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz v částce 1 001 571 Kč s 6 % úroky od 1. 1. 2022 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 3338,57 Kč, vše z titulu nezaplacené směnky vlastní vystavené žalovaným dne 1. 1. 2021 v Litoměřicích se směnečnou sumou 1 001 571 Kč, která měla být zaplacena dne 31. 12. 2021.2. Dne 17. 8. 2022 byl ve věci vydán směnečný platební rozkaz č. j. 68 Cm 35/2022-16. Směnečný platební rozkaz byl dodán do datové schránky žalovaného dne 18. 8. 2022.3. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 1. 9. 2022 podal proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný námitky. Žalovaný namítl místní a věcnou nepříslušnost soudu prvního stupně bez dalšího odůvodnění. Žalovaný dále vznesl námitku formálně neplatné směnky, kterou odůvodnil výhradně jen tak, že směnka nemá náležitosti a byla vystavena v rozporu se zákonem. Konečně pak žalovaný uvedl, že neuznává směnečnou kauzu a že z žaloby není zřejmé, jaký dluh má směnka představovat. Žalovaný doplnil (poslední odstavec podání) pouze to, že žalobce má na základě obchodní spolupráce s žalovaným prokázat v řízení proč a z jakého titulu požaduje přesně předmětnou částku.4. Žalobce označil námitky žalovaného za účelové a neurčité. Směnka je platná, splňuje veškeré náležitosti. Výše požadované částky vyplývá ze směnky. Pokud je namítána kauza, není seznatelné, co žalovaný rozporuje.5. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. června 2023, č. j. 68 Cm 35/2023-30 byly námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 17. 8. 2022, č. j. 68 Cm 35/2022-16 odmítnuty. Soud prvního stupně k námitce místní a věcné nepříslušnosti uvádí, že žalovaný byl usnesením soudu ze dne 10. 2. 2023 č.j. 68 Cm 35/2022-25 vyzván, aby námitku doplnil o údaj, které soudy jsou k projednání příslušné (dle jeho názoru) a z jakého důvodu. Žalovaný však na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nereagoval. Soud proto k uvedené námitce nedostatku věcné a místní příslušnosti nepřihlížel, když žalovaný byl o důsledcích nevyhovění výzvy k doplnění poučen. K dalším námitkám žalovaného soud prvního stupně uzavřel, že tyto žalovaný řádným způsobem neodůvodnil. Námitky musí být vždy odůvodněny uvedením konkrétních skutečností, o něž žalovaný opírá svoji obranu a musí být vymezeny skutkovými tvrzeními, která nezaměnitelně identifikují skutkový základ uplatněné obrany. K úspěšnému uplatnění obrany proti směnečnému nároku nemůže vést podání obecně formulovaných nebo dokonce blanketních námitek, v nichž absentuje konkrétní tvrzení. Žalovaný neuvádí okolnosti vystavení směnky, avšak zcela bez dalšího namítá, že byla vystavena v rozporu se zákonem, a že nebyla vystavena řádně, taktéž nespecifikuje, jaké zákonem požadované náležitosti na sporné směnce absentují. Žalovaný konstatuje obchodní spolupráci se žalobcem, zároveň tvrdí, že není zřejmé, jaký dluh má směnka představovat. Soud prvního stupně proto námitky žalovaného pro jejich neprojednatelnost odmítl.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný řádné a včasné odvolání, v němž uvedl, že postupem soudu prvního stupně došlo k odmítnutí spravedlnosti, když námitky nebyly vůbec řešeny. Žalovaný navrhl zrušení usnesení soudu prvního stupně.7. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.8. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.9. Odvolací soud nejprve zkoumal, zda lze považovat námitku místní a věcné nepříslušnosti za odůvodněné námitky, a dospěl k závěru, že se o odůvodněné námitky nejedná. Důvodná námitka místní a věcné nepříslušnosti může vést pouze k tomu, že řízení o námitkách bude dále pokračovat u jiného místně či věcně příslušného soudu poté, co původní soud rozhodne podle § 105 odst. 2 o. s. ř. nebo § 104a o. s. ř. Nicméně nutnou podmínkou pro pokračování řízení o námitkách je skutečnost, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musejí obsahovat ještě jiná tvrzení než pouze tvrzení o místní či věcné nepříslušnosti. Samotná, byť i třeba důvodná námitka místní či věcné nepříslušnosti nemůže vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu (obdobně také již usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 9 Cmo 414/2002).10. