14 Cmo 260/2024-42 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce zaniklé společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) , tituly před jménem, , jméno FO, odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč, která jí bude vyplacena spolu s odměnou po právní moci usnesení z účtu Městského soudu v Praze [výrok I.], a náhradu nákladů spojených s likvidací společnosti ve výši 7 180 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč [výrok II.], a rozhodl, že likvidátorka je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 2 820 Kč s uvedením platebních dispozic, a to do tří dnů od právní moci usnesení.2. Protože likvidátorka byla do své funkce jmenována usnesením ze dne 2. 11. 2007, č. j. 73 Cm 347/2007-6, postupoval soud prvního stupně při určení výše odměny a náhrady hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“). To odůvodnil odkazem na § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. 7 Cmo 286/2018.3. Výrok I. usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky tím, že s přihlédnutím k odborné kvalifikaci likvidátorky, její odpovědnosti, hospodárnosti likvidace a ke splnění zákonných povinností při likvidaci (byť) nemajetné společnosti náleží likvidátorce zvýšená odměna ve výši 5 000 Kč.4. Výrok II. a III. usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že část likvidátorkou vyúčtovaných výdajů na likvidaci společnosti nebyla účelně vynaložena či doložena. Soud prvního stupně nepovažoval za účelně vynaložený výdaj za účetní služby ve výši 3 000 Kč. Společnost je totiž neaktivní a nemajetná, zpracování daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami je proto povinností likvidátorky. Náhrada za tento výdaj je tak již zahrnuta v jí přiznané odměně (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011). Dále likvidátorce s odkazem na judikaturu nepřiznal ani náhradu hotového výdaje za poštovné, správní poplatky a „telefon“ (v celkové výši 1 083 Kč), neboť likvidátorka nedoložila konkrétní výši těchto hotových výdajů. Za účelně vynaložený dále soud prvního stupně nepovažoval cestovní výdaj (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12), ani výdaj za použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátorka sídlo, neboť v tomto případě existoval k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (přitom soud prvního stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Za účelně vynaložený (a doložený) hotový výdaj soud prvního stupně naopak shledal výdaj za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč a výdaj za archivaci ve výši 4 000 Kč, jejichž náhradu likvidátorce přiznal. Celkem tedy likvidátorce přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 7 180 Kč. Jelikož byla likvidátorce dříve přiznána záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorce nespotřebovanou část této zálohy (ve výši 2 820 Kč) vrátit.5. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že likvidátorce přizná plnou náhradu hotových výdajů ve výši 12 625,60 Kč.6. Odvolatelka nesouhlasí s tím, že by se v případě likvidací jednalo pouze o vypracování daňových přiznání. Je potřeba zpracovat také související výkazy a konzultovat svůj postup s odborníky, neboť je třeba vyřešit dlouhotrvající spory a nedořešené situace ve vztahu k řadě institucí či věřitelům a zaměstnancům společnosti. Dále odvolatelka cituje pasáže z usnesení „Vrchního soudu Cmo 74/2016“ a připomíná požadavky na vysokou odbornost a kvalifikaci likvidátorů jmenovaných do této funkce ze seznamu insolvenčních správců a míru jejich odpovědnosti. Rozsah nutných úkonů likvidátora u majetné a nemajetné právnické osoby je přitom shodný. Podle odvolatelky není nikde stanoveno, že by likvidátor nemohl využít pro zajištění své povinnost služeb třetích osob. Ohledně cestovních výdajů uvádí, že pouze likvidátorka může jako osoba znalá situace zhodnotit, zda je třeba se úkonu zúčastnit osobně či nikoli. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky soudu nepřísluší posuzovat oprávněnost použití dopravního prostředku, ale pouze výši náhrady cestovních výdajů. Odvolatelka je považuje za účelné, neboť cesta z , Anonymizováno, do jiných míst v Praze je časově náročná a v případě použití hromadné dopravy vyžaduje několik přestupů, což odvolatelce s průkazem ZTP činí potíže. Tato hlediska se přitom zohledňují i při rozhodování o náhradě výdajů znalcům, tlumočníkům či advokátům. Na závěr poznamenává, že ztráta vyúčtování výdajů za poštovné, správní poplatky a „telefon“, zaslaného soudu prvního stupně v roce 2015, by neměla jít k její tíži.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Na úvod odvolací soud poznamenává, že vzhledem k tomu, že odvolatelka byla do své funkce jmenována usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 11. 2007, č. j. 73 Cm 347/2007-6, které nabylo právní moci dne 25. 6. 2008, posuzoval odvolací soud její nárok na náhradu hotových výdajů podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „obch. zák.“), a vyhlášky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, uveřejněné pod č. 118/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).9. Dle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.10. Dle § 71 odst. 9 obch. zák. ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát.11. Dle § 1 odst. 2 vyhlášky určuje odměnu likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem soud. V případě, kdy jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud.12. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.13. Odvolací soud se tedy zabýval odvoláním předestřenou otázkou výše náhrady hotových výdajů.14. Předestřenou otázkou je mimo jiné účelnost hotových výdajů vynaložených na službu vedení účetnictví, kterou odvolatelce poskytla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “). Výdaj ve výši 3 000 Kč na poskytnutí této služby odvolatelka doložila fakturou č. 35/23 ze dne 22. 4. 2011.15. Soud prvního stupně odvolatelce nepřiznal náhradu hotových výdajů spočívajících v sestavování účetních závěrek a vedení účetnictví s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, neboť společnost je neaktivní a nemajetná. Soud prvního stupně však pomíjí, že v citovaném usnesení soud nezaložil svůj závěr pouze a jedině na nemajetnosti a neaktivitě likvidované společnosti. Tuto skutečnost soud spojil s tím, že zkušený likvidátor jmenovaný do této funkce soudem ze seznamu insolvenčních správců delegoval vedení účetnictví na třetí osobu. Ač měl tedy mít k této činnosti (která navíc pro nemajetnost a neaktivitu likvidované společnosti neměla být náročná) sám dostatečnou odbornost, svěřil její výkon třetí osobě. Proto soud v citovaném usnesení došel k závěru, že náhrada výdajů na vedení účetnictví je zahrnuta již ve zvýšené odměně likvidátora.16. Soud prvního stupně také zároveň pomíjí, že závěr vyplývající z jím citovaného usnesení byl již překonán. Skutečnost, že odvolatelka pověřila vedením účetnictví a zpracováním účetních závěrek (vztahujících se třeba i k nemajetné a neaktivní společnosti) jiný subjekt, ji sama o sobě nezbavuje nároku na náhradu hotových výdajů na tuto činnost. I odvolací soud tak přiznává likvidátorům odměnu a zároveň náhradu hotového výdaje na vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek i tehdy, delegoval-li likvidátor (třeba i jmenovaný z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců) výkon této činnosti na třetí osobu (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 14 Cmo 265/2022, nebo ze dne 2. 6. 2023