14 Cmo 232/2023-113 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl „návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to společnosti , právnická osoba, se sídlem , adresa, , IČO 7467589.“2. Konstatoval, že žalobkyně navrhla vstup společnosti , právnická osoba, (dále též jen „společnost“) až při jednání soudu poté, co byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro rozhodnutí a bylo ukončeno dokazování s odůvodněním, že další důkazy již prováděny nebudou, neboť nebyl prokázán naléhavý právní zájem a účastníci byly v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí seznámeni s judikaturou nadřízených soudů. Návrh byl učiněn až poté, co bylo „řízení zkoncentrováno“ a žalobkyni uplynula lhůta pro doplnění skutkových tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, s nímž souvisí i označený okruh účastníků. Pokud by soud připustil v této fázi řízení vstup dalšího účastníka řízení, neoprávněně by zvýhodnil žalobkyni na úkor žalovaných, čímž by došlo k porušení zásady rovnosti účastníků.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Navrhuje jeho změnu, kterou bude přistoupení společnosti do řízení na straně žalované připuštěno.4. Namítá, že návrh na přistoupení účastníka je možné podat po koncentraci, což plyne přímo ze zákona, přičemž odkazuje na soudní rozhodnutí, která dle jejího názoru tento závěr potvrzují. Pokud soud prvního stupně žalobkyni poučil, žalobkyně tím automaticky možnost své podání doplnit neztratila. Zamítl-li návrh žalobkyně z důvodu, že byl učiněn až po provedeném poučení, bylo tím porušeno její právo na spravedlivý proces.5. 1. žalovaný odvolání nepokládá za důvodné.6. Ztotožňuje se se závěry soud prvního stupně. Uvádí, že poučovací povinnost soudu nemá sloužit jako návod na to, jak uspět ve věci samé.7. 2. žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.10. Podle § 118b odst. 2 o. s. ř. byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle odstavce 1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) nebo záměně účastníka (§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto jednání.11. Posouzení návrhu na přistoupení společnosti do řízení na straně žalované (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) dovozené soudem prvního stupně není správné, což je zřejmé již jen z dikce § 118b odst. 2 o. s. ř., ze které zřetelně vyplývá, že došlo-li k přistoupení dalšího účastníka, nastávají ve vztahu s novým účastníkem účinky koncentrace (ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř.) až skončením jednání, které bylo nařízeno po přistoupení. Tedy až po skončení dalšího jednání, které by bylo ve věci samé (po připuštění přistoupení společnosti do řízení) namístě nařídit, protože důvody pro jeho nekonání nebyly soudem prvního stupně nijak vysvětleny [srov. např. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k § 118b, marg. č. 22]. Argumentace soudu prvního stupně účinky zákonné koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. nebo porušením zásady rovnosti účastníků řízení je tudíž nepřípadná, neboť z § 118b odst. 2 o. s. ř. vyplývá nutnost v tomto ustanovení upraveného postupu.12. Smyslem institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je umožnit žalobci, aby odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby. Žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní (v době podání žaloby) „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který by jinak byl řešitelný podáním nové žaloby (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 599-604, marg. č. 1).13. Soudní praxe je ustálena v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. v tomto směru důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněného pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Platí též, že soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) i tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 25/2013).14. Existence důvodu, pro které by přistoupení nemohlo být vyhověno, se však z obsahu spisu nepodává.15. Kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným je totiž obsahem hmotněprávního poměru mezi společníkem a společností, v níž má společník podíl [§ 31, § 1 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku]. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení bude nepochybně dán, pokud i předjímaný soudní výrok bude způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného poměru, tedy bude závazný pro všechny jeho subjekty, tedy subjekty, které budou současně i účastníky příslušného soudního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2021, sp. zn. 24 Cdo 3817/2020, nebo ze dne 16. července 2015, sp. zn. 28 Cdo 3509/2014). Je proto zřejmé, že důvod pro to, aby soud prvního stupně návrhu nevyhověl, naplněn nebyl, protože společnost je subjektem, jehož se týká předmět věci samé (tj. v hmotněprávním poměru k této společnosti má být určeno, že 2. žalovaný je jejím společníkem). V takovém případě měl ovšem soud prvního stupně návrhu vyhovět a po právní moci tomu odpovídajícího usnesení se společností jednat jako s účastníkem řízení.16. Zbývá dodat, pokud jde o poučovací povinnost o hmotném právu, že pokud je žaloba přesná, určitá a srozumitelná, není důvodem k postupu podle § 5 o. s. ř. (dle něhož soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech) okolnost, že žalobě nelze vyhovět proto, že nemá oporu v hmotném právu (s výhradou postupu dle § 99 odst. 1 o. s. ř.). Poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu podle § 5 o. s. ř., resp. poučení žalobce o tom, že ve věci má či může být žalován i další žalovaný, není součástí této poučovací povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné pod č. 37/2003 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. US 56/95, který je dostupný např. na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz); to platí obdobně i na poučení žalobkyně, zastoupené navíc advokátem, o tom, zda má navrhnout připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1335/2004, nebo usnesení ze dne 27. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1028/2005). Jestliže však soud prvního stupně k udělení takového poučení přistoupil, je posuzovaný návrh žalobkyně racionálním procesním krokem, jemuž nebrání žádné ustanovení o. s. ř.17. Odvolací soud z těchto důvodů usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že návrhu žalobkyně na připuštění přistoupení společnosti na straně žalované vyhověl (zjevná chyba v označení ICO u společnosti na tomto závěru není způsobilá ničeho změnit, neboť z obsahu návrhu ve věci samé a spisu a z označení společnosti ostatními údaji je zřejmé, že má být připuštěno přistoupení právě a jen společnosti).