14 Cmo 270/2024-128 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení o žádosti navrhovatele o osvobození od soudního poplatku za žalobu na obnovu řízení ze dne 4. 7. 2024 [výrok I.], zastavení řízení o žalobě na obnovu řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2022, č. j. 85 Cm 2371/2021-37, [výrok II.] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok III.].2. Soud prvního stupně usnesení odůvodnil tím, že usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 85 Cm 2371/2021-37, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2022, odmítl návrh na nařízení předběžného opatření. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel žalobu na obnovu řízení datovanou 3. 12. 2023. Usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-80, jej soud vedle doplnění náležitostí žaloby vyzval k zaplacení odpovídajícího soudního poplatku. Podáním ze dne 13. 2. 2024 navrhovatel požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 25. 3. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-92, ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 14 Cmo 112/2024-108, bylo rozhodnuto, že se navrhovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznává z důvodu zjevné bezúspěšnosti uplatňování jeho práva (zde se jedná ze strany soudu prvního stupně o chybu v odkazu na dané usnesení, neboť rozhodnutí, jímž soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků, je usnesení ze dne 5. 3. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-87, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze pak ze dne 30. 5. 2024, č. j. 14 Cmo 111/2024-105, pozn. odvolacího soudu). Usnesením ze dne 18. 6. 2024 tedy soudprvního stupně znovu navrhovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku z žaloby, v reakci na to navrhovatel opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků. Své podání doplnil o další důvody pro osvobození od soudních poplatků, aniž by jakkoli reflektoval závěry soudů obou stupňů o zcela zjevné bezúspěšnosti uplatňování práva. Soud prvního stupně odkázal na § 103, § 104 odst. 1 a § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že o návrhu na osvobození od soudních poplatků bylo již zmiňovanými usneseními soudy obou stupňů pravomocně rozhodnuto, tudíž o něm nelze rozhodovat znovu, a proto soud výrokem I. řízení o tomto návrhu zastavil. Navrhovateli vznikla podáním žaloby na obnovu řízení poplatková povinnost ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“). Výzva (v řadě již druhá) k úhradě soudního poplatku byla navrhovateli doručena dne 26. 6. 2024, patnáctidenní lhůta k jeho zaplacení marně uplynula dnem 11. 7. 2024. Protože navrhovatel soudní poplatek za žalobu na obnovu řízení neuhradil, soud řízení o ní dle § 9 odst. 1 ZSop výrokem II. zastavil. Výrok III. soud prvního stupně opřel o § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že navrhovatel zavinil zastavení řízení, je povinen hradit ostatním účastníkům řízení jejich náklady, žádné jim však nevznikly.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje jeho změnu, stejně jako zrušení „rozhodnutí ze dne 9. 2. 2023“.4. Odvolatel spatřuje v rozhodování soudu prvního stupně nezákonný postup, poukazuje na s tím související trestnou činnost ve věci rozhodujícího vyššího soudního úředníka, soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, stejně jako likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele B, ., která dle tvrzení odvolatele byla zlikvidována bez právního důvodu. K tomu svou argumentaci blíže rozvíjí, poukazuje na skutečnost, že ve věci rozhodující vyšší soudní úředník „maří rozhodování i této kauzy“.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 159a odst. 4. o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.7. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Stěžejní pro nadepsané řízení je soudem prvního stupně pravomocné usnesení ze dne 5. 3. