12 Cmo 20/2023-132 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 70 833,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ode dne 1. 4. 2020 do zaplacení (bod I. výroku) a nahradit mu náklady řízení ve výši 28 274 Kč (bod II. výroku).2. Uvedl, že žalobce je vlastníkem hromadného dluhopisu žalované , Anonymizováno, , Anonymizováno, , číslo , Anonymizováno, , o souhrnné jmenovité hodnotě 10 000 000 Kč. Žalobce nabyl dluhopis smlouvou o převodu dluhopisů ze dne 14. 8. 2020 od , Anonymizováno, . Podle emisních podmínek ze dne 21. 12. 2012 jsou dluhopisy úročeny pevným výrokovým výnosem ve výši 10 % p. a. Za období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 nevyplatila žalovaná majiteli žádné výnosy, nárok na jejich vyplacení přešel na žalobce. Dne 31. 3. 2020, tj. v den splatnosti žalované částky, učinila žalovaná oznámení o konání schůze vlastníků dluhopisů dne 23. 4. 2020, v rámci, které mělo dojít k prohlasování změny emisních podmínek tak, že v uvedeném období nejsou dluhopisy úročeny. Pro změnu emisních podmínek rozhodnutím schůze vlastníků je vyžadována forma notářského zápisu, obsahujícího jména vlastníků dluhopisů, kteří se změnou souhlasili, a počty kusů dluhopisů, které má každý z těchto vlastníků v držení. Žalovaná notářský zápis nevyhotovila, změnu emisních podmínek oznámila v závěru účetní závěrky za rok 2019. Změna emisních podmínek pro nedodržení zákonných podmínek není platná. Nadto emisní podmínky nelze měnit zpětně, tj. v době, kdy se výnosy staly splatnými.3. Žalovaná uvedla, že schůze vlastníků dluhopisů se dne 23. 4. 2021 účastnili vlastníci s celkem 80 % jmenovité hodnoty dluhopisů zakládajících právo se jí účastnit. Pro změnu hlasovali všichni. Absence notářského zápisu nemá na závěry schůze vliv, neboť zákon o dluhopisech následek za nedodržení formy nestanovuje. O průběhu schůze byl sepsán zápis osvědčující průběh schůze. Dovolat se neplatnosti rozhodnutí by bylo možné v zákonné tříměsíční lhůtě, což žalobce neučinil. Zákon o dluhopisech nebrání měnit emisní podmínky i zpětně, přičemž co není zakázáno, je dovoleno. K zásahu do práv nabytých v dobré víře nemohlo u žalobce dojít, neboť hromadný dluhopis nabyl až v srpnu 2020, kdy si musel být vědom, že nárok na výnos za předmětné období nemá; jeho předchůdce o tom byl vyrozuměn.4. Žalobce uvedl, že retroaktivní změnou emisních podmínek by došlo k zásahu do práv vlastníků dluhopisů nabytých v dobré víře, neboť nemůže dojít k odnětí již splatných pohledávek.5. Z provedeného dokazování (prvopisem hromadného dluhopisu, oznámením o konání schůze vlastníků dluhopisů ze dne 31. 3. 2020, zápisem z jednání schůze vlastníků dluhopisů ze dne 23. 4. 2020, listinou přítomných na jednání schůze vlastníků dluhopis ze dne 23. 4. 2020, emisními podmínkami, úředních překladů emailů ze dne 12. 5. 2020 a 20. 5. 2020, oznámením o převodu hromadného dluhopisu ze dne 14. 8. 2020, předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2021, dopisy ze dne 5. 1. 2021 a 22. 1. 2021) soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce byl dne 31. 3. 2020 informován o konání schůze vlastníků dluhopisů. Schůze se konala dne 23. 4. 2020 a účastnila se jí zákonem vyžadovaná část vlastníků dluhopisů s objemem 80 % hodnoty emitovaných dluhopisů. Právní předchůdce žalobce se neúčastnil. Schůze přijala změnu emisních podmínek tak, že za období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 nebude úrokový výnos vyplácen. Zápis se schůze nebyl vyhotoven ve formě notářského zápisu. O změně byl právní předchůdce žalobce informován emailem. Dne 14. 8. 2020 byl dluhopis převeden na žalobce, o čem byla informována žalovaná. Žalobce žalovanou bezvýsledně vyzýval k vyplacení dlužného úrokového výnosu.6. Soud postupoval podle zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (dále jen ZoD), konkrétně § 2 odst. 1, § 8, § 16 písm. a), § 19, § 21 odst. 1, § 23 odst. 1, 4 a 7 a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), konkrétně § 580 a § 588.7. Skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný, sporným bylo právní posouzení, tj. zda důsledkem schůze konané dne 23. 4. 2020 mohl být zánik povinnosti žalované vyplatit žalobci úrokový výnos za období od 1. 3. do 31. 3. 2020 či nikoliv. Soud posuzoval, zda by byla možná (bez ohledu na formu zápisu ze schůze) taková změna emisních podmínek, která by se zpětnou účinností odebrala vlastníkovi dluhopisu právo na výplatu výnosu splatného dne 31. 3. 