14 Cmo 360/2018-213 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku 10 844 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 22. 5. 2016 do zaplacení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit státu ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek 542 200 Kč (výrok II.) a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 269 430 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně konstatoval, že „mezi účastníky bylo nesporným, že žaloba je co do základu po právu“. Při určení výše vypořádacího podílu vyšel ze znaleckého posudku , jméno FO, , jenž ji stanovil částkou 10 844 000 Kč. Po právní stránce věc posoudil dle § 206 odst. 4, § 214 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/.3. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), procesně úspěšné žalobkyni přiznal 269 430 Kč za 5 ½ úkonů právní služby po 48 660 Kč a 6 režijních paušálů po 300 Kč. Výrok II. nebyl odůvodněn.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, navrhujíc jeho změnu, či zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolatelka namítá nesprávnou výši vypořádacího podílu, s tím, že správná výše činí (dle znaleckého posudku , právnická osoba, ) částku 7 996 200 Kč. Znalecký posudek, na němž soud prvního stupně vystavěl své rozhodnutí, nebyl zpracován nezávislým znalcem.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.7. Usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. KSHK 41 INS 13095/2017-A-75, prohlásil Krajský soud v Hradci Králové (jako insolvenční soud) na majetek žalované konkurs.8. Odvolací řízení bylo proto přerušeno.9. Poté co Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. KSHK 41 INS 13095/2017-B-60, jež nabylo právní moci dne 27. 1. 2024, zrušil konkurs na majetek žalované po splnění rozvrhového usnesení, vzala žalobkyně (podáním z 9. 4. 2024) žalobu částečně co do jistiny ve výši 10 844 000 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 22. 5. 2016 do 27. 2. 2019 (tj. do dne zjištění úpadku žalované) zpět s tím, že v tomto rozsahu byla uspokojena v insolvenčním řízení. Nadále se po žalované domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 10 844 000 Kč od 28. 2. 2019 (tj. den po dni zjištění úpadku žalované) do 19. 4. 2021 (zaplacení jistiny), tj. částky 1 867 856,72 Kč a nákladů řízení.10. Z uvedených důvodů odvolací soud co do částky 10 844 000 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 22. 5. 2016 do 27. 2. 2019 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (§ 222a odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).11. Předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 10 844 000 Kč od 28. 2. 2019 (den po zjištění úpadku žalované) do 19. 4. 2021 (den kdy ji byla jistina uhrazena), tj. konkrétně částky 1 867 856,72 Kč.12. Byla-li žalobkyní původně požadovaná jistina ve výši 10 844 000 Kč spolu s jí požadovaným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2016 do dne zjištění úpadku žalované (tj. do 27. 2. 2019) v průběhu insolvenčního řízení vedeném na žalovanou uhrazena, a nebylo-li v průběhu odvolacího řízení ze strany žalované (žádným způsobem) ničeho proti požadavku žalobkyně na zaplacení zbylého (v insolvenčním řízení neuhrazeného) příslušenství (a to ani co do požadované výše) namítáno, přičemž úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky (§ 513 o. z.), je pak zřejmé, že žalobkyně má (při prodlení žalované s placením vypořádacího podílu) nárok na zaplacení jí požadovaného úroku z prodlení ve výši, která podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila ke dni vzniku prodlení 8,05 % ročně. Tedy jinak řečeno jí požadovaná výše 8,05 % ročně není vyšší než výše, kterou může dle § 1970 o. z. požadovat. Lze dodat, že úrok z prodlení má působit na dlužníka, aby dluh uhradil včas, a zároveň má věřiteli nahradit újmu, která mu vznikla opožděným plněním, aniž by ji musel vyčíslovat a prokazovat.13. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném (zbylém) rozsahu potvrdil [ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, když odvolací soud s ohledem na úhradu jistiny žalobkyní požadovaný úrok z prodlení zkapitalizoval a přiznal částku 1 867 856,72 Kč], shodně (správný) výrok II. [jež odpovídá § 2 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a výrok III. (§ 219 o. s. ř.).14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. V odvolacím řízení žalobkyně vykonala 3 úkony právní služby [1x vyjádření k odvolání a 1 x částečné zpětvzetí podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT”/ a 1x účast na jednání před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) AT]. Tarifní hodnota v době započetí každého z těchto úkonů právní služby podle § 8 odst. 1 AT činí 10 844 000 Kč, což odpovídá sazbě 48 660 Kč za každý z těchto úkonů (§ 7 bod 7 AT). Žalobkyni tak za tyto úkony náleží částka 3 x 48 660 Kč a připočtená paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas jejího právního zástupce ve výši 5 započatých půlhodin x 100 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu z místa sídla jeho kanceláře a cestu zpět, dle § 14 odst. 3 AT, a cestovné podle § 13 odst. 5 AT za tyto cesty v délce 230 km (zjištěné z www.mapy.cz). Výše náhrady cestovních výdajů se řídí § 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Sestává ze základní náhrady (5,60 Kč za 1 km) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě vozidla , Anonymizováno, určené ze součtu hodnot 8.7/5.5/6.7 l/100 km, jež byla zjištěna z fotokopie technického průkazu vozidla použitého k této cestě), počítané ve vztahu k ceně paliva benzin automobilový (BA) 95 oktanů ve výši 38,20 Kč za 1 l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (vydané na podkladě zákonného zmocnění dle § 158 odst. 3 zákoníku práce, ve spojení s § 189 zákoníku práce), neboť právní zástupce žalobce neprokázal jinou cenu pohonné hmoty dokladem o nákupu. Cestovné tak odpovídá požadované částce 1 900 Kč. Součet takto určených částek byl navýšen o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem této daně.Na náhradě nákladů odvolacího řízení proto žalobkyni náleží dohromady 180 523,80 Kč /výrok III. rozsudku odvolacího soudu/.