9 Cmo 3/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem došlým rejstříkovému soudu dne 1. 12. 2022 navrhl v záhlaví jmenovaný navrhovatel spolek, aby byl vymazán ze spolkového rejstříku. Návrh podepsal likvidátor spolku JUDr. Filip Punda.2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „rejstříkový soud“ či „soud“) usnesením ze dne 7. prosince 2022 č. j. L 21117/RD27/MSPH, Fj 457409/2022/MSPH návrh na zápisu výmazu předmětného spolku ze dne 1. 12. 2022 zamítl. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl výčet k návrhu doložených listin (rozvaha právnické osoby sestavená ke dni 28. 1. 2022, výkaz zisků a ztrát ke dni 28. 1. 2022, prohlášení likvidátora o tom, že za celou dobu likvidace nezjistil, že by proti spolku bylo vedeno trestní stíhání, konečná zpráva likvidátora o průběhu likvidace a prohlášení likvidátora dle ust. § 82 odst. 1 z.v.r.) a citoval ustanovení § 82 odst. 1 z.v.r., 198 odst. 1 a 2 o.z. s tím, že likvidace „společnosti“ nebyla dosud řádně ukončena. Dále uvedl, že zjistil, že ke zveřejnění oznámení o vstupu spolku do likvidace dosud nedošlo, a to ani zveřejněním v Obchodním věstníku, ani zápisem tzv. výzvy pro věřitele ve spolkovém rejstříku dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z konečné zprávy likvidátora je patrno, že s ohledem na to, že nebyl zjištěn žádný movitý, nemovitý či finanční majetek, nebyla výzva věřitelům k podání přihlášek pohledávek do likvidace zveřejněna, a to s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 68/2020-60. Rejstříkový soud se však s tímto názorem neztotožnil s tím, že uvedené usnesení se vztahuje toliko ke konkrétnímu řízení. Pokud totiž není výzva k přihlášení pohledávek do likvidace řádně zveřejněna, a to alespoň jednou zápisem výzvy pro věřitele do spolkového rejstříku, nemohou se do likvidace přihlásit případní neznámí věřitelé, kteří by mohli mít povědomí o tom, zda právnická osoba vlastní nějaký zpeněžitelný majetek. K případné změně občanského zákoníku v části, že pokud likvidátor nezjistí žádný movitý, nemovitostí či finanční majetek, nemusí dojít ke zveřejnění výzvy pro věřitele, dosud nedošlo. Městský soud v Praze proto návrh na výmaz právnické osoby ze spolkového rejstříku zamítl.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Jeho stěžejní a vlastně jedinou odvolací námitkou bylo, že „zveřejnění výzvy v Obchodním věstníku by bylo v případě této nemajetné právnické osoby neúčelné a zbytečně by došlo k navýšení výdajů likvidace.“ s tím, že likvidátor vychází z ustálené rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci - viz jeho usnesení ze dne 18. 8. 2020 sp. zn. 8 Cmo 137/2020, ze dne 12. 5. 2020 sp. zn. 8 Cmo 68/2020, ze dne 14. 12. 2021 sp. zn. 8 Cmo 226/2021, z něhož citoval. Odvolatel nesouhlasil s názorem rejstříkového soudu, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci se vztahuje toliko ke konkrétnímu řízení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení a odvolatele vymazal ze spolkového rejstříku.4. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 82 z.v.r. „Jestliže za právnickou osobu podal návrh na výmaz z veřejného rejstříku likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci a je-li k návrhu doloženo prohlášení likvidátora o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, soud provede zápis na základě tohoto návrhu, aniž by o tom vydával rozhodnutí. Soud provede tento zápis na základě návrhu tohoto likvidátora také tehdy, je-li k návrhu doloženo jeho prohlášení, že nezjistil žádné věřitele právnické osoby ani žádný její majetek. Ustanovení § 90 odst. 1 se nepoužije.“ (odst. 1), „Návrh podle odstavce 1 soud odmítne, jestliže v době rozhodování o návrhu na výmaz probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek právnické osoby nebo jestliže v průběhu řízení o tomto návrhu vyšly najevo skutečnosti, které zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora.