14 Cmo 218/2023-14 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, . (dále též jen „společnost“) s likvidací a jmenování likvidátora, výrokem II. rozhodl o zrušení společnosti a nařízení její likvidace, výrokem III. jmenoval likvidátorem společnosti , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeného 28. března 1974, sídlem , adresa, , výrokem IV. uložil společnosti povinnost zaplatit Městskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a výrokem V. rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že společnost pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila své sídlo. Společnost byla rejstříkovým soudem vyzvána k podání návrhu na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy ze dne 1. června 2023, spolu s upozorněním, že v případě neodstranění nesouhlasu ji může soud zrušit s likvidací, náprava ale zjednána nebyla. Dovozuje dále, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze, což blíže odůvodňuje. Společnost zrušil z důvodu dle § 172 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), protože obsah veřejného rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1, 3 a 4 o. z. ze seznamu insolvenčních správců, protože soudu je z úřední činnosti známo, že jako statutární orgán společnosti je v obchodním rejstříku zapsána osoba, která nepřebírá zásilky za společnost a nereaguje na výzvy soudu, a lze tak předpokládat, že nebude řádné plnit povinnosti likvidátor.3. Výrok týkající se poplatkové povinnosti společnosti soud prvního stupně opřel o § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. j), § 5 a § 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o položku 4 bod 1 písm. c) a bod 5 Sazebníku soudních poplatků. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).4. Proti výrokům II., III. a IV. usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a řízení zastavil.5. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně nespecifikoval, jak zjistil, že společnost pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila své sídlo. Společnosti není znám důkazní ani skutkový zdroj tohoto závěru, protože od svého vzniku má sídlo na adrese , adresa, , z důvodu trvajícího souhlasu vlastníků nemovitosti , jméno FO, , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Jde tak o závěr nepřezkoumatelný a nesprávný. Na výzvu soudu ze dne 1. června 2022 společnost reagovala a soudu oznámila, že na uvedené adrese sídlí od roku 2007 a souhlas vlastníků s umístěním sídla trvá. Pravdivým není ani závěr, že jako statutární orgán společnosti je zapsána osoba, která nepřebírá zásilky a nereaguje na výzvy soudu. Není uvedeno, z jakého konkrétního důkazu toto zjištění vyplývá a jde tak o závěr taktéž nepřezkoumatelný a nepravdivý. Naopak, odpověď společnosti ze dne 10. června 2022 prokazuje opak.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání je zcela důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.7. Především nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že účastníkem řízení o zrušení společnosti není též její jediný společník.8. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v závěru, že účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným jsou dle § 6 z. ř. s. vždy ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy společníci zrušované společnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz; nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019, sp. zn. 7 Cmo 261/2018, nebo ze dne 18. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 281/2019, jež jsou dostupná např. v právní aplikaci www.beck-online.cz). Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona. Společnost s ručením omezeným obsahuje četné prvky příznačné pro osobní společnost a soudem prvního stupně obecně uváděné teze nepředstavují přesvědčivé vysvětlení, proč by mělo dojít k odchýlení se od závěru, že rozhodnutí o zrušení společnosti s ručením omezeným nemá dopad do práv a povinností jejích společníků či společníka (k předpokladům změny judikatury, zejména k požadavkům opatrnosti, zdrženlivosti a potřebě společenské naléhavosti a důkladného odůvodnění takové názorové změny srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11, nebo ze dne 10. prosince 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/18).9. Pokud tak soud prvního stupně se společníkem společnosti nejednal jako s účastníkem řízení, odňal mu možnost jednat před soudem a zatížil tak řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.10. Jedním z obecných předpokladů pro to, aby usnesení soudu prvního stupně mohlo obstát, je jeho přezkoumatelnost [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníka řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013, a dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, nález Ústavního soudu ze dne 1. září 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 963-974, marg. č. 22-23).11. Odvolatelce je proto namístě přisvědčit v námitce, že usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné je, protože není vskutku nijak zřejmé, na základě jakého důkazu či důkazů lze dovodit, že společnost pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila sídlo, v situaci, kdy popírá, že by dříve souhlas s umístěním sídla pozbyla (z rejstříkového spisu společnosti je přitom zřejmé, že všemi spoluvlastníky budovy, kde má společnost aktuálně zapsané sídlo, byl udělen souhlas s jeho umístěním bez omezení doby, není z něj však zřejmé to, že by společnost tento právní důvod pozbyla). Stejný závěr dopadá i na posouzení dovozeného zjištění, že statutární orgán společnosti nepřebírá zásilky a nereaguje na výzvy soudu (sic!).12. Pokud jde o skutečnost známou soudu jeho z činnosti jako zdroj skutkového zjištění, které není třeba dokazovat (§ 121 o. s. ř.), je vhodné připomenout, že soud s ní musí účastníky seznámit a poskytnout jim možnost vyjádřit se, neboť není vyloučeno, aby vyvrátili závěr soudu o ní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008).13. Odvolací soud dále připomíná, že předpokladem pro zrušení společnosti s likvidací je vydání a doručení výzvy podle § 172 odst. 2 o. z., protože soudem prvního stupně uvažovaný důvod pro zrušení představuje důvod dle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. (jde o kogentní úpravu veřejného pořádku dle § 1 odst. 2 o. z.). Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně, aniž by postupoval podle § 172 odst. 2 o. z., rozhodl o zrušení společnosti a nařízení její likvidace. Výzva dle § 172 odst. 2 o. z. musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne, musí vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací