14 Cmo 265/2024-412 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o pokračování v nadepsaném řízení.2. Usnesení soud prvního stupně s odkazem na § 111 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, odůvodnil tím, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 78/2018, do jehož skončení bylo nadepsané řízení přerušeno (dále též jen „druhé řízení“ a „druhá věc“), byla žaloba nepravomocně zamítnuta rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 74 Cm 78/2018-809, z důvodu promlčení nároku. Přitom v nadepsaném řízení nárok promlčen být nemůže, neboť bylo zahájeno (již) dne 3. 6. 2014. V druhém řízení tak nakonec nemusí být vyřešeny žádné otázky významné pro nadepsané řízení. Důvod přerušení řízení odpadl, proto je na místě v řízení pokračovat.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhujíc jeho změnu tak, že se v řízení nepokračuje.4. Odvolatelka argumentuje tím, že druhé řízení nebylo skončeno pravomocně. Promlčení tam uplatněného nároku je mezi účastníky sporné, navíc jde toliko o jednou z otázek významných pro posouzení důvodnosti žaloby. Další otázky, které mají podstatný význam pro posouzení oprávněnosti tam uplatněného nároku postaveného na stejném skutkovém a právním základu, mají význam i pro nadepsané řízení a není hospodárné vést k nim současně dvě řízení. Žalobce navrhuje pokračování v nadepsaném řízení až v okamžiku, kdy pro něj druhé řízení vyznívá nepříznivě. Přitom je to zejména žalobce, který působí žalované zbytečné náklady, když stejný nárok uplatňuje ve dvou řízeních samostatně. V druhém řízení byla žaloba zamítnuta též vůči tehdejším společníkům , právnická osoba, z důvodu, že by ke vzniku škody na straně , Jméno žalobce B, při běžném chodu věcí nedošlo, když žádné smluvní ujednání nevylučovalo rozdělení zisku z minulých let před účinností převodní smlouvy k podílu v , právnická osoba, uzavřené mezi žalovanou , Jméno žalované, a , Jméno žalobce B, . Příčinná souvislost mezi vznikem škody a prodlením žalované není dána. Tyto (nepravomocně) vyslovené závěry mají podstatný význam pro nadepsané řízení a z pohledu procesní ekonomie není na místě v tomto řízení pokračovat, když důvod jeho přerušení trvá. Pokud by tyto závěry v druhém řízení obstály a soud by s nimi v nadepsané věci nesouhlasil, musel by své rozdílné posouzení pečlivě zdůvodnit ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného usnesení. Zdůrazňuje, že v druhém řízení byla žaloba vůči žalované zamítnuta pouze na základě závěru o promlčení nároku, tedy z důvodu, který v nadepsaném řízení zjevně relevantní nebude, neboť zatím co v druhé věci byla žaloba podána 6. 3. 2017, nadepsané řízení bylo zahájeno již 3. 6. 2014. K řešení jiných otázek si soud v druhém řízení neopatřil z důvodu nadbytečnosti potřebný skutkový podklad. I pokud by závěr soudu o promlčení nároku vůči žalované nakonec neobstál, byly by další relevantní otázky řešeny až se značným časovým odstupem. V nadepsaném řízení by pak hrozilo porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Důvody, pro které byla v druhém řízení zamítnuta žaloba vůči ostatním žalovaným, nelze aplikovat při posouzení nároku uplatněného v nadepsané věci vůči žalované. Vůči ní jde totiž o nárok na náhradu škody vzniklé porušením smluvní, nikoliv zákonné, povinnosti.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 111 odst. 2 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.8. Nadepsané řízení bylo přerušeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 2. 2023, č. j. 73 Cm 93/2021-377, a to podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., podle něhož pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.9. Jak se podává z konstantního judikaturního výkladu shrnutého výstižně Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 26. června 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, „ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na uvážení soudu, zda řízení přeruší.“ […] „Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát.“ […] „Při úvaze o tom, zda řízení přeruší podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., by soud měl proto posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Přitom by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně prodlouží původní řízení.“10. V poměrech projednávané věci odvolací soud předně zdůrazňuje žalobcem zmíněnou skutečnost, že zatím co druhé řízení bylo zahájeno 6. 3. 2017, nadepsané řízení bylo zahájeno již před více než 10 lety dne 3. 6. 2014. Už jen proto je překvapivé, že soud prvního stupně k tomuto fakultativnímu přerušení nadepsaného řízení po 9 letech jeho běhu přistoupil. Ale usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci a přezkum jeho správnosti není předmětem tohoto odvolacího řízení. Nicméně, zrevidoval-li nyní soud prvního stupně - s ohledem na vývoj druhého řízení - svůj závěr o existenci důvodu pro přerušení řízení „do skončení“ druhého řízení, jde podle mínění odvolacího soudu o krok správným směrem.11. Je tomu tak především s ohledem na legitimní požadavek žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, jež má oporu v ústavněprávní rovině v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Tomu pak odpovídá dikce § 6 věty první o. s. ř., podle níž v řízení soud postupuje předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny.12. Soud ve vztahu k nároku žalobce na náhradu škody vůči žalované , Jméno žalované, - jak sám uvádí v závěru bodu 21. odůvodnění rozsudku v druhém řízení - činil jen skutková zjištění týkající se vznesené námitky promlčení. Pokud by závěr o promlčení nároku v odvolacím řízení v druhé věci neobstál, pak by lpění na požadavku na přerušení nadepsaného řízení do pravomocného skončení druhého řízení v praxi znamenalo, že k dosavadním více než 10 rokům trvání nadepsaného řízení přibude doba trvání nalézacího řízení v druhé věci a k tomu doba trvání předpokládaného odvolacího řízení, což může podle zkušeností odvolacího soudu z obdobných věcí představovat prodloužení řízení o několik dalších let. Takový požadavek je z pohledu zmíněného apelu na rychlost řízení neobhajitelný. Přitom soudu prvního stupně nic nebrání v tom, aby si otázky významné pro rozhodnutí v nadepsané věci - včetně těch, jimiž argumentuje odvolatelka - vyřešil sám.13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).