12 Cmo 36/2024-51 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 11. 7. 2023, č. j. 76 Cm 71/2023-20 a řízení zastavil (bod I. výroku), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), vrátil žalobci soudní poplatek ve výši 355 Kč (bod III. výroku) a ustanovenému opatrovníkovi nepřiznal právo na odměnu (bod IV. výroku). V odůvodnění uvedl, že o žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který se žalovanému nepodařilo doručit z důvodu neznámého pobytu. Žalovanému byl proto ustanoven opatrovník. Žalobce vzal následně žalobu zpět, a proto soud směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil (§ 96 odst. 2, 3 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků; žalobce sice zavinil zastavení řízení, ale žalovanému žádné náklady nevznikly. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. soud žalobci vrátil část zaplaceného soudního poplatku. Ustanovenému opatrovníkovi nepřiznal odměnu (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Pokud jde o odměnu za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, k tomu, aby mohla být za tento úkon odměna přiznána, bylo by nezbytné nahlédnutí do spisu. Opatrovník do spisu nenahlížel, ani netvrdil, že by se mu podařilo kontaktovat žalovaného. Pokud jde o úkon spočívající v sepisu vyjádření ve věci, soud jej nepovažoval za úkon účelně vynaložený k bránění práva. Žalovanému dosud nebyl směnečný platební rozkaz doručen a nebyl vyzván k vyjádření k žalobě, ani předvolán k jednání. Pro úkon tedy nebyl ze strany opatrovníka důvod.2. Opatrovník napadl usnesení, konkrétně bod II. a IV. výroku, včasným odvoláním, v němž navrhl jejich změnu tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Krajskému soudu v Praze náhradu odměny opatrovníka ve výši určené soudem a že opatrovníkovi se přiznává za řízení před soudem prvního stupně odměna ve výši 4 960 Kč a za řízení před soudem odvolacím odměna ve výši 2 480 Kč. Uvedl, že žalobce vzal zpět žalobu, jíž byl uplatněn promlčený nárok, na což opatrovník ve vyjádření poukázal. Žalobce zavinil zastavení řízení a měl by podle § 146 odst. 2 o. s. ř. nést náklady řízení, k čemuž jej soud prvního stupně překvapivě nezavázal. Nesprávně nebyla přiznána opatrovníkovi odměna. Vyjádření bylo podáno po prvním prostudování a právním posouzení věci, kdy bylo zjištěno, že nárok je promlčen. Vyjádření bylo podáváno v době, kdy o opatrovník o zpětvzetí žaloby nevěděl. Není důvod opatrovníkovi odměnu za dva úkony nepřiznat. První porada s klientem, který je neznámého pobytu, nemůže být podmínkou pro přiznání odměny za úkon právní služby podle § 11 advokátního tarifu.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání opatrovníka žalobce je zčásti důvodné.4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 7. 12. 2023, č. j. 76 Cm 71/2023-33 byl žalovanému ustanoven opatrovník , Anonymizováno, ; usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2023. Současně s usnesením byla opatrovníkovi doručena i žaloba a kopie směnky. Ve vyjádření doručeném soudu dne 27. 12. 2023 vznesl opatrovník žalovaného námitku promlčení a navrhl žalobu zamítnout. Podáním doručeným soudu dne 26. 12. 2023 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět.5. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Podle § 11 odst. 1 písm. a) a b) advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a b) první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem.6. Odvolání opatrovníka proti bodu II. výroku usnesení hodnotil odvolací soud podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Z něj je zřejmé, že výhrady nesměřují proti nesprávnosti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, ale fakticky proti absenci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobce a státem, který hradí odměnu opatrovníka (je-li přiznána). Jinými slovy, opatrovník fakticky zaměňuje z pohledu nákladů řízení vztah mezi účastníky a vztah mezi jedním z účastníků a státem. Ve své podstatě lze jeho odvoláním proti bodu II. výroku považovat za návrh na vydání doplňujícího usnesení, kterým soud rozhodne o náhradě