14 Cmo 58/2024-28 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení své účasti ve společnosti , Jméno žalované A, . (dále též jen „společnost“), odmítl (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že podaná žaloba obsahovala vady v označení účastníků, ve skutkových tvrzeních a v označení důkazů, a proto byla žalobkyně usnesením ze dne 6. listopadu 2023, č. j. 80 Cm 125/2022-14, vyzvána k nápravě. Jelikož žalobkyně žalobu nedoplnila a chyby neopravila, postupoval soud podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a žalobu odmítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 o. s. ř., jelikož „žalovaným v řízení“ žádné náklady nevznikly.3. Proti usnesení podala žalobkyně odvolání. Navrhuje, aby soud nově žalobu přezkoumal.4. Namítá, že žalobu doplnila o jméno, příjmení a bydliště účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností i označení důkazů, jichž se dovolává, a tak, aby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobu proti společnosti a , jméno FO, doplňuje o důkazní materiály.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Pro posouzení toho, zda je žaloba projednatelná, je rozhodný stav ke dni vydání usnesení ve věci odvolacím soudem (§ 43 odst. 1, § 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 168 odst. 1, 2 o. s. ř.).7. Žalobkyně již v návaznosti na doručení usnesení ze dne 6. listopadu 2023, č. j. 80 Cm 125/2022-14, uvedla (v podání, jež došlo soudu prvního stupně dne 5. prosince 2023), že žalobu doplňuje o uvedení osoby, proti níž je vedena, a to o druhého společníka společnosti , jméno FO, . V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně pak konstatovala, že odvolání a doplnění žaloby se týká , jméno FO, a společnosti. Je tak zřejmé, proti komu žaloba směřuje – proti společnosti a , jméno FO, . Žalovaní jsou označeni tak, jak požaduje § 79 odst. 1 o. s. ř. (a jak je uvedeno v záhlaví tohoto usnesení shora).8. V podání došlém soudu prvního stupně dne 5. prosince 2023 žalobkyně uvedla, že cílem žaloby je konečné rozhodnutí soudu „o zrušení mé funkce ve společnosti, čili odstranění mého jména ze společnosti, a to jak z funkce společníka, tak jednatele“ s tím, že žádá soud, „aby odsouhlasil zrušení veškerých mých funkcí,“ a netuší, „jakým jiným zákonným způsobem je možné vystoupit ze společnosti.“ V doplnění odvolání (došlém soudu prvního stupně dne 11. února 2024) pak uvedla, že odvolání podává „proti odmítnutí žaloby zrušení účasti navrhovatelky ve společnosti.“9. Jelikož žalobkyně nemá povinnost učinit návrh na výrok rozsudku (§ 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř. neukládá formulovat návrh výroku rozhodnutí soudu, ale jen to, aby z žaloby bylo patrno, čeho se domáhá; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2023, sp. zn. 29 Cdo 1497/2023, dostupný např. na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), je zřejmé (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že se domáhá zrušení své účasti ve společnosti soudem.10. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaných i toho, aby soud rozhodl o zrušení její funkce jednatele ve společnosti, čemuž odpovídá požadavek na její odvolání z této funkce (institut zrušení funkce jednatele soudem není v žádném směru hmotněprávně upraven). Z hlediska určitosti žaloby přitom není podstatné, zda vůči žalovaným směřuje žaloba důvodně (má-li oporu v hmotném právu) či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 344/96). Žalobkyně tedy splnila i povinnost uvést, čeho se žalobou domáhá.11. Žalobkyně též vylíčila rozhodující skutečnosti, proč se vydání těchto rozhodnutí domáhá. Zejména uvedla, že se s 2. žalovaným nemůže domluvit na tom, aby se na společnosti neúčastnila, že společnost vykonávala naposledy činnost v roce 2020, že společnost nemá sídlo a bez souhlasu 2. žalovaného nebylo možné zajistit sídlo náhradní, že žije již druhým rokem v Thajsku atd. Tyto skutečnosti požadavkům § 42 odst. 4 ve spojení s § 79 odst. 1 o. s. ř. vyhovují (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sp. zn. 29 Cdo 3039/2021). Neoznačení důkazů pak bez dalšího pro odmítnutí žaloby nepostačuje, neboť tento nedostatek lze napravit např. postupem např. podle § 118a odst. 3 o. s. ř.12. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba neodmítá.13. V dalším období řízení tak bude soud prvního stupně vycházet z toho, že žalobkyně podala žalobu, která obsahuje dva samostatné návrhy. Žalobkyně tedy splnila i povinnost uvést, čeho se domáhá.