14 Cmo 258/2023-254 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. října 2023, č. j. 38 Cm 83/2023-229, podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (výrok I.), a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věty prvé 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za situace, kdy účastníkům náklady v odvolacím řízení nevznikly (výrok II.). Usnesení neobsahuje odůvodnění.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podali oba žalovaní odvolání. Navrhují jeho změnu, aby odvolací řízení nebylo zastaveno.3. Odvolatelé namítají, že 1. žalovaný jako fyzická osoba a současně jednatel 2. žalované nemohl objektivně ze zdravotních důvodů poplatkovou povinnost řádně a včas splnit. Nezpochybňují, že jim výzva k zaplacení soudních poplatků byla doručena prostřednictvím jejich advokáta. 1. žalovaný žije nejméně od počátku roku 2022 pod obrovským stresem, který vyvolal žalobce jako jeho vlastní bratr tím, že žalovanému „vyhlásil válku“ a začal činit vůči němu i vůči svým vlastním rodičům nepřátelské kroky, které mají dalekosáhlé důsledky na jeho majetkové poměry, jeho podnikání, a i na zdraví společných rodičů. Pracovní vytížení 1. žalovaného v kombinaci se stresem vyvolaným žalobcovým jednáním mu přivodilo jak somatické, tak psychické zdravotní problémy. V důsledku tohoto psychického tlaku nebyl schopen soudní poplatek ve lhůtě zaplatit a ani svému advokátu nebo soudu sdělit objektivní důvod, který mu ve splnění této povinnosti bránil tak, jak vyplývá z § 9 odst. 4 písm. c) ZSop. Zastavením odvolacího řízení vznikne zejména 1. žalovanému značná újma, neboť žalobce nikdy nebyl skutečným podílovým spoluvlastníkem 2. žalované.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSop pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.7. Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost – mimo jiné – podáním odvolání, (§ 4 odst. 1 ZSop). Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1 věta první ZSop).8. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním odvolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 ZSop). Pro nezaplacení poplatku však soud řízení nezastaví (také) tehdy, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [§ 9 odst. 4 písm. c) ZSop].9. Z uvedeného vyplývá, že podle ZSop má poplatník dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání odvolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop), popř. poté, má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (§ 9 odst. 1, 2 ZSop). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam (což ostatně z dikce § 9 odst. 1 ZSop kategoricky vyplývá). Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 296/2017 Sb., k bodu č. 3 až 5 (§ 9)] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). Účastníci jsou tudíž vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019 sp. zn. 30 Cdo 825/2019, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2020).10. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo ze dne 26. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18, jež jsou dostupná např. na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání návrhu. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. K tomuto závěru se Ústavní soud přihlásil též ve svém plenárním nálezu ze dne 30. března 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, ve kterém s ohledem na skutečnost, že ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ZSop „nepomýšlí na všechny případy nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníkovi mohla vzniknout újma“, znovu zdůraznil, že samotná existence náhradní lhůty pro zaplacení soudního poplatku již představuje pro poplatníka jisté dobrodiní, poněvadž zákon předpokládá, že soudní poplatek uhradí řádně s podáním návrhu na zahájení řízení, tedy okamžikem jeho splatnosti (§ 7 odst. 1 ZSop). Tyto důvody se plně uplatní i ve vztahu k podání odvolání.11. Důvody uváděné odvolateli proto obstát nemohou, protože soudní poplatek za podané odvolání nezaplatil žádný z nich při jeho splatnosti (§ 7 odst. 1 ZSop) a ani v dodatečné lhůtě (§ 9 odst. 1 ZSop), která uplynula dne 20. listopadu 2023 [neboť řádné usnesení k jeho zaplacení vydané soudem prvního stupně dne 30. října 2023, č. j. 38 Cm 83/2023-244, bylo doručeno v souladu s § 32 odst. 3 o. s. ř. dne 2. listopadu 2023 právnímu zástupci žalovaných (odvolatelů)]. Tvrzení významná z hlediska § 9 odst. 4 písm. c) ZSop pak nebyla uplatněna včas, tj. ve lhůtě dle § 9 odst. 1 ZSop, a jsou tudíž nerozhodná.12. Správným je výrok o nákladech řízení, protože žalobci žádné náklady řízení nevznikly.13. S ohledem na uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, tím, že žalobci žádné náklady ani v tomto řízení nevznikly (výrok II. tohoto usnesení).