“ (odst. 2).6. Z citovaného ustanovení vyplývá, že jeho účelem je usnadnit a především urychlit výmaz nuceně zrušených bezmajetných právnických osob, které jsou, resp. by byly v úpadku (srov. § 3 insolvenčního zákona) a u kterých soudem (anebo jiným orgánem veřejné moci) jmenovaný likvidátor nenalezl ani takový majetek, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení, bylo-li by vedeno. Z ustanovení dále vyplývá, že rejstříkový soud v řízení zahájeném na základě návrhu podaného podle § 82 odst. 1 z. v. r. zkoumá splnění těchto předpokladů - zda:a) zapsaná právnická osoba byla zrušena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,b) návrh za právnickou osobu podal likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci,c) likvidátor doložil prohlášení o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení,d) neprobíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek právnické osoby podnikatele,e) nevyšly najevo skutečnosti, které zpochybňují pravdivost prohlášení likvidátora obsaženého v návrhu, af) provedení zápisu nebrání probíhající trestní stíhání proti právnické osobě nebo výkon trestu, který jí byl uložen podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim (srov. § 90 odst. 2 z. v. r. ve spojení s § 32 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim).7. Jsou-li tedy splněny všechny výše uvedené podmínky, rejstříkový soud provede zápis výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, aniž by vydával rozhodnutí o povolení zápisu. Ochrana práv třetích osob proti zneužití právní úpravy zakotvené v § 82 odst. 1 z. v. r. je přitom zákonem dostatečně zajištěna tím, že likvidátor je povinen při výkonu své funkce (tj. i při podání návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku a při sepsání prohlášení o splnění všech zákonem požadovaných podmínek pro zápis výmazu) postupovat s péčí řádného hospodáře a odpovídá tak třetím osobám za škodu, kterou by jim způsobil porušením této povinnosti (srov. § 159 odst. 1 a 3 a § o.z.). Ostatně ke shodným závěrům k výkladu ustanovení § 82 z.v.r. jako odvolací soud dospěl již dříve Nejvyšší soud, na jehož závěry odvolací soud pro stručnost odkazuje.8. Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 27. 2. 2019 sp. zn. 27 Cdo 2143/2017, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 128/2019, zabýval otázkou povinnosti právnické osoby předložit souhlas správce daně u právnické osoby zrušené rozhodnutím soudu, jíž byl soudem též ustanoven likvidátor a jež se domáhala svého výmazu z obchodního rejstříku, přičemž doložila prohlášení likvidátora dle § 82 z.v.r., nikoliv však souhlas s správce daně podle § 238 odst. 1 daňového řádu. Nejvyšší soud tedy sice přímo neřešil otázku povinnosti likvidátora stanovenou v ustanovení § 198 odst. 2 o.z., (podle něhož „likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění“), nicméně závěry Nejvyšším soudem přijaté ohledně výkladu ustanovení § 82 z.v.r. jsou plně aplikovatelné i na posuzovanou věc. Nejvyšší soud v citovaném usnesení uvedl následující: „Účelem ustanovení § 82 z. v. r. je (ve srovnání s dosavadní právní úpravou) usnadnit a urychlit výmaz nuceně zrušených právnických osob, které jsou v úpadku (srov. § 3 insolvenčního zákona) a u kterých soudem (anebo jiným orgánem veřejné moci) jmenovaný likvidátor nenalezl ani takový majetek, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Nepostačuje-li majetek právnické osoby k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nemohou být uspokojeny ani případné daňové pohledávky státu za takovou právnickou osobou. Smyslem povinnosti uložené § 238 odst. 1 daňového řádu je zajistit, aby právnická osoba nezanikla dříve, než splní své daňové závazky vůči státu. Nemůže-li být tento smysl naplněn, tj. nemá-li právnická osoba žádný majetek a není zde ani rozumný předpoklad, že se její majetkové poměry v budoucnu zlepší, ztrácí požadavek na splnění této zákonné povinnosti jakékoliv opodstatnění. Pro takový případ proto zákonodárce stanovil, že k výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku postačí prohlášení soudem (anebo jiným orgánem veřejné moci) jmenovaného likvidátora o splnění všech zákonem požadovaných podmínek, aniž by bylo rejstříkovému soudu zapotřebí dokládat jakékoliv další listiny. Ostatně, rozhodne-li se soudem (anebo jiným orgánem veřejné moci) jmenovaný likvidátor podat za nuceně zrušenou právnickou osobou, která je v úpadku, insolvenční návrh (tj. nevyužije-li možnosti poskytnuté mu § 82 odst. 1 z. v. r.) a zruší-li insolvenční soud (na základě tohoto insolvenčního návrhu prohlášený) kon