§ 90 zákoník práce – Nepřetržitý denní odpočinek
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 6. 2025 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf stanovuje, že zaměstnavatel musí zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v délce alespoň 11 hodin během 24 hodin, přičemž u mladistvých zaměstnanců je tato doba delší, a za určitých podmínek může být tento odpočinek zkrácen. Každý zaměstnanec má právo na minimálně 11 hodin odpočinku mezi dvěma směnami (nebo pracovními dny), mladiství pak na 12 nebo 14 hodin. (§ 90 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 6. 2025)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Nepřetržitý denní odpočinek
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…je povinen zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci v trvání alespoň 12 hodin…“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin…“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „…11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci uvedenému v § 79a odst“
- Odkazuje na: § 79a
- Judikatura: na § 90 odkazuje 7 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Doba odpočinku“ podle zákona? a 1 další
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout nepřetržitý denní odpočinek v trvání alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci v trvání alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a mladistvému zaměstnanci uvedenému v § 79a odst. 1 po dobu alespoň 14 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.
(2) Odpočinek podle odstavce 1 může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku
a) v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
b) v zemědělství,
c) při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména
1. ve veřejném stravování,
2. v kulturních zařízeních,
3. v telekomunikacích a poštovních službách,
4. ve zdravotnických zařízeních,
5. v zařízeních sociálních služeb22a).
(3) Je-li to nezbytné k odvrácení havárie, živelní události nebo jiné mimořádné události, popřípadě k odstranění či zmírnění jejich bezprostředních následků, může být odpočinek podle odstavce 1 zkrácen až na 6 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Každý zaměstnanec má právo na minimálně 11 hodin odpočinku mezi dvěma směnami (nebo pracovními dny), mladiství pak na 12 nebo 14 hodin.
- U zaměstnanců starších 18 let může být denní odpočinek zkrácen až na 8 hodin, ale pouze v přesně vymezených situacích (např. nepřetržité provozy, práce přesčas, zemědělství, některé služby obyvatelstvu).
- Pokud je odpočinek zkrácen na 8 hodin, musí být zaměstnanci následně prodloužen další odpočinek o dobu zkrácení.
- V případě havárie nebo jiné mimořádné události lze odpočinek zkrátit až na 6 hodin, opět s povinností prodloužit následující odpočinek.
Na co si dát pozor
- Zkrácení odpočinku je možné jen v zákonem stanovených případech a vždy s podmínkou prodloužení následujícího odpočinku.
- Pro mladistvé zaměstnance platí přísnější pravidla ohledně délky nepřetržitého denního odpočinku.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 90
Jak soudy aplikují § 90
I když se žalobci nepodařilo prokázat, že měl výslovný souhlas nadřízeného k přespání na pracovní cestě, lze mít s ohledem na ustanovení § 90 odst. 1, 2 zák. práce o nepřetržitém odpočinku mezi dvěma směnami za to, že přespání žalobce v K. H. nevedlo k přerušení služební cesty a další jízdu žalobce tedy nelze považovat pouze za cestu do zaměstnání.
Žalobce odvolacímu soudu vytýká též to, že \"nepřipustil\" nové skutečnosti navrhované žalobcem - předložení provozního záznamu, který prokazuje porušení § 90 zákoníku práce o nedodržení nepřetržitého odpočinku mezi směnami a \"psychické přepětí způsobené třetí osobou\", že při určení úroků z prodlení \"každá přisouzená částka měla projít všemi úrokovými sazbami do zaplacení, což je dnes zcela běžnou praxí u exekučních soudů\", že úroky z prodlení z přisouzených částek měly být \"navýšeny podle zákona č. 37/1993 Sb., č. …
… Kč více, než byla jeho výhra, porušila pracovní kázeň, vytkl soudu prvního stupně, že „se zcela opomněl zabývat druhým porušením pracovní kázně“, že řádně nezjistil skutkový stav věci, zejména v otázce pracovního režimu žalobkyně a rozpisu směn, a že jeho právní závěry, v nichž mimo jiné neaplikoval ustanovení § 89 a § 90 zák. práce, jsou předčasné; uložil mu, aby dokazování v naznačeném směru doplnil a aby přihlédl ke všem okolnostem rozhodným pro posouzení intenzity porušení pracovní kázně.
Právní otázky
Související
§ 3 (Nařízení vlády o odchylné úpravě pracovn)§ 11 Doba odpočinku (Nařízení vlády, kterým se stanoví odchyl)§ 3 Účinnost (Nařízení vlády, kterým se mění nařízení )§ 7 Doba odpočinku (Nařízení vlády, kterým se stanoví odchyl)§ 14 Doba odpočinku (Nařízení vlády, kterým se stanoví odchyl)