14 Cmo 274/2024-130 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že „návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření doručený soudu dne 22. 7. 2024 se odmítá“ (výrok I.) a tak, že „navrhovateli se po právní moci tohoto usnesení vrací složená jistota za návrh na předběžné opatření ve výši 50 000 Kč.“ (výrok II.).2. Soud prvního stupně dovodil, že návrh na vydání předběžného opatření je neurčitý a nelze tak posoudit, zda jde o shodný návrh jako ze dne 11. července 2024, či zda se navrhovatelky domáhají něčeho jiného. Navrhovatelky se buď domáhají vydání předběžného opatření ve znění, o kterém již bylo soudem rozhodnuto, nebo, za použití formulace „pro případ, že nebude možno nařídit shora uvedené předběžné opatření,“ navrhují opět nařízení předběžného opatření shodného znění, doplněné dovětkem „a to zejména“ a vymezením příkladu právních jednání, které mají být Mgr. , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, zakázány. Proto o něm nelze věcně rozhodnout a návrh byl odmítnut. O vrácení jistoty složené navrhovatelem rozhodl podle § 75b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Proti usnesení soudu prvního stupně podaly navrhovatelky (blanketové) odvolání. Navrhují, aby bylo usnesení změněno tak, že předběžné opatření bude nařízeno, a výrok II. tohoto usnesení bude zrušen.4. Společnost , Jméno advokátky B, . (dále též jen „společnost“) odvolání nepovažuje za důvodné.5. Uvádí, že navrhovatelky neprokazují a ani neosvědčují, že by jednatelé společnosti činili jakékoliv kroky k její újmě či neprospěchu. Dále zde není osoby, která by v okamžiku pozastavení funkce jednatelů byla oprávněna za společnost jednat. Smyslem návrhů je zjevně pouze poškození společnosti, resp. její paralyzace a následná likvidace.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je (objektivně) důvodné. Řízení v dané věci je řízením v otázce týkající se statusové věci právnické osoby dle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.8. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.9. Navrhovatelky uvedly, že podané (blanketové) odvolání bude ve lhůtě 14 dnů ode dne jeho podání doplněno, dosud se tak ale nestalo, což má to za následek, že odvolání neobsahuje odvolací důvod (§ 205 odst. 1 o. s. ř.). Přesto nebylo v poměrech posuzované věci (objektivně) nezbytné postupovat podle § 209 o. s. ř. a pokusit se tuto vadu (soudem prvního stupně) odstranit, protože je bez dalšího zřejmé, že předběžné opatření nařídit nelze.10. Posuzovaný návrh na nařízení předběžného opatření je v jeho první (primární) části, kterou se navrhovatelky domáhají, aby byla , jméno FO, a , jméno FO, rozhodl usnesením ze dne 15. července 2024, č. j. 66 Cm 60/2024-24, proti němuž podaly navrhovatelky dne 30. července 2024 odvolání, o němž nebylo k dnešnímu dni odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto.11. Pokud jde o druhou část návrhu formulovanou tak, že pro případ, že nebude možno nařídit předběžné opatření v primární části, navrhovatelky navrhují, aby soud nařídil předběžné opaření, kterým bude , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, uložena povinnost zdržet se veškerých jednání jako jednatelé v zastoupení společnosti veškerých právních jednání, „a to zejména zdržet se: nakládání s finančními prostředky na bankovních účtech společnosti, ukončování a zakládání nových pracovněprávních vztahů se zaměstnanci společnosti, ukončování smluvních vztahů s dodavateli společnosti, procesních úkonů jménem Společnosti v soudních řízeních, zejména zpětvzetí návrhů, vzdání se práv, uzavření smíru anebo naopak uznání nároku třetích osob apod., udělování zmocnění a plných mocí třetím osobám a udělování pokynů zmocněncům, odvolávání plných mocí a zmocnění s výjimkou plných mocí, které byly uděleny , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, , uzavírání smluv o zápůjčce, úvěrových smluv, nakládání s majetkem společnosti, a to zejména právních jednání spočívajících v převodech majetku společnosti, zřizování zástavních práv k movitým a nemovitým věcem ve vlastnictví společnosti, právních jednáních spočívajících v nakládání s obchodním závodem společnosti a založení dceřiných společností, a veškerých jednání, kterými by vykonávali práva spojená s podílem ve společnosti ve , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , které jsou ve vlastnictví společnosti,” pak jde obsahově jen o konkretizaci (rozvedení) veškerých jednání, jež mají být , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, zakázány ve smyslu první části návrhu.12. Vyjádřeno jinými slovy, pokud druhá část návrhu konkretizuje co do rozsahu povinnosti, jež mají být uloženy , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, dle jeho první části, jde o týž skutek. Pokud však bylo o témže skutku zahájeno řízení podáním návrhu, jež došel soudu prvního stupně již dne 11. července 2024, pak je dána překážka věci zahájené (§ 83 odst. 1 o. s. ř.).13. Překážka věci zahájené (tzv. překážka litispendence) brání tomu, aby o téže věci probíhalo více než jedno řízení; jde o překážku neodstranitelnou. Řízení, které bylo zahájeno později, má soud povinnost zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.); k existenci překážky věci zahájené přihlíží soud z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1080/2005, které je k dispozici, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách www.nsoud.cz). Tzv. překážku litispendence je nutno zkoumat k okamžiku vydání usnesení o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 30 Cdo 4951/2009). Rozhodná je tedy existence dříve zahájeného totožného řízení, které trvá v okamžiku, kdy soud rozhoduje o zastavení řízení. Jestliže by například běžela časově vedle sebe dvě totožná řízení, ale dříve zahájené by bylo skončeno dříve, než by později zahájené bylo zastaveno, pak již překážka litispendence odpadla a k zastavení pozdějšího řízení není důvod (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2009, sp. zn. 26 Cdo 2743/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 29 Odo 788/2002).14. O tutéž (stejnou) věc jde tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený návrhem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 549, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 1974/2008).15. Soud prvního stupně tudíž měl řízení o posuzovaném návrhu zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), protože předběžné opatření nařídit nelze (§ 102 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud z tohoto důvodu usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a řízení zastavil.16. Správný není ani výrok II. usnesení soudu prvního stupně o vrácení složené jistoty navrhovateli, neboť je neurčitý, protože není zřejmé, zda se jistota vrací navrhovatelce a) nebo navrhovatelce b). Navrhovatelky doložily, že jistota byla složena navrhovatelkou a) /jak je zřejmé z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vytvořené 17. července 2024/, a proto je namístě jistotu vrátit této navrhovatelce. Odvolací soud z tohoto důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v dotčené části výrok II. usnesení soudu prvního stupně změnil, jinak jej jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).