14 Cmo 135/2024-42 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich právního zástupce na náhradě nákladů řízení 8 344,16 Kč (výrok II.).2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tím, že žalobkyně podáním ze dne 15. 3. 2024 vzala žalobu zpět. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně opřel o § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně z procesního hlediska zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení. Náklady řízení na straně žalovaných se skládají ze 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci a nahlížení do spisu dne 27. 3. 2024 u každé z žalovaných) po 1 780 Kč, se snížením o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH 1 448,16 Kč; celkem náklady řízení činí 8 344,16 Kč.3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc jeho změnu tak, že se náhrada nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků.4. Odvolatelka namítá, že jde o nárok uplatněný vzájemnou žalobou ve věci vedené o 28 410,80 Kč soudem prvního stupně pod sp. zn. 66 Cm 197/2023. Důvodem k vyloučení k samostatnému projednání a rozhodnutí je výzva žalobkyně k zaplacení soudního poplatku za vzájemnou žalobu teprve den před ústním jednáním konaným 7. 2. 2024. S ohledem na ve výzvě obsažené nesprávné poučení si odvolatelka nebyla jistá, zda jde o výzvu k zaplacení soudního poplatku za vzájemnou žalobu. K dotazu jí bylo ze strany soudu telefonicky sděleno, že se vše dozví na nařízeném jednání a soudní poplatek zatím platit nemá. Ovšem nezaplacení soudního poplatku vzal soud prvního stupně jako jediný důvod k vyloučení věci k samostatnému projednání. Ale podmínky pro rozhodnutí dle § 97 odst. 2 o. s. ř. splněny nebyly. Na to žalobkyně při jednání opakovaně upozorňovala. Vyloučení věci dle § 112 odst. 2 o. s. ř. musí být hospodárné a nemůže být svévolné. K tomu odvolatelka odkazuje na konkrétní judikaturu Ústavního soudu. Žalobu a vzájemnou žalobu bylo třeba projednat ve společném řízení i z důvodu zjevné provázanosti obou nároků. V důsledku tedy byla žalobkyně „nucena (v rámci smířlivosti)“ vzít svůj vzájemný návrh zpět, „aby nedocházelo k bezdůvodnému navyšování nákladů řízení, dokud není vyřešena otázka samostatné opodstatněnosti nároku ve sporu o 28 410,80 Kč“. Zastavení řízení tedy nezavinila žalobkyně, ale nesprávný procesní postup soudu. Bez toho by žalobkyně vzájemnou žalobu nikdy nevzala zpět. Dále odvolatelka poukazuje na to, že úkony právní služby uváděné soudem prvního stupně se týkaly sporu o 28 410,80 Kč. V souvislosti s nadepsaným řízením žalovaným náklady řízení nevznikly. Ani se ve věci nevyjádřily, nedoložily poskytnutí první porady.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným.6. Podle § 97 o. s. ř.(1) Žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.(2) Vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.(3) Na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.7. Podle § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.8. Žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 66 Cm 197/2023 uplatnila nárok na zaplacení 16 456 Kč s příslušenstvím podáním ze dne 13. 11. 2023. V podání výslovně uvedla „Tento návrh je činěn jako tzv. vzájemný návrh podle ust. § 98 občanského soudního řádu16.“ Poznámka 16 pod textem zní „Nejedná se o obranu proti návrhu, protože nárok žalobce v plném rozsahu popíráme.“ V petitu pak žalobkyně navrhuje, aby soud „žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované částku 16 456 Kč jakož i náhradu nákladů řízení v plné výši“. Podle tohoto podání žalobkyně jde od počátku o vzájemný návrh, nikoliv eventuální kompenzační námitku, kterou by se soud zabýval teprve v případě závěru o oprávněnosti nároku na zaplacení 28 410,80 Kč, jak nyní naznačuje odvolatelka. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na výklad k § 98 o. s. ř. obsažený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1506/96, uveřejněném pod číslem 21/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Jestliže žalobkyně svůj nárok uplatnila v procesním režimu vzájemného návrhu a nikoliv (jen) jako obranu proti návrhu dle § 98 věty druhé o. s. ř., měla si být vědoma možnosti vyloučení vzájemného návrhu k samostatnému řízení dle § 97 odst. 2 o. s. ř., a především toho, že se povinnost soudu rozhodnout o náhradě nákladů řízení dle § 151 odst. 1 o. s. ř. vztahuje též na vzájemný návrh, ať už došlo či nedošlo k jeho vyloučení k samostatnému řízení. Vzala-li odvolatelka vzájemný návrh „v rámci smířlivosti“ a „aby nedocházelo k bezdůvodnému navyšování nákladů řízení“ zpět, je to její svobodné rozhodnutí. A soudu prvního stupně v této situaci nelze vytýkat, že spolu s rozhodnutím o zastavení řízení rozhodl o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu za použití § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Zpětvzetím vzájemného návrhu odvolatelka z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, je proto povinna nahradit jeho náklady žalovaným. Důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným (§ 150 o. s. ř.) odvolací soud neshledal.9. Podle obsahu spisu náleží žalovaným náhrada nákladů řízení za dva úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení ve vztahu ke vzájemnému návrhu dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (včetně nahlížení do spisu dne 27. 3. 2024 v délce 8 minut, během nichž si zmocněnec právního zástupce žalovaných pořídil kopii spisu, jak se podává ze záznamu na č. l. 13) a vyjádření ke vzájemnému návrhu ze dne 4. 4. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Celková výše odměny advokáta žalovaných činí dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu 5 696 Kč, k tomu žalovaným náleží náhrada za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 448,61 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení na straně žalovaných 8 344,16 Kč, jak ve výsledku uvádí soud prvního stupně.10. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.)11. Odvolatelka v odvolacím řízení neuspěla. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaným však podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl tak, že se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává žádnému z účastníků.