2 Cmo 162/2023-784 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 2 187 174 Kč z titulu vyplacení vypořádacího podílu ve výši 2 046 098 Kč s příslušenstvím a zaplacení částky 141 076 Kč představující nárok na vrácení vkladu do fondu oprav.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nárok na vyplacení vypořádacího podílu je zcela nedůvodný.3. V mezidobí bylo o tomto nároku rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9.9.2020, č. j. 38 Cm 77/2016-591, který nárok žalobce v rozsahu částky 596 997,78 Kč pravomocně zamítl s tím, že v rozsahu 1 590 176,22 Kč s příslušenstvím byla pohledávka žalobce shledána důvodnou.4. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11.1.2022, č. j. 6 Cmo 376/2020-634 byl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu 1 525 239,62 Kč s příslušenstvím potvrzen a ve zbývající části ve výši 64 936,60 Kč byl rozsudek změněn a v této části byla žaloba pravomocně zamítnuta.5. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2022, č. j. 27 Cdo 1647/2022-684 byl rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v rozsahu uplatněného návrhu 1 525 239,62 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku ve výroku I. vyhověl návrhu v rozsahu 1 095 744,56 Kč s 8,05% p. a. úrokem z prodlení z této částky od 1.6.2015 do 15.2.2022 a od 8.2.2023 do zaplacení. Ve výroku II. žalobu zamítl v rozsahu 429 496,06 Kč s příslušenstvím. Ve výroku III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku IV. uložil oběma účastníkům povinnost zaplatit České republice ve prospěch účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů státu ve výši 20 038,29 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobce se domáhal vyplacení vypořádacího podílu ve výši 2 187 174,00 Kč po ukončení svého členství v žalovaném družstvu. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobce byl od 20. 3. 2007 členem žalovaného družstva, z něhož vystoupil a s odstupem času vyklidil jemu poskytnuté družstevní byty č. 14 a 5 a tyto předal žalovanému s tím, že splnil své vkladové povinnosti v rozsahu 1 225 080 Kč. Tržní cena předmětného družstevního podílu na základě vypracovaného doplněného znaleckého posudku č. 181/4/2023/1 ze dne 17.5.2023 , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, činila ke dni zániku členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu dne 30. 9. 2014 částku 1 369 500 Kč.7. Žalobce užíval družstevní byty č. 1162/14 a č. 1161/5 ve vlastnictví žalovaného od 1. 11. 2007 až do 23. 2. 2015, aniž by za ně hradil nájemné, když po celou dobu platil pouze platby označené v měsíčních předpisech plateb jako „hypotéka - byt“, jež dle žalobce byly platbami na další členský vklad. Dle soudu prvního stupně představovaly tyto platby další členský vklad ve výši 9 667 Kč u bytu č. 1162/14 a ve výši 5 213 Kč u bytu č. 1161/5 a platby do úvěrového fondu na úhradu úroků z úvěru (dluhová služba), a to ve výši představované rozdílem mezi platbou na další členský vklad a celkovou výši této platby.8. Soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - dále jen ZOK) a zejména podle jeho § 610 písm. b), § 748 odst. 1 a násl., § 775 ZOK a podle zákona č. 89/2012 Sb. - nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a zejména podle § 1968 a násl. NOZ. Vycházel předně již ze svých závěrů učiněných v předcházejícím rozsudku ze dne 9.9.2020, č. j. 38 Cm 77/2016-591 a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a to v rozsahu 1 095 744,56 Kč s příslušenstvím.9. Ve vztahu k výši vypořádacího podílu dospěl soud I. stupně ke zjištění, že žalobci svědčí ve smyslu ustanovení § 748 odst. 2 ZOK právo na vypořádací podíl v minimální výši 1 220 080 Kč, což odpovídá rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce představované základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným žalobcem a základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným právním předchůdcem žalobce , adresa, , jehož členská práva přešla na žalobce, plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č. 14 v celkové částce 792 655 Kč a plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č. 5 v celkové částce 427 425 Kč.10. Podle soudu prvního stupně při postupu dle článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 by měl vypořádací podíl žalobce nulovou hodnotu, což by bylo v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě daného družstevního podílu, která byla původně znalecky určena na částku ve výši 