2 Cmo 158/2023-97 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva účastníka z 7. 5. 2021 o vyloučení navrhovatelky z družstva (výrok I.) a uložil jí povinnost zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 3 400 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).2. Z odůvodnění se podává, že předmětem řízení byly původně (po rozhodnutí o změně žaloby, o které bylo rozhodnuto usnesením vyhlášeným při jednání soudu prvního stupně dne 27. 3. 2023) dva návrhy – vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva účastníka z 7. 5. 2021 o vyloučení navrhovatelky z družstva a návrh navrhovatelky na určení členství v družstvu, kdy usnesením z 27. 3. 2023 při jednání soudu prvního stupně došlo k vyloučení návrhu projednávaného pod výše uvedenou spisovou značkou k samostatnému řízení.3. Navrhovatelka svůj návrh odůvodnila tak, že je členkou účastníka s právem nájmu k družstevnímu bytu č. 359/1 na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností z 4. 6. 2010 uzavřené s , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne 15. 9. 2021 při jednání soudu prvního stupně ve věci č. j. 38 Cm 56/2021 v jiné věci vedené mezi účastníky se dozvěděla o tom, že měla být rozhodnutím představenstva družstva z 7. 5. 2021 vyloučena z družstva, přičemž důvody pro její vyloučení nebyly dány. Dne 13. 10. 2021 proto podala proti takovému rozhodnutí odůvodněné námitky, které však členská schůze neprojednala. Představenstvo družstva dle jejího názoru o vyloučení vůbec nerozhodlo a rozhodnutí bylo vyhotoveno účelově. Pokud pak o jejím vyloučení rozhodlo, nebylo jí rozhodnutí řádně doručeno, neboť bylo záměrně doručeno na adresu , adresa, , ačkoliv se zde navrhovatelka dlouhodobě nezdržovala, ale zdržovala se na adrese v Polské republice, která byla účastníku známa. Účastník jí záměrně doručoval tak, aby rozhodnutí nemohla obdržet.4. Účastník potvrdil, že navrhovatelka byla z družstva vyloučena rozhodnutím představenstva z 7. 5. 2021 a toto rozhodnutí jí bylo 11. 5. 2021 zasláno do jejích vlastních rukou na adresu uvedenou v seznamu členů prostřednictvím , právnická osoba, a.s. Zásilka jí byla 13. 5. 2021 uložena na poště, přičemž podle čl. 17 odst. 4 stanov účastníka se rozhodnutí považuje za doručené dnem 23. 5. 2021. Zákonná třicetidenní lhůta stanovená k podání odvolání proti takovému rozhodnutí k členské schůzi (stanovená v § 618 odst. 1 z. o. k.) navrhovatelce uplynula 22. 6. 2021. Potvrdil, že navrhovatelka byla přítomna na jednání členské schůze jako zástupkyně Václavíkových. Potvrdil i to, že podala námitky proti rozhodnutí o vyloučení k členské schůzi dne 13. 10. 2021, datované dnem 11. 10. 2021 a tyto členská schůze pro jejich opožděnost neprojednala.5. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že s ohledem na konstantní judikaturu soudů je dán důvod pro zamítnutí žaloby. Poukázal na dvouinstančnost procesu vyloučení člena družstva, jak upravena v čl. 17 stanov účastníka, které je třeba s ohledem na změnu právní úpravy vnímat optikou § 618 z. o. k. ve vztahu k čl. 17 odst. 5 stanov, tj. v otázce délky lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí představenstva o vyloučení, která činí 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání námitek navrhovatelce marně uplynula, zbavila se, podle § 620 odst. 1 písm. a/ z. o. k. ve spojení s čl. 17 odst. 6 stanov, možnosti podat návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení z družstva za neplatné. Zdůraznil, že soud může rozhodovat o neplatnosti vyloučení z družstva pouze postupem podle § 618 odst. 1 a 620 odst. 1 z. o. k. Z judikatury pak vyplývá, že členství v družstvu končí, jsou-li proti rozhodnutí představenstva o vyloučení podány včasné námitky, teprve rozhodnutím členské schůze o zamítnutí takových námitek, popřípadě marným uplynutím lhůty pro podání námitek.6. Vyšel přitom ze zjištění, že představenstvo účastníka rozhodlo o vyloučení navrhovatelky z družstva dne 7. 5. 