12 Cmo 182/2024-217 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 27. 2. 2024, č. j. 13 Cm 73/2022-144 (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že rozsudkem byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 28. 7. 2022, č. j. 13 Cm 73/2022-30 a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů námitkového řízení. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 13 Cm 73/2022-192, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 132/2024-200, nebylo žalovanému osvobození nepřiznáno. Podáním odvolání vznikla žalovanému podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“) poplatková povinnost. Podle § 7 odst. 1 ZoSP se soudní poplatek stal splatným vznikem této povinnosti. Protože žalovaný nebyl od soudních poplatků osvobozen a nezaplatil soudní poplatek s podáním odvolání, vyzval ho soud podle § 9 odst. 1 ZoSP k jeho zaplacení usnesením ze dne 30. 8. 2024, č. j. 13 Cm 73/2022-203 (dne 30. 8. 2024 doručeno do datové schránky právní zástupkyně žalovaného) ve lhůtě, která začala běžet dne 31. 8. 2024 a skončila dnem 16. 9. 2024 podle § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalovaný soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, a odvolací řízení bylo proto podle § 9 odst. 1 ZoSP zastaveno. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Vzal v úvahu, že zastavení odvolacího řízení zavinil svým chováním žalovaný, avšak žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soudní poplatek uhradil na účet soudu dne 30. 9. 2024, což doložil potvrzením o bankovním převodu. Po podání odvolání žádal o prominutí úhrady soudního poplatku, čemuž nebylo vyhověno, ač k tomu existovaly důvody, zejména jeho zdravotní stav, který byl prokázán. Žalovaný obdržel výzvu k zaplacení soudního poplatku 31. 8. 2024, lhůta uplynula 16. 9. 2024, soudní poplatek byl zaplacen 30. 9. 2024. Žalovaný nemohl soudní poplatek zaplatit dříve, neboť se léčí s , Anonymizováno, a dle přiloženého potvrzení od lékaře nebyl schopen účastnit se jakýchkoliv jednání. Požádal o prominutí zmeškané lhůty. V odvolacím řízení by mělo být pokračováno, když soudní poplatek byl zaplacen.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl „odvolání odmítnout“. Uvedl, že poplatková povinnost žalovanému vznikla podáním odvolání. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě soudního poplatku a měl možnost požádat o prodloužení lhůty k jeho zaplacení. Soudní poplatek za odvolání uhradil až dne 27. 9. 2024. Pokud žalovaný chtěl využít možnosti prominutí zmeškání lhůty, měl podat žádost společně se zmeškaným úkonem, což neučinil. Úhrada soudního poplatku představuje zastupitelný úkon, ke kterému není zapotřebí osobní účasti účastníka.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 27. 2. 2024, č. j. 13 Cm 73/2022-144 a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Pravomocným usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 13 Cm 73/2022-192 nebylo žalovanému osvobození od soudních poplatků přiznáno. Žalovaný byl následně usnesením ze dne 30. 8. 2024, č. j. 13 Cm 73/2022-203 vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 38 085 Kč a současně byl poučen o tom, že odvolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalovanému, resp. jeho právní zástupkyni doručeno dne 30. 8. 2024. Soudní poplatek byl na účet soudu připsán dne 11. 10. 2024. Z potvrzení o bankovním převodu, předloženého žalovaným, vyplývá, že dne 27. 9. 2024 byl dán příkaz k převodu částky 1 520 EUR na účet soudu.6. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Žalovaný byl povinen zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku jeho podání. Osvobození od soudních poplatků nebylo žalovanému přiznáno, a proto byl následně soudem vyzván usnesením ze dne 30. 8. 2024 k úhradě soudního poplatku za odvolání ve lhůtě patnácti dnů od jeho doručení za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovanému v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku, která mu začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení, tj. dnem 31. 8. 2024, a skončila dne 16. 9. 2024 (§ 57 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Žalovaný ani v této dodatečné lhůtě soudní poplatek za odvolání nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 ZoSP).7. Žalovaný v odvolání sám připustil, že soudní poplatek byl zaplacen po uplynutí stanovené lhůty, což odůvodnil tím, že jej nemohl zaplatit dříve ze zdravotních důvodů, a žádal o prominutí zmeškání lhůty. Odvolací soud uvádí, že lhůta pro zaplacení soudního poplatku stanovená výzvou soudu podle § 9 odst. 1 ZoSP je lhůtou soudcovskou, která může být k žádosti poplatníka prodloužena, ale její zmeškání prominout podle § 58 odst. 1 o. s. ř. nelze. Prominout zmeškání lhůty přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných. Obdobnou otázku řešil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 21 Cdo 204/2024, v němž uvedl, že „Rozhodovací praxe dovolacího soudu je též ustálena v závěru, že lhůta k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle § 55 o. s. ř., kterou předseda senátu může prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu, případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, tj. včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit. Zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích však nelze (podle obecné úpravy) prominout. Prominutí zmeškání lhůty s účinky podle § 58 o. s. ř. přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných, nikoliv soudcovských podle § 55 o. s. ř. (…)“. Žalovaný ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku nepožádal o její prodloužení, ani nesdělil okolnosti, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a nedoložil, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit. Je pravdou, že žalovaný soudní poplatek za odvolání zaplatil, nicméně protože se tak stalo až po uplynutí lhůty, nelze k jeho zaplacení nepřihlížet (§ 9 odst. 1 ZoSP).8. S ohledem na shora uvedené odvolací soud návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty zamítl (bod I. výroku). Napadené usnesení soudu prvního stupně shledal věcně správným a podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož byla přiznána v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Předmět řízení byl stanoven podle kurzu platného pro nákup valut, který byl uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném ke dni 21. 10. 2024, tj. ke dni, v němž žalobce učinil úkon právní služby. Kurz byl 25,325 Kč/1 EUR. Předmětem řízení byla částka 30 100 EUR, tj. 762 282,50 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 5 990 Kč sestává z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 5 690 Kč s tím, že úkonem byl sepis vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, podle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.