2020, a dospěl k závěru, že nebyla. Přestože zákon o dluhopisech změnu emisních podmínek výslovně nezakazuje, považuje soud zpětné odebrání již splatného výnosu za rozporné s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Opačný postup by znamenal, že by jakékoliv společnosti, která nehodlá vyplácet výnos, stačilo získat kontrolu nad nadpoloviční většinou emitovaných dluhopisů, a zpětně odebrat právo na jakýkoliv nevyplacený výnos. Takové jednání by nemělo požívat právní ochranu. Pokud na sjednaný výnos vlastníkovi dluhopisu nárok vznikl, nelze mu jej po jeho splatnosti odebrat bez jeho souhlasu pouze proto, že mu dosud nebyl vyplacen. Samozřejmě jednotliví vlastníci se takového nároku mohou vzdát. Je nepochybné, že zápis ze schůze nebyl vyhotoven ve formě notářského zápisu, byť zákon formu osvědčení zápisu veřejnou listinou vyžaduje a nedodržení tohoto požadavku je spojeno s určitým následkem. Notářský zápis jako veřejná listina nezávisle osvědčuje, kdy a kde se předmětná schůze konala, jaký byl její průběh, kdo se jí účastnil a jaké byly její závěry s ohledem na změny zásadní povahy, ke kterým má docházet. Jeho absence má dle soudu za následek, že k takovému jednání nelze vůbec přihlížet. K obdobnému závěru došel zákonodárce i při nerespektování formy veřejné listiny u rozhodnutí orgánů obchodních korporací (§ 45 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). S ohledem na nedostatky ve formě i obsahu retroaktivní změny emisních podmínek, k níž mělo dojít na schůzi dne 23. 4. 2020, nedošlo k zániku povinnosti žalované vyplatit žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, výnosový úrok za období měsíce března 2020. Žalobě soud proto vyhověl a přiznal ve sporu úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 274 Kč (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).8. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním a navrhla jeho změnu tak, že se žaloba zamítá. Po shrnutí skutkového stavu a dosavadního průběhu řízení uvedla, že závěr soudu prvního stupně, že rozhodnutí schůze vlastníku dluhopisů je v rozporu s dobrými mravy, není správný, přičemž vyšel z více než hypotetické situace. Při uplatnění korektivu dobrých mravů je však nutné vycházet z okolností konkrétního případu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1742/2021). Z dokazování bylo zjištěno, že úrokový výnos se stal splatným dne 31. 3. 2020 a tentýž den bylo vlastníkům dluhopisů zasláno oznámení o konání schůze vlastníků dluhopisů. Schůze se konala dne 23. 4. 2020, tj. necelý měsíc poté, co se úrokový výnos stal splatným a rozhodnutí schůze bylo přijato v reakci na zcela mimořádnou a nepředvídatelnou situaci spojenou s celosvětovou pandemií. Skutkový stav není podobný hypotetickému případu nastíněnému soudem prvního stupně a nevyplývá z něj rozpor s dobrými mravy. To, že rozhodnutí o změně emisních podmínek bylo přijato se zpětnou účinností, nemá na platnost takového rozhodnutí vliv. Ostatně ZoD to nezakazuje a z čl. 2 odst. 4 Ústavy vyplývá, že každý může činit to, co není zákonem zakázáno (nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06, ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 3701/15, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007). Rozhodnutí přijaté na schůzi vlastníků dluhopisů posoudil dále soud jako nicotné. Nicotné právní jednání upravuje § 551 až § 553 o. z., přičemž žádný z tam uvedených důvodů v projednávané věci naplněn není. S absencí formy notářského zápisu vyžadované § 23 odst. 1 ZoD není spojena žádná sankce. Bylo by možné uvažovat jen o neplatnosti rozhodnutí. Ani důvody neplatnosti nejsou dány. Odkázal na § 580 odst. 1 a § 582 odst. 1 o. z. a závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014. Účelem zákonného požadavku je zajistit vyšší míru jistoty o skutečném průběhu schůze vlastníků dluhopisů. V posuzované věci byla schůze řádně svolána, pozvánka na ni byla doručena i právnímu předchůdci žalobce, schůze vlastníků se zúčastnili vlastníci dluhopisů, jejichž celková jmenovitá hodnota činila 80 % dluhopisů, rozhodnutí o změně emisních podmínek bylo přijato jednomyslně a o průběhu schůze byl sepsán písemný zápis, jehož přílohou je podepsaná listina přítomných. Rozsudek je nedostatečně odůvodněn, když právní posouzení je „odůvodněno“ pouze názorem soudu prvního stupně, který nebyl podložen právními předpisy nebo rozhodovací praxi vyšších soudů či odbornou literaturou. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s námitkami uplatněnými žalovanou. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010). Uvedené činí rozsudek nepřezkoumatelným.