12 Cmo 41/2024-52 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 30 644,46 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 1. 2. 2023 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 102,15 Kč a v bodě II. výroku mu uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 314,60 Kč.2. V odůvodnění uvedl, že o žalobě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který byl následně zrušen. Po provedeném dokazování (směnkou, předžalobní upomínkou a obálkou od zásilky) soud uzavřel, že společnost , adresa, vystavila v , Anonymizováno, dne 1. 3. 2021 směnku na řad žalobce na částku 30 644,46 Kč, splatnou dne 31. 1. 2023 v , adresa, . Za výstavce jednal žalovaný jako jednatel. Směnka byla avalovanána, rukojemství za výstavce převzal žalovaný. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě splatné směnky. Žalobcem předložená směnka je platnou směnkou, když obsahuje všechny náležitosti požadované v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“). Protože nebyla směnka při splatnosti zaplacena, náleží žalobci vedle směnečného peníze i 6 % úrok ode dne splatnosti a směnečná odměna ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze (čl. I § 43 odst. 1 a čl. I § 48 odst. 1 z. s. š. Soud žalobě vyhověl a ve sporu úspěšnému žalobci přiznal i náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).3. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že směnku na částku 30 644,46 Kč vůči žalobci jako aval nikdy nepodepsal. Podpis na směnce není jeho. Soud prvního stupně neměl za tohoto stavu žalobě vyhovět.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že žalovaný se k jednání dne 15. 11. 2023 nedostavil a svá práva nehájil. Sporné řízení je ovládáno tzv. zásadou koncentrace, což se projevuje možností tvrdit skutkové okolnosti a označovat důkazy pouze do skončení prvního jednání ve věci. Námitku, že podpis není pravým podpisem, žalovaný před soudem prvního stupně neuplatnil. Odvolací řízení je pak ovládáno zásadou neúplné apelace, což znamená, že odvolací soud může přezkoumávat rozhodnutí jen na základě tvrzených skutečností a důkazů, uplatněných před soudem prvního stupně. Pokud byla shora uvedená námitka uplatněna až v odvolání proti rozsudku, nelze k ní přihlížet.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.), a shledal odvolání nedůvodným; jednal přitom v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného (§ 101 odst. 3 o. ř. s.).6. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda byla žalovanému řádně doručena žaloba a předvolání k jednání na den 15. 11. 2023. V daném případě byla doručována zásilka, obsahující shora uvedené písemnosti, do vlastních rukou žalovaného, a to prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na jeho adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (§ 48 odst. 1 písm. d) a § 46b písm. a) o. s. ř.). Jak vyplynulo z doručenky, žalovaný nebyl doručujícím orgánem dne 13. 10. 2023 zastižen. Proto byla zásilka uložena a žalovanému byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Protože si žalovaný zásilku nevyzvedl v úložní době, byla vhozena dne 26. 10. 2023 do schránky žalovaným užívané. Protože si žalovaný zásilku nevyzvedl ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí (13. 10. 2023), považují se doručované písemnosti za doručené posledním dnem této lhůty, tj. dnem 23. 10. 2023 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Soudu prvního stupně za daného stavu nic nebránilo konat jednání v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně z předloženého prvopisu směnky. Shodně s ním konstatuje, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní (čl. I § 75 z. s. š.), z níž žalobci vznikl vůči žalovanému jako směnečnému rukojmí za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 32 odst. 1 a čl. I § 48 odst. 1 z. s. š).8. Soud prvního stupně při jednání přítomného účastníka, tj. žalobce, poučil podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o omezení možnosti uplatnit nové skutečnosti a nové důkazy v odvolacím řízení. Jinými slovy, žalobce byl poučen o systému tzv. neúplné apelace, ovládajícím odvolací řízení. Žalovanému se předmětného poučení nedostalo výhradně proto, že se k jednání bez omluvy nedostavil (podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti byly splněny), a proto se důsledky systému neúplné apelace vztahují i na něho (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2219/2011). Konkrétně to znamená, že žalovaný by mohl skutečnosti a důkazy neuvedené v řízení před soudem prvního stupně uplatnit pouze za splnění podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Ke skutečnosti uvedené žalovaným v odvolání (námitce, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem) odvolací soud přihlédnout nemohl, neboť se na ni nevztahuje žádná z podmínek podle § 205a o. s. ř. (jde o skutečnosti nové, dosud neuplatněné, ač jejich uplatnění před soudem prvního stupně nic nebránilo).9. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 6 388,80 Kč v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 4 680 Kč (2 úkony x 2 340 Kč/úkon - sepis vyjádření k odvolání proti meritornímu rozhodnutí a účast na jednání před odvolacím soudem dne 5. 6. 2024) podle § 7 bod 5 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 1 108,80 Kč.