7 Cmo 116/2020-1014 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 2. 2006 se navrhovatel vůči společnosti , Jméno navrhovatele B, ., IČO , IČO navrhovatele B, , sídlem , Adresa navrhovatele B, (dále též jen „Společnost“) domáhal zaplacení částky 3 146 470 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne 4. 6. 2006 do zaplacení z právního důvodu úhrady vypořádacího podílu.2. Usnesením ze dne 24. 9. 2008, č. j. 42 Cm 20/2006-104, soud prvního stupně ve výroku II. rozhodl, že Společnost je povinna zaplatit navrhovateli 354 961 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 11. 2005 do zaplacení do tří dnů od právní moci usnesení. Ve výroku I. soud návrh co do částky 2 791 509 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 4. 6. 2005 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 354 961 Kč ode dne 4. 6. 2005 do 31. 10. 2005, zamítl. Ve výroku III. uložil soud navrhovateli zaplatit Společnosti náklady řízení ve výši 76 623 Kč.3. Usnesením ze dne 12. 11. 2009, č. j. 7 Cmo 143/2009-150, Vrchní soud v Praze toto usnesení prvostupňového soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že nejsou splněny předpoklady ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného usnesení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval zjištěním vypořádacího podílu navrhovatele ve Společnosti ke dni zániku jeho účasti 24. 1. 2005 s přihlédnutím k zásadám, na které poukázal Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích.4. Usnesením ze dne 24. 10. 2016, č. j. 42 Cm 20/2006-828, soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že Společnost je povinna zaplatit navrhovateli 918 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 11. 2005 do zaplacení s tím, že úrok z prodlení nebude v celkové kapitalizované výši snížen o již zaplacených 100 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci usnesení. Ve výroku II. soud návrh co do částky 2 227 970 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 1. 11. 2005 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 146 470 Kč od 4. 6. 2005 do 31. 10. 2005, zamítl. Ve výroku III. uložil soud Společnosti povinnost nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 509 470 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a ve výroku IV. uložil Společnosti povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši 324 925,45 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.5. K odvolání navrhovatele i účastnice odvolací soud usnesením ze dne 30. 10. 2019, č. j. 7 Cmo 50/2017-898, ve výroku I. odvolání navrhovatele do části výroku I. týkající se příslušenství pohledávky odmítl. Ve výroku II. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně za a) zrušil ve výrocích I. a II. v části týkající se příslušenství pohledávky; za b) zrušil ve výrocích III. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je v napadených částech výroků I. a II., tj. v částech týkajících se příslušenství pohledávky – úroku z prodlení, nepřezkoumatelné. Vedle toho je výrok I. v napadené části vadný.6. V usnesení uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zastavil řízení o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 146 476 Kč od 4. 6. 2005 do 31. 7. 2005, ze částky 1 967 970 Kč od 1. 8. 2005 do 29. 5. 2011, z částky 2 017 970 Kč od 30. 5. 2011 do 28. 6. 2011, z částky 2 067 970 Kč od 29. 6. 2011 do 28. 9. 2011 z částky 2 107 970 Kč od 29. 9. 2011 do 31. 11. 2011, z částky 2 147 970 Kč od 1. 12. 2011 do 28. 3. 2012, z částky 2 187 970 Kč od 29. 3. 2012 do 29. 4. 2012, z částky 2 227 970 Kč od 30. 4. 2012 do zaplacení. Ve výroku II. soud uložil Společnosti povinnost zaplatit navrhovateli zákonný úrok z prodlení v celkové výši 939 909 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Ve výroku III. soud uložil navrhovateli povinnost nahradit Společnosti náhradu nákladů řízení ve výši 217 584,40 Kč (opravné usnesení ze dne 2. 3. 2020, č. j. 42 Cm 20/2006-918) k rukám jeho zástupce do 15 dnů od právní moci usnesení. Ve výroku IV. soud uložil navrhovateli povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Krajského soudu v Plzni náklady řízení ve výši 113 724 Kč a to do 15 dnů od právní moci usnesení a ve výroku IV. uložil soud povinnost Společnosti nahradit České republice prostřednictvím Krajského soudu v Plzni náklady řízení ve výši 97 478 Kč, a to do 15 dnů od právní moci usnesení.7. V odůvodnění soud uvedl, že dle navrhovatele se Společnost ocitla s úhradou vypořádacího podílu v prodlení ode dne 1. 8. 2005, k úhradě celého dluhu došlo dne 24. 