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-87, jímž soud zamítl návrh navrhovatele na osvobození od soudních poplatků. Žádost navrhovatele o osvobození od soudních poplatků byla soudem prvního stupně zamítnuta z důvodu, že se v případě navrhovatelem podané žaloby na obnovu řízení jedná o nepřípustnou žalobu směřující proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, tedy proti nemeritornímu usnesení, proti němuž žalobu na obnovu řízení podat nelze (§ 228 o. s. ř.). Jedná se tedy o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, tudíž dle § 138 odst. 1 o. s. ř. důvod pro přiznání na osvobození od soudních poplatků není dán, a to bez ohledu na to, jakými majetkovými poměry se navrhovatel hájí. Závěr soudu prvního stupně stejně jako k němu přiléhavé odůvodnění potvrdil Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 14 Cmo 111/2024-105. Pravomocné usnesení odkazovaného usnesení Vrchního soudu v Praze je v rozsahu výroku a popsaného důvodu, který opodstatňujezávěr o bezúspěšném uplatňování práva navrhovatelem, závazné pro navrhovatele i pro soud (§ 159a odst. 1, 4 o. s. ř.). Soud prvního stupně tedy nepochybil, když navrhovatele zcela v souladu se shora citovaným § 9 odst. 1 větou první ZSop opětovně vyzval usnesením ze dne 18. 6. 2024 k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu na obnovu řízení. Následná žádost navrhovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 2. 7. 2024 obsahuje shodná tvrzení uváděná pravidelně dříve ve všech jeho žádostech o osvobození od soudních poplatků, nová tvrzení se týkají jeho majetkových poměrů a insolvenčního řízení. V žádosti tedy neuvádí žádné nové skutečnosti, které by judikovaný závěr, spočívající ve zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, jakkoliv zpochybňovaly. Soud prvního stupně tedy zcela správně odkázal na § 159a odst. 4. o. s. ř. a vyslovil závěr, že o žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků bylo již pravomocně rozhodnuto (usnesením ze dne 5. 3. 2024, č. j. 85 Cm 2371/2021-87), tudíž o ní nelze rozhodovat znovu. Argumentace soudu prvního stupně v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení je zcela přiléhavá, odvolací soud v ní žádné pochybení nespatřuje a v plném rozsahu na ni odkazuje.9. Naopak je zcela zjevné, jak ostatně správně konstatuje soud prvního stupně, že navrhovatel opakovaně zcela pomíjí stěžejní argumentaci soudů obou stupňů o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, jež spočívá v podání žaloby na obnovu řízení proti usnesení o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření. Odvolací soud i na tomto místě upozorňuje, že navrhovatel se svou pravidelně se opakující žádostí o osvobození od soudních poplatků v řízení o shora popsané žalobě na obnovu řízení dopouští zneužití procesního práva, a tím opakovaně vyvolává procesní obtíže na straně soudů obou stupňů. Takové jeho jednání nepožívá právní ochrany (§ 2, § 6 o. s. ř.). Navrhovatelem opakovaně podanou žádost o osvobození od soudních poplatků je na místě posoudit jako nepřípustnou a nepřihlížet k ní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3595/2020). Pokud soud prvního stupně řízení o žádosti navrhovatele přesto zastavil, nepochybil, neboť toto rozhodnutí přináší pro navrhovatele rovnocenný důsledek, jako kdyby k jeho podání nebylo pro nepřípustnost přihlíženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, mutatis mutandis).10. Usnesení soudu prvního stupně obstojí i co do výroku II. o zastavení řízení o žalobě na obnovu řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2022, č. j. 85 Cm 2371/2021-37. Podáním žaloby na obnovu řízení vznikla navrhovateli poplatková povinnost (§ 4 odst. 1 písm. a/ ZSop). Protože ji navrhovatel spolu s podáním žaloby nesplnil, vyzval jej soud dle § 9 odst. 1 věty prvé ZSop k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Výzva (v řadě druhá) k úhradě soudního poplatku ze dne 18. 6. 2024 byla navrhovateli doručena dne 26. 6. 2024, 15 denní lhůta k jeho zaplacení marně uplynula dnem 11. 7. 2024. Protože navrhovatel soudní poplatek za žalobu na obnovu řízení nezaplatil (naopak opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků), soud prvního stupně zcela správně rozhodl v souladu s § 9 odst. 1 větou druhou ZSop o zastavení řízení.11. Obstojí též výrok III. napadeného usnesení. Soud prvního stupně správně vyšel z § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a ze skutečnosti, že podle obsahu spisu ostatním účastníkům v řízení žádné náklady nevznikly.12. S