12 Cmo 46/2024-42 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 14. 8. 2023, č. j. 13 Cm 115/2023-20 (bod I. výroku) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 19 602 Kč. Odkázal na úpravu zkráceného směnečného řízení uvedenou v § 175 odst. 1, 3 o. s. ř. a uvedl, že žalovaný ve svých námitkách uvedl, že žalobce měl přihlásit svůj nárok v probíhajícím insolvenčním řízení vedeném se společností , Anonymizováno, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 307/2023 a neuplatňovat plnění jedné a téže pohledávky také na žalovaném. Směnečnou pohledávku není možné vymáhat současně na společnosti i žalovaném. Aby bylo možné považovat námitky za odůvodněné, musel by žalovaný uvést konkrétní skutečnosti, kterými směnku napadá, důvod jejího vystavení, pohledávku, která má být směnkou zajištěna apod. Žalovaný žádný takový údaj v námitkách neposkytl, a proto nelze jím vznesené námitky považovat za odůvodněné, a proto byly odmítnuty. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci vzniklo právo na odměnu za sepis vyjádření ze dne 9. 10. 2023 ve výši 15 900 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce.2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl „nařídit jednání“. Uvedl, že žalovaný uzavřel prostřednictvím své firmy , Anonymizováno, se žalobcem rámcovou smlouvu na odběr stavebního materiálu. Společnost odebírala materiál a hradila jej. V roce 2023 byl na společnost podán šikanózní insolvenční návrh ze strany bývalých zaměstnanců, což společnost uvrhlo do platební neschopnosti. Žalovaný uzavřel se svými klienty trojstranné dohody, podle kterým měli klienti na svých zakázkách hradit odebraný materiál přímo dodavateli. Klienti dohody nedodržovali a za materiál nezaplatili. V srpnu 2023 byl prohlášen úpadek společnosti. Žalobce přihlásil svůj nárok v probíhajícím insolvenčním řízení, jeho pohledávka byla odmítnuta z důvodu existence trojstranných dohod s klienty. Žalovaný nárok žalobce odmítá. V doplnění odvolání uvedl, že rozhodnutí bylo vydáno navzdory objektivním skutečnostem, pro které být vydáno nemůže. Mezi žalobcem a žalovaným probíhají jednání o samotné výši nároku a jeho částečném započtení. Opakovaně žádal o nařízení jednání, kde by byly spory projednány.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Podle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.5. Zda jsou námitky žalované odůvodněny a lze je projednat, posuzoval odvolací soud podle jejich obsahu. Ve včasných námitkách ze dne 10. 9. 2023 žalovaný uvedl, že uzavřel prostřednictvím své firmy , Anonymizováno, se žalobcem rámcovou smlouvu na odběr stavebního materiálu. Společnost odebírala materiál a hradila jej. V roce 2023 byl na společnost podán šikanózní insolvenční návrh ze strany bývalých zaměstnanců, což společnost uvrhlo do platební neschopnosti, v důsledku které nebyla schopna za materiál platit. Žalovaný odporoval insolvenční návrh od ledna do srpna 2023, kdy byl na společnost prohlášen úpadek. Žalobce by měl využít zákonnou povinnost přihlásit svůj nárok v probíhajícím insolvenčním řízení. Není možné vymáhat jeden nárok v insolvenčním řízení a směnečným platebním rozkazem.6. Směnečný platební rozkaz je rozhodnutím ve věci samé, které se podáním námitek neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost (na rozdíl od podání odporu proti platebnímu rozkazu). Důsledkem toho je, že v námitkovém řízení může soud rozhodnout pouze o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti nebo jeho zrušení. Účelem námitkového řízení je posoudit, zda byl či nebyl směnečný platební rozkaz vydán po právu. To by však vyžadovalo, aby žalovaný v zákonem stanovené lhůtě vylíčil skutek, na němž svou obranu staví, a to zcela konkrétně a nezaměnitelně s jiným skutkem.7. Za odůvodněné námitky jsou považovány ty, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o které se obrana opírá (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010). V rozsudku ze dne 29. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2766/2017 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že „Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku), a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).“ Obdobně se k základu kauzálních námitek Nejvyšší soud vyjádřil i v rozsudku ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005, když uzavřel, že „Základem kauzální námitky je existující směnečná dohoda, tj. dohoda předcházející vystavení směnky, z níž je mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto, za jakým účelem má být směnka vystavena a za jakých podmínek může být použita a proplacena. Obsah takové směnečné dohody musí být v námitkách vylíčen a uveden důvod, proč se podmínky uvedené ve směnečné dohodě nenaplnily, nebo proč odpadly (např. zboží, jehož zaplacení bylo směnkou zajištěno, nebylo vydáno, nebo bylo jako vadné věřiteli vráceno, směnkou zajištěný peněžitý dluh byl zcela nebo zčásti zapraven, směnkou zajištěná půjčka nebyla vůbec poskytnuta apod.).“8. Jak plyne z obsahu spisu, o koncentrační zásadě formulované v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný ve směnečném platebním rozkazu poučen. Obsahem námitek však žádné konkrétní skutkové tvrzení, které by bylo možné považovat za obranu proti povinnosti směnku zaplatit, není. Žalovaný v námitkách popsal vztahy společnosti , Anonymizováno, se žalobcem založené rámcovou smlouvou na odběr stavebního materiálu a následnou neschopnost společnosti hradit vůči žalobci své závazky z této smlouvy. O okolnostech vystavení směnky (z jakého důvodu byla vystavena a za jakých podmínek mohla být žalobcem uplatněna a dlužníky proplacena) nezaznělo v námitkách ničeho. Žalovaný zjevně nerozlišuje mezi pohledávkou ze závazkového vztahu a pohledávkou vyplývající ze směnky, přičemž právě ta byla žalobou uplatněna. Shrnutí námitek soudem prvního stupně, obsažené v odůvodnění usnesení, že „žalobce měl využít svou zákonnou povinnost přihlásit svůj nárok v probíhajícím insolvenčním řízení vedeném se společností , Anonymizováno, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 307/2023 a neuplatňovat plnění jedné a téže pohledávky také vůči žalovanému“, je do určité míry dezinterpretací, když žalovaný v námitkách nespecifikoval, pohledávka z jakého titulu byla žalobcem přihlášena v rámci insolvenčního řízení (pohledávka ze smlouvy či směnečná) a o jiných pohledávkách, než pohledávkách ze smlouvy (nadto blíže nespecifikovaných) se nevyjadřoval. Nelze tedy říci, jaký „jeden“ nárok, který je vymáhán ve dvou řízeních, měl žalovaný na mysli. Uvedené však nic nemění na tom, že závěr soudu prvního stupně, že námitky žalovaného nelze považovat za odůvodněné, je správný, a proto odvolací soud napadené usnesení v bodě I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. K opačnému závěru dospěl ohledně nákladového výroku. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník (§ 140 odst. 1 o. s. ř.). Za podmínek uvedených v § 142 až § 150 o. s. ř. mu však proti jinému účastníku může být přiznána jejich náhrada, jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady, které žalobce vynaložil po podání námitek, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje za potřebné k účelnému uplatňování práva. Z obsahu spisu je zřejmé, že si žalobce zaslání námitek sám vyžádal a vyjádřil se k nim, aniž by k tomu byl soudem prvního stupně vyzván. Za situace, kdy šlo o námitky neodůvodněné, bylo vyjádření se k nim úkonem zcela zbytným. Existence vyjádření či jeho absence nemohla mít n