12 Cmo 2/2024-134 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku ze dne 17. 5. 2022, č. j. 56 Cm 3/2022-42 a požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 13. 10. 2022, č. j. 56 Cm 3/2023-89 jí nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 12 Cmo 196/2022-106. Následně žalovaná dne 25. 1. 2023 opětovně požádala o osvobození od soudního poplatku za odvolání, a to s ohledem na změnu poměrů. Dne 26. 7. 2023 byla proto vyzvána, aby doložila, jakým způsobem se její poměry změnily. Soudem stanovená lhůta k doložení skutečností příslušnými listinami byla prodloužena do 10. 9. 2023, ke dni vydání napadeného usnesení však žalovaná žádné listiny na podporu svých tvrzení nedoložila. Soud uzavřel, že na základě ničím neodůvodněné žádosti nemůže nikterak usuzovat o aktuálních poměrech žalované a její žádosti proto nevyhověl.2. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nesprávně jej právně posoudil. Soud především „neprozkoumal stávající majetkový stav věci“ a proto neměl vydat napadený výrok napadeného usnesení. Žalovaná uzavřela, že odvolání podává „z opatrnosti“.3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že napadené usnesení není správné, byť z jiných, než odvolatelkou uváděných důvodů.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Podle ust. § 170 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno. Podle ust. § 170 odst. 2 o. s. ř. usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán.6. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán, neboť nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013).7. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil v usneseních ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13). Postup soudu při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016).8. V poměrech posuzované věci bylo o návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků již dříve pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2022, č. j. 56 Cm 3/2023-89, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 12 Cmo 196/2022-106. Pokud další žádost žalované neobsahovala (přes výzvu soudu prvního stupně) žádné nové, dříve neuplatněné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků došlo ke změně poměrů rozhodných pro (ne)přiznání poplatkového osvobození (poměřováno stavem v době prvního rozhodnutí a stavem v době vydání napadeného rozhodnutí), mělo být řízení o dalším návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 104 odst. 1, § 159a, § 167 odst. 2 o. s. ř.). Tím, že soud prvního stupně přes nedostatek zmíněné podmínky řízení i o druhém návrhu žalované rozhodl věcně, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejíž náprava nemohla být zjednána v odvolacím řízení.9. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a řízení o žádosti žalované ze dne 25. 1. 2023 podle ust. § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil.10. Závěrem odvolací soud připomíná, že za ústavně konformní lze považovat i takový postup soudu prvního stupně, který se vyhne zbytečnému prodlužování řízení rozhodováním o opakovaných a stále stejných žádostech o osvobození od soudního poplatku tím, že při splnění podmínek daných ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodne o zastavení řízení, jehož se poplatek týká, a se skutečností, že další žádost poplatníka neobsahovala nová, soudem dosud nezohledněná tvrzení o jeho poměrech, se vypořádá v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11).11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).