1 655 170 Kč s tím, že způsob určení výše vypořádacího podílu dle článku 21 stanov žalovaného je podle soudu I. stupně v rozporu se zákonnou úpravou vypořádacího podílu dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, konkrétně s ustanovením § 748 odst. 1 ZOK, dle níž stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu. Soud I. stupně dospěl k dílčímu právnímu závěru, že dané ustanovení článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 ohledně způsobu určení výše vypořádacího podílu je z uvedeného důvodu neplatné.11. Podle soudu prvního stupně z dokazování vyplynulo, že způsob určení výše vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006, a při postupu dle tohoto článku stanov by byla výše vypořádacího podílu žalobce nulová.12. V návaznosti na uvedené, soud prvního stupně při vlastním rozhodování aplikoval kogentní zákonné ustanovení § 748 ZOK o minimální výši vypořádacího podílu, jehož výše musí podle soudu I. stupně odpovídat rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce jako člena žalovaného coby bytového družstva. Když žalobce splnil svou vkladovou povinnost vůči žalovanému družstvu v celkové částce ve výši 1 225 080 Kč, minimální výše vypořádacího podílu žalobce podle soudu I. stupně má odpovídat této částce 1 225 080 Kč.13. Na základě doplnění znaleckého posudku č.181/4/2023/1 bylo zjištěno, že tržní hodnota, tj. obvyklá cena družstevního podílu žalobce činila ke dni 30.9.2014 částku 1 369 500 Kč po zohlednění skutečnosti, že žalobce měl povinnost splácet další členské vklady ve splátkách a hradit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu. Současně znalkyně uvedla, že takových družstev s nesplacenými dalšími členskými vklady je v České republice minimum, neboť se jedná o nová družstva, jež vznikla po roce 2000. Z tohoto důvodu nebylo možné v dané lokalitě zjistit informace o prodeji družstevních podílů zatížených povinností splácet další členský vklad. Znalkyně proto vycházela z tržní ceny družstevních podílů nezatížených povinností splácet další členský vklad ve splátkách a platit příspěvky do úvěrového fondu a tuto zjištěnou cenu následně upravila.14. Soud prvního stupně pro účely zjištění výše vypořádacího podílu vycházel ze splaceného členského vkladu a s odkazem na § 748 odst. 2 ZOK přesně v tomto rozsahu stanovil jeho výši s vědomím, že stanovy žalovaného v čl.21 jsou v této části neplatné, neboť se dostaly do rozporu s § 748 odst. 1 ZOK. Soud měl za prokázané, že žalobce splnil vkladové povinnosti v rozsahu 2 x 2 500 Kč, 792 655 Kč a 427 425 Kč, tj. celkem 1 225 080 Kč. S poukazem na závěry znaleckého posudku dovodil, že zde není zásadní nespravedlivý rozdíl mezi takto stanovenou výší vypořádacího podílu a tržní cenou stanovenou znaleckým posudkem (1 369 500 Kč). V této souvislosti uvedl, že to byl žalobce, kdo z vlastní vůle ukončil své členství v družstvu, nesplnil svou povinnost k dalším členským vkladům a nerealizoval svůj družstevní podíl na trhu, kde by obdržel skutečnou a spravedlivou tržní hodnotu s tím, že užíval dva byty 7 let fakticky bezplatně, neboť místo nájmu splácel další členské vklady. Soud uvedl, že jiný výklad, tj. dovození výše družstevního vypořádacího podílu pouze z tržní ceny stanovené znalcem by zcela postrádala smysl zákonná úprava § 748 odst. 2 ZOK. Splatnost tohoto vypořádacího podílu stanovil na 25.5.2015. Vzhledem k tomu, že žalovaným nebylo ničeho zaplaceno na vypořádací podíl, dostal se tímto do prodlení a žalobci náleží právo na zaplacení 8,05% úroku z prodlení od 26.5.2015. Soud prvního stupně současně vyhověl kompenzační námitce žalovaného v rozsahu 23 040 Kč, 40 840 Kč a 64 180 Kč, tj. celkem 129 335,44 Kč z titulu dluhu žalobce za nezaplacení příspěvku do fondu členských podílů a do úvěrového fondu. O tuto částku ponížil zjištěný vypořádací podíl na výslednou částku 1 095 744,56 s příslušenstvím a v tomto rozsahu návrhu žalobce vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Vzhledem k tomu, že oba účastníci měli ve věci jen částečný úspěch, a to každý po 50%, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že dle výsledku sporu nesl každý z účastníků 50% těchto nákladů vzniklých v důsledku výplaty znalečného.15. Proti napadenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání a to do výroku II. v rozsahu částky 273 735,44 Kč a do souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení. Žalobce ve svém odvolání zejména uvedl, že mu náleží právo na zaplacení