2021, přičemž tomuto rozhodnutí předcházela písemná výstraha. Písemné vyhotovení rozhodnutí jí bylo doručeno na adresu zapsanou v seznamu členů, přičemž obsahovalo správné poučení o právu podat námitky proti rozhodnutí o vyloučení ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí. Rozhodnutí bylo doručováno prostřednictvím , právnická osoba, doporučeným dopisem do jejích vlastních rukou, za den doručení se má den 23. 5. 2021. Navrhovatelka námitky podala po marném uplynutí prekluzivní lhůty dne 13. 10. 2021, kterými se již členská schůze pro jejich opožděnost nezabývala.7. O nákladech řízení rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., jejichž výše byla specifikována v bodě 83 napadeného usnesení.8. Proti napadenému usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Napadenému rozhodnutí vytkla, že bylo vydáno v situaci, kdy soud prvního stupně postupoval procesně chybně, neboť při jednání soudu dne 19. 7. 2023 vznesla námitku podjatosti rozhodujícího soudce, který, aniž věc předložil nadřízenému soudu k rozhodnutí o ní, ve věci samé rozhodl. Popsaný postup nezdůvodnil, a to není obsaženo ani v napadeném usnesení. Nesprávný postup soudu spočívá i v tom, že tento na začátku jednání seznámil účastníky se svým právním názorem podpořeným mimo jiné závěry Nejvyššího soudu a navrhovatelku vyzval, aby sdělila, zda na návrhu trvá. Přestože uvedl, že věc nemůže projednávat, neboť není dána pravomoc soudu, vedl ve věci dokazování a následně rozhodl. Postup soud je tak zmatečný, neboť nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelnou podmínkou řízení. Při jednání odvolacího soudu doplnila, že dalšího procesního pochybení se rozhodující soud dopustil tím, že jí neposkytl poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení.9. Účastník navrhl potvrzení napadeného usnesení pro jeho věcnou správnost. K vznesené námitce podjatosti uvedl, že postup soudu spočívající v nepředložení věci nadřízenému soudu k rozhodnutí o ní považuje za souladný se zákonem, když tato byla uplatněna při jednání soudu, při němž bylo ve věci samé rozhodnuto. Námitka podjatosti vycházející ze skutečnosti, že soudce v předchozím řízení, z něhož byla věc týkající se neplatnosti vyloučena k samostatnému řízení, vyslovil svůj názor na další postup ve věci samé, nemůže být důvodem pro její akceptaci. Soudce se svým postupem snažil předejít vedení sporu a s tím souvisejícím vznikem nákladů řízení. Pokud je součástí spisu vyjádření soudce k námitce podjatosti, pak skutečnost, že jeho vyjádření není součástí vydaného rozhodnutí není jeho vadou. Postup soudu, kdy účastníky seznámil se svým právní názorem je z pohledu účastníka správný. Z podaného odvolání má zato, že navrhovatelka sama má za to, že návrh měl být odmítnut. Upozornil, že navrhovatelka podala námitky po konání členské schůze.10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. při nařízeném jednání (§ 19 z. ř. s.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání navrhovatelů.11. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.12. Z odůvodnění napadeného usnesení se nepodává nic konkrétního ve vztahu k pravomoci soudu ve věci rozhodnout, nicméně již tím, že soud věc projednal, dal takovým postupem účastníkům řízení na srozuměnou, že pravomoc soudu je dána. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je určení neplatnosti rozhodnutí předsednictva účastníka, jehož se domáhá navrhovatelka, která tvrdí, že je jeho členem, pak pravomoc soudu je dána podle § 7 odst. 1 o. s. ř., neboť předmětem řízení je totiž potažmo vztah mezi obchodní korporací a jejím členem, který upravuje § 575 a násl. z. o. k.13. Navrhovatelka se mýlí v tom, že případný nedostatek pravomoci soudu měl vyústit v odmítnutí žaloby. Nedostatek pravomoci soudu jako neodstranitelné podmínky řízení by totiž mohl mít za následek jen zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř.14. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávané věc, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 téhož paragrafu důvodem k vyloučení soud nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 15b odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle odst. 2 téhož paragrafu ustanovení odst. 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. Poměrem k věci ve smyslu § 14 odst