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou odůvodněné, pokud vymezují jednoznačně a nezaměnitelně skutek či skutky, o které se námitková obrana žalovaného opírá. Námitky žalovaného plní ve vztahu k námitkovému řízení stejnou funkci jako žaloba ve vztahu ke spornému řízení. Od toho je logicky odvozen zákonný požadavek stran odůvodněnosti námitek. Právě vylíčení okolností, na kterých staví žalovaný svou obranu, v námitkách vymezuje předmět námitkového řízení. Tedy za odůvodněné mohou být považovány jen takové námitky, které dostatečně podávají, ze kterých skutků žalovaný svou obranu vyvozuje. Zcela samozřejmý je požadavek na konkrétnost a nezaměnitelnost těchto skutků. Odůvodnění námitek musí soudu prvého stupně umožnit, aby případně i bez účasti sporných stran, samozřejmě za zákonem stanovených podmínek, mohl věc posoudit a o důvodnosti námitek rozhodnout. Jako soud před tím, než je u něj podána žaloba, nemůže nic vědět o účastnících a jejich vzájemných vztazích, tak ani před podáním námitek nemůže vědět, co vše ve vztazích účastníků se spornou směnkou souvisí nebo nesouvisí. Samozřejmě nelze od zákona očekávat, že bude kazuisticky vypočítávat, co má být v odůvodnění námitek uváděno, to ani není možné, neboť okruh v úvahu přicházejících skutečností, které by mohli žalovaní na svou obranu uvádět, je vlastně neohraničený, v čase proměnlivý a koneckonců nepoznatelný. Je však přece jasné, že nemůže být až v průběhu námitkového řízení zjišťováno, co měl vlastně žalovaný svými námitkami na mysli. Je nutno uvážit i zásadu koncentrace směnečných námitek, právem zmíněnou soudem prvého stupně. Nelze připustit z tohoto hlediska, aby námitky byly tak flexibilní, že by mohly případně umožňovat, aby v průběhu námitkového řízení jim byla podsouvána opakovaně stále nová a zcela odlišná skutková tvrzení. Potud musí být rozhodný skutek, na němž se postavení žalovaného v námitkovém řízení zakládá, vymezen jednoznačně (obdobně také usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2023 sp. zn. 5 Cmo 353/2003).11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný svou námitku neplatnosti směnky a popření kauzy směnky neodůvodnil a nevymezil tak základ své obrany, když se omezil na zcela obecné ničím nekonkretizované prohlášení. Žalovaný neuvedl, jaké náležitosti mají předmětné směnce chybět a neuvedl také, proč by směnka byla v rozporu se zákonem a popření kauzy bez její specifikace rovněž nebylo ničím doplněno.12. Pokud žalovaný ve svých námitkách (poslední odstavec) uvedl, že má žalobce prokázat výši nárokované částky, pak odvolací soud zdůrazňuje, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně důvodu a výše kauzy směnky, tedy toho, proč žalovaný směnku podepsal, v čem porušil žalobce směnečnou dohodu (tj. dohodu, ve které je uveden důvod podpisu směnky žalovaným), tíží vždy žalovaného, nikoli žalobce (viz. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29 Cdo 2480/2021).13. Odvolací soud tedy rozhodl tak, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř.14. Soud prvního stupně opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení o námitkách žalovaného, odvolací soud proto z důvodu hospodárnosti řízení rozhodl jak o nákladech odvolacího, tak i námitkového řízení podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., a to ve prospěch úspěšného žalobce.15. V řízení o námitkách žalovaného se žalobce vyjádřil k těmto námitkám (podání ze dne 4. 10. 2022 na č. l. 21). Náklady žalobce proto spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu jednoho úkonu právní služby ve výši 12 340 Kč, v hotových výdajích v rozsahu jedné paušální úhrady výdajů 300 Kč k jednomu úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/196 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V odvolacím řízení žalobci žádné náklady nevznikly. Odvolací soud tak uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení celkovou částku uvedenou ve ve výroku II. tohoto usnesení.16. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a místě plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.