1. 2017. Zákonný úrok z vypořádacího podílu za uvedené období činil v kapitalizované výši 1 039 909 Kč, a protože Společnost na něj již v průběhu řízení uhradila 100 000 Kč, požadoval navrhovatel úrok z prodlení ve výši 939 909 Kč. Na danou věc soud aplikoval ustanovení § 150 odst. 3 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), § 113 odst. 5 a 6 a § 369 obch. zák. Soud dále uvedl, že pro účely rozhodnutí o úrocích z prodlení již nedoplňoval dokazování, vyšel z důkazu provedených před dřívějším meritorním rozhodnutím v této věci, z nichž byla zjištěna výše vypořádacího podílu 1 363 500 Kč. Na vypořádací podíl bylo navrhovateli poskytnuto ještě před zahájením řízení věcné plnění v hodnotě 185 000 Kč a v průběhu řízení na něj bylo zaplaceno 360 000 Kč. Spor mezi účastníky, kolik z celkové zaplacené částky 360 000 Kč připadlo na jistinu a kolik na úrok z prodlení, byl již vyřešen tím, že rozhodnutí o jistině v obou částech nabylo právní moci a Společnost ještě v průběhu řízení uhradila zůstatek dluhu ve výši, která odpovídala její povinnosti k placení podle posledního meritorního rozhodnutí ve věci. Společnost také neměla námitky proti tomu, že navrhovatel snížil o zaplacených 100 000 Kč svůj požadavek na úrok z prodlení v kapitalizované výši. Za této situace nebylo důvodu, proč se částečným plněním na dluh a účelem provedených plateb znovu zabývat. Navrhovatel vyšel z předpokladu, že Společnost se ocitla v prodlení s úhradou dluhu od 1. 8. 2005, což v zásadě odpovídalo závěru odvolacího soudu v jeho prvním rozhodnutí v této věci, podle něhož navrhovatelova účast ve Společnosti zanikla dne 24. 1. 2005. Podle citovaného ustanovení § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. měla Společnost do šesti měsíců po zániku navrhovatelovi účasti rozhodnout o uvolněném podílu; tato lhůta běžela do 24. 7. 2005. Společnost o podílu rozhodla až 6. 10. 2005 (správně 17. 10. 2005, kdy Společnost uzavřela se společníkem , tituly před jménem, , Jméno, ve formě notářského zápisu smlouvu o jeho úplatném převodu – viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 9. 2008, č. j. 42 Cm 20/2006-104, a usnesení ze dne 24. 10. 2016, č. j. 42 Cm 20/2006-828). Naložení s obchodním podílem však již na splatnost vypořádacího podílu podle citovaných ustanovení nemělo vliv. Od 25. 7. 2005 započala svůj běh lhůta bez zbytečného odkladu pro vyplacení vypořádacího podílu, která s ohledem na ustálenou judikaturu trvala tři dny, tedy od 25. 7. 2005 do 28. 7. 2005. Společnost se pak ocitla od 29. 7. 2005 v prodlení s vyplacením vypořádacího podílu. Pokud navrhovatel požadoval úrok z prodlení až od 1. 8. 2005, pak soud jeho požadavek respektoval ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. Navrhovatel správně vypočetl úrok z prodlení podle postupně se měnící výše dluhu a doby prodlení na částku 1 039 909 Kč podle § 369 obch. zák. Společnost byla v prodlení po navrhovatelem tvrzené období od 1. 8. 2005 do 24. 1. 2017, kdy došlo k úhradě zůstatku dluhu. Dluh se během tohoto období postupně snižoval a činil v období od 1. 8. 2005 do 29. 5. 2011 částku 1 178 500 Kč, od 30. 5. 2011 do 28. 6. 2011 částku 1 128 500 Kč, od 29. 6. 2011 do 28. 9. 2011 částku 1 078 500 Kč, od 29. 9. 2011 do 30. 11. 2011 částku 1 038 500 Kč, od 1. 12. 2011 do 28. 3. 2012 částku 998 500 Kč, od 29. 3. 2012 do 29. 4. 2012 částku 958 500 Kč, od 30. 4. 2012 do 30. 6. 2012 částku 918 500 Kč a od 1. 7. 2012 do 24. 1. 2017 částku 918 500 Kč. S ohledem na počátek prodlení 1. 8. 2005 bylo nutno výši úroku z prodlení stanovit podle tehdy platných předpisů jako výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7% bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvalo prodlení dlužníka, byla výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Celková kapitalizovaná výše úroku z prodlení po zohlednění částky 100 000 Kč činila 939 909 Kč. Soud prvního stupně při rozhodnutí o úrocích z prodlení nepřihlédl k tvrzení Společnosti, podle níž se nemohla dostat do prodlení, pokud jí nebyla známa výše vypořádacího podílu. V tomto směru byl soud prvního stupně vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, podle něhož nebylo nutno, aby Společnost vyčkávala zahájení soudního řízení o stanovení výše vypořádacího podílu soudem, nýbrž si mohla sama, třeba i za pomoci znalce, zjistit výši vypořádacího podílu a navrhovateli jej vyplatit. Obchodní zákoník v § 113 stanovil dostatečně dlouhou lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu a nikterak splatnost