nákladů státu (§ 167 odst. 2 ve spojení s § 166 odst. 1 o. s. ř.). Návrh lze považovat za včasný (podaný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí) a soud tak o něm může rozhodnout bez ohledu na skutečnost, že usnesení již v bodě I. výroku nabylo právní moci.7. Sporu není o tom, že soudem ustanovenému opatrovníkovi náleží odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů; otázkou je počet úkonů právní služby, za které má být odměna přiznána. Z citovaných ustanovení advokátního tarifu vyplývá, že za samotné převzetí a přípravu zastoupení náleží odměna pouze v případě, kdy došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí právních služeb; o tento případ v posuzované věci nejde. Pro přiznání odměny podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu je vedle převzetí a přípravy vyžadováno i uskutečnění první porady s klientem; k té nedošlo. Tedy ani podle tohoto ustanovení nemohla být opatrovníkovi odměna přiznána (k tomu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 6 A 722/2000). Soudy však mohou přiznat odměnu i za úkony právní služby v § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu neuvedené; jde pak o odměnu jako za úkony, které jsou svou povahou a účelem nejbližší (§ 11 odst. 3 advokátního tarifu). V posuzované věci se opatrovník poté, co byl soudem ustanoven, seznámil s doručenými písemnostmi (žalobou a kopií směnky), což mu umožnilo udělat si bližší představu jak o předmětu řízení, tak obraně proti uplatněnému nároku (pro vznesení námitky promlčení v podstatě postačovala znalost data podání žaloby a data splatnosti směnky). Lze mít za to, že opatrovník se tímto seznámil s podstatným obsahem spisu; u směnečných sporů je zcela běžné, že spis (v počátku řízení) jiné pro spor podstatné listiny, než žalobu a směnku, neobsahuje. Ty se objevují až v souvislosti s obranou žalovaného proti povinnost zaplatit směnku. Trvat za tohoto stavu na osobním nahlédnutí do spisu, z něhož by opatrovník již žádné pro formulování obrany relevantní informace nezískal, by bylo formalismem. Seznámení se s listinami (soudem doručenými) v posuzované věci suplovalo seznámení se s obsahem spisu v rámci nahlédnutí do něj. Shora popsané lze (v případě zastupování účastníka neznámého pobytu) stavět na roveň první poradě se zastoupeným účastníkem. Proto lze úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, bylo-li jeho součástí bylo i seznámení se s relevantním obsahem spisu (lhostejno, že k němu nedošlo v soudní budově), považovat za úkon, za nějž opatrovníkovi náleží odměna (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. III. ÚS 2289/21). Svou povahou je pak tento úkon nejblíže úkonu dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Opatrovník dále v řízení učinil úkon spočívající v písemném podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), který je rovněž úkonem účelným, když v němž opatrovník formuloval jednoznačnou obranu proti žalobcem uplatněnému nároku. Je irelevantní, že k takovému úkonu nebyl soudem vyzván. Vyjádření k žalobě, byť k němu nebyl účastník soudem vyzván, lze za účelný úkon považovat téměř vždy (obzvláště jde-li o první takové vyjádření), a to i s ohledem na to, že opatrovník tím pouze plnil svou povinnost vůči zastupovanému účastníkovi.8. Výše odměny byla vyčíslena v souladu s § 7 bod 5 advokátního tarifu a činí 2 220 Kč. Celková odměna náležející opatrovníkovi ve výši 5 040 Kč představuje odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 4 440 Kč (2 úkony x 2 220 Kč/úkon - úkonem bylo převzetí a příprava zastoupení včetně seznámení se se spisem a písemné podání ve věci samé) podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. b) a d), odst. 3 advokátního tarifu a náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. S ohledem na prezentované odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v bodě IV. výroku změnil tak, že se opatrovníkovi přiznává odměna ve výši 5 040 Kč. Výše odměny odpovídá tarifní hodnotě 27 090 Kč (součet směnečného peníze a směnečné odměny).9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s.