14 Cmo 253/2022-87 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích návrh, aby soud určil, že usnesení valné hromady účastníka (dále též jen „společnost“) konané dne 13. července 2021, přijaté pod bodem 3 programu valné hromady, jímž byla schválena roční účetní závěrka společnosti za rok 2020 a převod zisku ve výši 10 337 784,49 Kč na účet nerozděleného zisku minulých let, je neplatné, zamítl (výrok I.), a navrhovatelce uložil povinnost uhradit účastníkovi náklady řízení ve výši 12 342 Kč (výrok II.).2. Proti usnesení podala navrhovatelka odvolání. Navrhuje, aby bylo změněno a aby byla vyslovena neplatnost usnesení valné hromady.3. Usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 14 Cmo 253/2022-85, bylo řízení přerušeno, protože tak navrhli oba účastníci dle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Právní moci toto usnesení nabylo dne 29. května 2023.4. Podle § 110 o. s. ř. jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.5. Podle § 111 odst. 4 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.6. Jelikož nebyl návrh na pokračování řízení podán ve lhůtě do 29. května 2024 (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2007, sp. zn. 21 Co 233/2007, uveřejněné pod číslem 47/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odvolací soud řízení dle § 111 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř. zastavil a současně rozhodl o zrušení usnesení soudu prvního stupně označeného v záhlaví, protože „rozhodnutí o zastavení řízení nemůže přivodit pro některého z účastníků méně příznivé důsledky než jsou ty, jež nastaly v důsledku přerušení řízení. Pouhé zastavení odvolacího řízení by pro odvolatele takovou změnou k horšímu nepochybně bylo, neboť právní mocí usnesení o zastavení odvolacího řízení by pominuly suspenzivní účinky podaného odvolání a u odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně by se projevily účinky, které s právní mocí soudního rozhodnutí pojí úprava obsažená v § 159a o. s. ř.“ (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. Cpjn 203/2007, uveřejněné pod číslem 49/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; výrok I. usnesení odvolacího soudu).7. Výrok o nákladech řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu) je odůvodněn § 146 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Nepodání návrhu na pokračování v řízení nepředstavuje procesní zavinění zastavení řízení na straně některého z účastníků, a proto se § 146 odst. 2 o. s. ř. nemůže uplatnit (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2005, sp. zn. 19 Co 26/2005, publikované v časopise Soudní rozhledy 4/2006, s. 137).